MY GOLD KID

- 3. kapitola -

Vzbudím se celkem brzo, což se nestává. Podle času, který mi ukazuje mobil je něco okolo osmé ráno. Dnes musím do studia. Problémem je, co s Niky. Teď ji budit nebudu, ale asi ji budu muset vzít se sebou. Vstanu a vykonám ranní hygienu. Obleču se a jdu do kuchyně nachystat snídani, s kterou si sednu k televizi, kde zapnu seriál. Za pár minut si ke mně přisedne malé ospalé stvoření s medvídkem v ruce.

,,Dobré ráno." Pozdravím ji.

,,Dobré ráno." Protře si oči.

,,Co bys chtěla k snídani?" Jen pokrčí rameny, což značí, že je to jen na mě. Vstanu a namažu ji rohlík s máslem.

,,Díky." Usměje se a vezme si talíř. Okamžitě se chopí ovladače a přepne si to na SpongeBoba. Jako doma.

,,Musím jít do studia. Půjdeš se mnou?" Chvíli mě pozoruje, asi to moc nepochopila.

,,Dělám hudbu." Dodám.

,,Mě se moc nechce." Zachumlá se víc do deky, kterou přes sebe před chvílí přehodila.

,,Budou tam kluci a-." Při zmínce, že tam bude víc lidí jsem v jejich očí viděl strach.

,,A ještě jedna holčička jako ty." Nic neřekla a dál sledovala televizi.

Vem Izu do studia.

Tak zněla zpráva, kterou jsem napsal Jakubovi.

,,Budeš muset jít se mnou. Nemůžu tě tady nechat."

,,Víš co, pojď." Vezmu ji do náruče a nesu do pokoje, který je momentálně její.

,,Já chci dolů." Položím ji tedy na zem a ona si sedne na postel.

,,Fajn, tak ti něco vybereme." Začnu hledat něco ve skříni. Vidím to i na nákupy, ale o to asi poprosím spíš holky.

,,Vezmi si třeba tohle." Dám ji na postel hromádku oblečení. Já si mezitím jdu obout boty. Za chvíli přijde na chodbu i učesaná.

,,Můžeme jít?" Zeptám se jí a ona jen kývne. Niky si obleče bundu a společně jdeme dolů k autu. Za chvíli zastavujeme u mě moc dobře známé budovy.

,,Vysedat." Podívám se na ni ve zpětném zrcátku. Ona poslechne a vysedne. Já pak jen zamknu auto a jdeme stoupáme schody do studia. Při odemykání dveří mě Niky chytí za předloktí.

,,Čau." Křiknu, když otevřu dveře.

,,Čau." Oplatí mi pozdrav Jakub s Tomášem a Robertem. Překvapuje mě, že je tady dřív než já. Na gauči sedí Iza a dívá se na Radka, který hraje hru. Nikol se stále schovává za mými zády. Otočím se tedy a vezmu si ji do náruče.

,,To je tvoje dcera?" Řekne Jakub, když ji uvidí a já jen kývnu.

,,Izabele, pojď sem prosím." Zavolá na Izu, která se okamžitě otočí, seskočí z gauče a vydá se k nám. Niky dám na zem, aby se s Izou nějak seznámily. Myslím, že jsou velké dost.

,,Jdeme nahrávat." Odpovědí mi je to, že se Radek zvedne a společně s Jakubem jdeme do nahrávací místnosti.

-

,,Tak co?" Přisednu si ke stolu vedle Tomáše. Ten se na mě podívá pohledem, který by mohl zabíjet.

,,Co se stalo?"

,,Tohle." Hodí přede mě faktury.

,,Promiň, ale já mám teď svou práci. Chápu, že je toho moc."

,,Ne tohle, ale tohle." Papíry otočí a tehdy se mi ukáže příčina. Ani jedna není bez nějakých obrázků či čmrkanic.

,,A kde jsou teď?" Zeptám se, protože je tady nevidím.

,,Vážně, Dominiku? Musím to tisknout celé znovu. Jsou s Andreasem." Vstanu a jdu tedy o patro níž do ateliéru.

,,Čau." Pozdravím Andrease.

,,Nazdar." Ty dvě malé stvoření sedí na zemi a čmárají na papíry. Andy se nadechoval, že mi něco řekne.

,,Jo, nadal mi." Radši se otočí a dál se věnuje nějaké grafice na počítači.

,,Pojedeme domů, pojď." Ráno se ještě bála a teď si tady v pohodě kreslí.

,,Já tady chci zůstat." Protestuje.

,,Strejdo." Škemrá za ni Iza.

,,Izo, my fakt musíme jet."

,,Co je tak důležitého?" Po kom to děcko je, Jakube? Nevíš náhodou? Odpověď jsem neznal. Měl jsem hlad a potřeboval jsem si odpočinout.

,,Třeba oběd." Na to jakoby Niky slyšela a už stála vedle mě.

,,Jo, mám hlad." Tahala mě za ruku.

,,Fajn, mám nápad." Vystoupali jsme schody zpátky do studia.

,,Jakube?"

,,Nó!" Křikne zpátky.

,,Vezmu Izu k nám a stavíme se do Caffetterie, jo?"

,,Dobře, pak si ji vyzvednu." S tímto opustíme studio a jedeme na slibovaný oběd.

~
Děkuju za pozitivní ohlasy <3