Pokračování prvního dílu "Platonic Love".
"Měla jsem přestat už dávno." Přestala se smát. "Jak někdo může spadnout tak hluboko v tý platonický lásce přes net? Měla si pravdu, když si tehdy řekla, že takovou platonickou lásku si v životě nikde nevid...
Nečekala jsem na její odpověď a vydala se směrem k jeho pokoji. Teda doufala jsem, že si to dobře pamatuju. Dveře nebyly dovřené a tak jsem se škvírou koukla, co se tam děje.
Asi jsem přišla v nejlepším. Už jen ty blonďaté vlasy a věděla jsem s kým mám tu čest. Založila jsem si ruce na hrudi a naštvaně našpulila rty. (To na obrázku je Kirstie)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ale no tak." Sáhla mu do vlasů a nevím jestli se mi to zdálo, ale jako by se otřepal. "Byli jsme spolu tak dlouho."
"A tak dávno." Opatrně jí odstrčil. No já bych jí už katapultovala.
"Rozešli jsme se teprve před půl rokem a moje city se nezměnily." Zavrněla. Ona zavrněla?
"Tak dlouho jsem byl blbej a úplně slepej? Páni! Díky za připomínku." Nadhodil ruce do vzduchu.
"Nejsi ani si nebyl. Miluješ mě, že jo?" Přejela mu po nahé hrudi a já naštvaně plácla do zdi, rychle jsem se otočila, aby mě neviděli.
"Kirstie aby si to pochopila, jsi nejh-"Najednou na něj skočila a líbala ho. Přišlo mi to jako nejhorší sekundy mého života, ale tentokrát jsem neutekla, byla jsem jak v tranzu a čekala, co James udělá. Cítila jsem jak mi buší srdce a v tu chvíli, kdy to vypadalo, že začíná spolupracovat a já udělala krok od dveří se vymrštil z ležení a silou Kirstie odstrčil do křesla naproti. "Chceš můj život zničit úplně?!" Zakřičel až jsem nadskočila pomalu stejně jako ona. "Já tě nenávidím, chápeš? Nechápu, že jsem tě mohl kdy milovat!"
"Víš, že můžeš milovat i nenávidět?" Pokusila se usmát, ale spíš vypadala, že už si není jistá tím, co dělá a má z něj větší respekt než kdykoliv jindy.
"Já miluju někoho jinýho a znova už si to u ní nenechám zkazit, znova už ne." Pronesl zkroušeně a ve mě hrklo. Jsem to já?
Ale Kirstie se naštvaně pousmála a vyskočila na nohy až James svůj pohled ze země přesunul na ní. "Miluju tě." Už od pohledu bylo jasný, že lže. Už ho dávno nemiluje a to co jsem si myslela, když mi bylo patnáct, se potvrdilo. Sláva. Jediná věc o kterou jí celou dobu šlo. Tak moc jsem jí nesnášela, když jsem byla jen fangirl a nemohla přijít na to proč. Už je to jasné.
I když mohla mít nějakých 178 a já byla o šest cenťáků menší, mozek se mi zatemnil a v tu chvíli co ho k sobě stahovala, aby ho políbila a James pronesl: "Já ale tebe ne," jsem rozrazila dveře a s rukama v pěstích šla přímo k ní.
Praštila jsem jí pod bradu a ona se znova sesypala do toho křesla. "Neřekl ti to jasně? Vypal!" Stála jsem nasupeně nad ní a připadala si vyšší. Jamese za mnou a zřejmě Sophiny kroky za mnou jako by neexistovaly. Byla tu jen tady ta a já s neklidným dechem. "Páni na fotkách vypadáš hezčí, asi photoshop. A měla by si něco udělat s tým nosem." Pokrčila jsem rameny.
Zničeho nic se rozječela a skočila po mě až jsem se rozplácla na zem s ní na sobě. Cítila jsem její nehty na svém obličeji, ale já neváhala a převalila jí pode mě a dala jí facku. "Tak už se-" Další facku."-sakra vzpamatuj!" začala se po mě sápat, ale něčí ruce na mým pase mě nadzvedly do vzduchu jak pavouka na pavučině a já kopala nohama dokud si mě k sobě nepřiplácl a nepohladil po vlasech. Poznala jsem ho a zklidnila se.
"Nahlásím to!" Vyštěkla když se zvedala.
"To že si se vloupala do domů Jamese McVeye? No k slávě ti to asi pomůže." Ušklíbla jsem se.
