MY GOLD KID

- 20. kapitola -

Dnes nemám energii stejně jako poslední dny. Patrik se mi neozval. Snažila jsem se mu psát, i volat, ale jakoby zmizel z povrchu zemského. Pokaždé mě to hodilo do hlasové schránky.

,,Niky, přijdeš pozdě!" Křikne po mně táta.

,,Já vím." Vím to, ale dál ležím na posteli a koukám do stropu. Přijde mi to jako chvíle, ale do pokoje mi vtrhne táta.

,,Neslyšíš? Už je čtvrt. Jdeš pozdě!" Křikne, ale mně je to jedno.

,,Odvezeš mě?" Zeptám se ho.

,,Ty máš odvahu se mě ptát, jestli tě odvezu?!" Křikne už velmi nahlas a já jen kývnu.

Naštvaně opustí můj pokoj a to je znamení pro to, abych vzala svůj batoh a následovala ho. Obuju si boty, seběhnu schody a nasednu do auta. Odveze mě ke škole a já s velkým spožděním vstoupím do budovy.

,,Už zvonilo a kde máš přezuvky?" Zařve na mě uklizečka, když běžím po chodbě.

,,Polib mi." Ukážu na ni prostředníček a pokračuju ve své cestě. Neobtěžuju se ani zaklepat a vtrhnu do třídy.

,,A tebe klepat neučili?" Otočí se na mě učitelka.

,,Ne." Myknu rameny, sednu vedle Izy a batoh hodím na zem.

Zbytek hodiny tak nějak prospím. Probudí mě až obrovská rána. Třídnice přistála vedle mé hlavy.

,,Doufám, že ti tatínek aspoň napíše omluvenku." Ironicky se na mě usměje.

,,Stejně vím, že byste ho chtěla prcat." Uchechtnu se, když od mé lavice odchází. Učitelka se okamžitě otočí.

,,Odpoledne si pozvu tatínka do školy."

,,Nemyslíte si snad, že by vás chtěl, že ne?" Zasměju se.

,,Tohle ještě bude mít dohru." Práskne dveřma a v tu chvíli i zazvoní. Iza se okamžitě zvedne a odejde pryč. To samé udělá Viktor s Marianem. Koutkem oka zahlédnu odcházet i Patrika.

K mojí lavici přijde Nela. Chvíli se jen opírá, ale když vidí, že ji ignoruju, tak spustí.

,,Jsem slyšela, že jsi s Patrikem spala." Začne si prohlížet své gelové nehty. Svůj pohled přemístím na ni. To jí dodá odvahu pokračovat.

,,Je smutné, že tě nechal. Holky povídaly, že tě jen využil. Prý to byl plán už od začátku. Doufám, že sis nemyslela, že budete něco víc. Celý týden trávil čas se mnou, takže proto neměl čas na tebe." Tohle nezvládnu. Vstanu, obejdu kus dřeva, který mě od ní dělí a jejím ksichtem hodím o lavici. Z nosu se jí okamžitě spustí krev. Hodím s ní o zem a začnu do ní mlátit. Nevím, proč to dělám. Možná ze žárlivosti? Ale co určitě vím je to, že se umím prát jako táta.

Když má dost, tak vstanu a rozhlédnu se okolo. Celá třída mě pozoruje a ve dveřích stojí celá parta i s Danem.

Na parkety kapne krev. Po chvíli mi dojde, že to nejspíš bude z mého obličeje. Nejspíš mě musela škrábnout.

,,Cittová, okamžitě do ředitelny!" Křikne ředitel. Jen flusnu k jejím nohám a jdu s ním.

,,Vzhledem k tomu, že tvůj otec už jednou podepisoval podmínku, tak ti musím oznámit, že budeš muset přestoupit na jinou školu." Oznámí mi hned, jak zavře dveře.

,,Ale já nikam jít nechci!" Křiknu.

,,Je to ta lepší varianta. Mohlo by se to řešit víc a taky by jsi mohla být odebrána z péče otce." A kam bych asi tak šla? Do děcáku?

,,No, budu mu muset zavolat, takže tady počkej." Posadím se na židli a ředitel odejde. Z kapsy mikiny vytáhnu krabku a zapalovač. Odejdu k oknu, kde si zapálím. Popel sypu na parapet. Když už ucítím filtr, tak cigaretu típnu a sednu si zpátky. Udělala jsem to právě včas.

,,Posaďte se." Ukáže dlaní tátovi prázdnou židli. Jde vidět, že je velmi naštvaný.

,,Vaše dcera se poprala." Řekne ředitel.

,,A to je vše? Já se pral taky." Jde vidět, že se uklidnil, ale to moc dlouho nevydrželo.

,,Spolužačka má modřiny a krvácí."

,,Já taky, hele." Ukážu na škrábanec na mém obličeji.

,,To není ale vše. Řekla, teď cituji, své učitelce francouzštiny "Stejně vím, že byste ho chtěla prcat." Co mi k tomu řeknete?" Tohle už možná bylo moc. A to i na tátu. Jen se na mě podívá nevěřícným pohledem.

,,Nikol, byla by jsi tak hodná? Rád bych si promluvil s tátou o samotě." Jen si odfrknu a otevřu dveře, které málem trefí Izu.

,,Co blbneš?" Zavřu dveře.

,,Zjišťuju detaily."

,,Ti to povím, abys ještě nepřišla o nos." Zasměju se.

,,Asi bys měla mlátit lidi častěji, když se potom směješ." Uchechtne se.

,,Od začátku... Poprala jsem se s Nelou kvůli Patrikovi. Prý s ní byl celý týden a na mě neměl čas. No, pak jsem šla jsem. Ředitel mi řekl, že táta podmínku už podepsal, takže mi zajistí přesun na jinou školu." Dívám se spíš do země, protože jsem opravdu nechtěla, aby to dopadlo takhle.

,,Mrzí mě to, měla jsem ti pomoct." Obejme mě a já jí objetí oplatím.

,,Pojedeme domů." Zjeví se za mými zády táta. S Izou se rozloučím a jdu s tátou k autu.

,,Na jinou školu asi přestupovat nebudeš." Začne, když sednu do auta.

,,Ale?" Vím, že nic není zadarmo.

,,Prý půjdeš k nějakému psychiatrovi, možná pak budeme navštíveni sociálkou a nakonec nás možná budou žalovat Nelini rodiče." Snaží se znít v klidu. Nemyslím si, že je naštvaný, jen zklamaný, že se neumím chovat zodpovědně.

Po zbytek cesty radši mlčím a modlím se, aby to dopadlo dobře.

~

No, není k tomu co dodat.

Kdyby se někdo ptal, tak kapitolu k Navždy dopisuju a snad brzo vyjde. :D

Posílám lásku... <3

ig - _moc_bys_chtel_