Pure love (Platonic love 2.) - CZ

42.

3915 slov...konečně jsem se k tomu dokopala a musím uznat, že mi to vážně chybělo!♥ Doufám že si kapitolu užijete a popřípadě mi cokoliv napište do komentářů, za vše budu ráda.

James šel rozsvítit světla a v tu chvíli Michelle nadskočila. 

"Ježiš klid, to bylo jen světlo." Rozesmála jsem se, ale oni nevypadali, že by se chtěli taky smát. Nevím, proč byli všichni až na mě, Jamese a Mich, tak vyděšení. "Je to jen film." 

"Byl to horor." Ozvala se Sarah pod Conovou rukou. 

"Tak já myslím, že jste vystrašení dost, mužeme jít spát." Zasmál se James, když se Tris rozhlížel  všude kolem sebe, jestli tu není nějakej horskej duch. 

Horor mě rozhodně nevyděsil jako holky. Říkaly jak nebudou moc usnout. Smála jsem se jim, že oni své postele mají nejblíž oken, ale když jsem se pak asi hodinu převalovala v posteli, už mi to tak k smíchu nebylo. V tu chvíli co jsem uslyšela nějaké vrzavé zvuky otevřela jsem oči dokořán a viděla měsíc. Dneska je úplněk. 

"Holky?" Zašeptala jsem vystrašeně. Nic. Sakra ony už usnuly. Jo dělej si z srandu, když pak sama zůstaneš vzhůru. 

Venku je slyšela nějaké šramocení a rozhodla jsem se, že se kouknu, jestli tam není nějaká Srnka nebo něco, přece jen jsme obklopeni lesy. 

Pomalu jsem se dostala k oknu a vykoukla kolem a pod okno a přišlo mi, že se tam něco mihlo a vzhledem k tomu, že můj mozek je vždycky rychlejší než všechno, už jsem měla scénář našeho zavraždění sestavený a najednou jsem nohy rozpohybovala a vyběhla z pokoje, že půjdu za Trisem, protože tady nahoře neusnu. 

Rozeběhla jsem se z pokoje a seskočila v prudké zatáčce schodiště až jsem se ocitla na tmavé chodbě, napálila jsem to po tmě do pokoje a skočila do velké postele za Trisem.

"Aaaa." Nadskočil a otočil se na mě James, což naopak vystrašilo mě a málem jsem sjela na zem. "Co to?"

"Já myslela, že je tu Tris." Dívala jsem se kolem sebe do té tmy a všimla si okna u čela postele. To bych teda nechtěla.

"Ten má pokoj naproti." Mohla jsem vidět, jak se ušklíbl. "Proč ho vůbec hledáš ve dvě ráno?" Mobil mu ozářil obličej a on se do té záře zamračil.

"Já...já...no to je fuk." Začala jsem se zvedat, že budu muset jít zpět do té tmavé chodby. Nechtěla jsem mu přiznat, že jsem vyděšená z toho hororu.

"Neslyšela si ty zvuky?" Sedl si taky a já mohla vidět, že nemá tričko...a málem jsem díky tomu neodpověděla.

"Ehm jo... a vyděsilo mě to až tak, že jsem letěla za Trisem." Koukla jsem se do klína na svoje složené ruce. "Navíc se mi zdálo, že pod naším oknem někdo byl, nebo teda viděla jsem stín."

"Nerad to říkám, ale díky tobě jsem vystrašenější, než jsem byl předtím."

"Počkat. Ty taky nemůžeš spát, protože se bojíš?" Vzhlídla jsem k němu a on se napůl usmál.

"Jo. Myslím, že bych se jen tak nelekl, když by ses mi jindy objevila v posteli." Teď sklopil pohled on.

"Ale -sakra co to bylo?!" Ani jsem nepřemýšlela a oba jsme si skočili do náručí, protože u toho jeho okna, co bylo asi jen metr od nás se něco pohnulo.

"Co budeme dělat?" Koukl po mě vystrašeně a pak jsme se z toho objetí vymotali, protože to bylo dost divné.

"Nepůjdeme se tam kouknout? Může to být třeba zloděj, nebo já nevím." Nějak moc odvahy ne?