"Ty jedna malá cuchto!" Vyrazila proti mě. Nevím jak ale vymotala jsem se od Jamese a v tom malém pokoji ji připlácla na zeď a chytla její ruce. Její výška už mi problém vážně nedělala.
"Tak poslouchej." Řekla jsem pomalu, ale chladně přímo do jejich očí. "Jamesovi si ublížila už dost a už vůbec si ho nezasloužíš. Víš kolik lásky ti dal? Kolik volného času, co mohl být s rodinou nebo kamarády? Kolik za tebe utratil? Vzpamatuj se. Žádná zkurvená modelka mu nebude lámat srdce." Zatlačila jsem jí mezi klíční kosti, abych ji víc připlácla na tu zeď. "Páni ani prsa to nemá." Uchechtla jsme se a a někdo za mnou se zasmál. "Rozumíš tomu, co ti tady říkám? Už si uvědom, že není žádná tvoje loutka a je to jedna z těch nejvíc laskavých a milujících bytosti na týhle planetě." Pustila jsem ji a udělala krok dozadu. "A to že jsem menší a mladší neznamená, že jsem slabá a blbá. Ráda jsem si s tebou pokecala." Usmála jsem se tak sladce, aby šlo dostatečně vidět jak falešné to je a potřásla si s její rukou.
"Tak ahoj Kirstie." Zamávala na ní Sophie, která se snažila neudusit smíchem. Hned ve chvíli co se zaklaply domovní dveře se Sophie po zdi skácela a rozesmála až hejkala. "Viděli jste ten její výraz." Smála se a já se taky rozesmála.
Otočila jsem se k Jamesovi a ten měl úplně nečitelny výraz. "Už se celkem stmíva, asi pojedu domů." Vyrazila jsem z pokoje a popadla batoh na zemi.
"Ne zastav." Ozvalo se za mnou a já se otočila pomalu k němu. Bála jsem se jak na to celé může reagovat, teď když jsem si uvědomila, co se stalo, jsem začala přemýšlet jestli to nebylo moc. "Pojď." Ukázal k sobě a já ho pak následovala do kuchyně. Vzal nějakou mraženou zeleninu a hodil přes to utěrku. "Půjdeme někam kde nikdo neslídí." Zahučel a já si všimla Sophie u dveří.
Vyšli jsme před dům a sedli si na schody před domem. Pomalu zapadalo slunko a výhled na moře byl neskutečný, ale teď jsem vážně neřešila jak romantické to je. Oba jsme byli ve svých myšlenkách.
"Víš, co je nejhorší?" Pronesla jsem a dala si k sobě kolena a rukama je objala.
"Hm?" Koukl na mě s tázavým pohledem.
"Že teď v tvých očích musím působit jako strašná histerka a že jsem výbušná." Zakroutila jsem hlavou a litovala toho, co jsem udělala. Jo štvala mě hodně, ale nebylo mi do toho nic.
"Právě naopak..."Upoutal mojí pozornost a já se koukla jak mu na tváří pohrává nesmělý úsměv. "Nevěřil jsem, že by se kvůli mě někdo popral a tak moc mě bránil." Natáhl ke mě ruku s úžasem v očích a přiložil ten mražený balíček na mojí pusu a já jsem trošku sykla, ani jsem si nevšimla, že mi ta pinda natrhla ret. Otíral i jemně ret tým ledem.
"Neumí se prát, pere se jak holka." Podotkla jsem.
"Ona je holka." Uchechtl se James.
"No já taky, ale peru se jak ten správnej týpek." Nadzvedla jsem paži a zatla, abych ukázala bicepsy a pak jsme se oba rozesmáli.
"Myslím, že zrovna ty jsi jeden z mála lidí, co to ví úplně." Uchechtla jsem se.
"Takhle jsem to nemyslel." Drkl do mě ramenem. "Jsi tak silná - povahově, usměvavá, pozitivní, vtipná, miluješ sporty, zvířata, AUTA! Navíc jsi tak krásná." Polkl až se mu viditelně pohl ohryzek. Odhodil tu mraženinu a pohladil mě po tváři. Naklonil se přes mé nohy a políbil zlehka.
"Asi bych už měla jet domů." Pohlídla jsem na něj smutně, když jsem od něj byla deset centimetrů.
"Co říkáš na to dát si horkou čokoládu a pak tě odvezu." Trošku se odsunul a usmál.
"Miluju čokoládu!" Zvedli jsme se.
"Já vím." Přiložil mi dlaň mezi lopatky a nasměroval mě dovnitř.
