MY GOLD KID

- 12. kapitola -

/Niky/

Probudila jsem se s menší bolestí hlavy. Nezvonil mi ještě ani budík.

,,Super." Zanadávám si pro sebe, protože je pět ráno. Podívám se do zrcadla, které je naproti postele. Leknu se, protože moje oči jsou úplně červené. Sluneční brýle to jistí.

Vezmu si ze skříně oblečení a potichu jdu do koupelny. Kde se převleču, učešu a nalíčím. Mám bohužel smůlu, protože zavadím o nějakou plastovou lahvičku sprchového gelu, který spadne na zem a udělá pořádný hluk. Snad to nevzbudilo tátu.

Rychle vyjdu z koupelny jakože nic a vběhnu do pokoje pro sluneční brýle. Díky bohu jsem ho nevzbudila a jdu si udělat snídani.

Hodiny na stěně brzy ukazují půl sedmé. Rychle popadnu batoh a běžím dolů, abych byla co nejrychleji pryč. Byl by z toho problém, kdyby to táta zjistil.

Jdu ke škole a už z dálky vidím Patrika, Mariana, Viktora a toho nového - Dana.

,,Čau." Obejmu Izu a hned potom Patrika.

,,Čau." Pozdraví mě tak nějak všichni stejně.

,,Vidím, že nejsem jediná, které svítí sluníčko to obličeje." Všichni máme sluneční brýle.

,,Vidíš dobře, to sluníčko dneska pálí víc než obvykle." Neodpustí si poznámku Iza.

,,Chceš?" Podá mi Patrik cigaretu.

,,Teď ne, jde učitelka." Cigaretu si vezmu a schovám do kapsy.

,,Poďte do triedy." Řekne Marian a odchází.

,,Jdeme, za minutu zvoní." Přikývne Viktor a my vejdeme dovnitř budovy, které osobně přezdívám vězením. Dan nás opustí a odchází do vlastní třídy.

Jako klasicky nestíháme, a tak běžíme chodbou, kde na nás křičí uklízečka, ať neběháme.

,,Polibte mi prdel." Křikne na ni Patrik a všichni zaběhneme do třídy.

,,Zase pozdě. Ještě jednou a volám si rodiče." Řekne naštvaně učitelka. Sedneme si do lavic. Viktor s Marianem, já s Izou za ně a Patrik za nás.

,,Myslím si, že tady slunce nesvítí, takže byste si brýle mohli sundat." Doprdele.

,,Co když si je nesundáme?" Křikne Patrik.

,,Tak půjdete do ředitelny, protože neustále porušujete školní řád."

,,A divíte se nám? Proč bychom měli nějakej zkurvenej řád dodržovat, když žijem ve svobodný zemi a nás pět takhle vyjadřuje svůj nesouhlas s tím." Křikne Iza a dá nohy na lavici.

,,Ty nohy dej dolů. Kde máte vůbec přezuvky?"

,,Doma, proč bych se musela přezouvat, když učitelé taky nemusí?!" Praští Iza do lavice.

,,A dost! Brýle dolů, ať ti vidím do očí."

"Klidně! Můžete mi políbit prdel, v životě to dotáhnu dál než vy! Podívejte se mi do očí, ať víte, až se na vás jednou budu koukat zhora!" Iza si naštvaně stoupne a sundá brýle.

,,To, že tvůj otec dělá hudbu a má peníze, neznamená, že tady po mě budeš křičet! Mám vysokoškolský titul a několik let učím. Až něco dokážeš, tak na mě křič! Co máš vůbec s očima? Proč je máš červené? Ty jsi pila nebo hulila, že jo? Pojď do ředitelny!" Ve mě se začne vařit krev, stejně jako ve zbytku naší party.

,,Slyšíš? Pojď do ředitelny!" Křikne na ni znovu, protože se Iza nehne.

,,Pojď!" Křikne naposledy a Iza jde za ní, aby mohly odejít do ředitelny.

Po půl hodině se vrátí, ale i s ředitelem.

,,Brýle dolů." Podívá se na naši partu. My neochotně brýle sundáme a odhalíme tak naše červené oči.

,,Výborně, tak k ředitelně a voláme rodičům." Celá třída nás pozoruje a my jdeme do ředitelny. Cestou po chodně nás pozoruje ta uklízečka. Marian si ji všimne a ukáže ji prostředníček. Jediného koho nechytili byl Dan.

,,Vám všem uděluji podmíněné vyloučení ze školy. Musíme počkat, až přijdou vaši rodiče a ti to podepíší. Počkejte tady." Ředitel s učitelkou zmizí za dveřmi a my zůstaneme stát na chodbě.

,,Táta mě zabije." Prohlásím a na to se mi dostane Patrikovo objetí.

,,Aspoň na tom hřbitově budeme spolu." Řekne Patrik a Viktor s Marianem na to kývnou.

,,Tak to ne, já chci vlastní hrobku, vy sobci." Odlehčí situaci Iza. Humor nám dlouho nevydrží, protože v dálce uvidím svého tátu, strejdu a další rodiče. Táta mě propaluje pohledem. Nejen za to, že mám problém, ale i za to, že vidí Patrika, který mě objímá.

,,Tak guys, měla jsem vás ráda. Budeme strašit Dana jako duchové, protože ten jedinej z tohohle nic nemá." Řekne Iza a tváří se jako by bylo po ni. Všichni rodiče postupně podepíšou papíry a všechny nás vyvedou ven.

Tímto to nekončí. Ostatní rodiče se začnou navážet do vzhledu strejdy a táty. Jako vždycky prohlašují, že jsou feťáci a můžou za to oni. Vždyť jsou podobně staří.

"Na rozdíl od vás jsme to někam dotáhli! Vy makáte jak dementi od rána do večera a máte hovno. My nemáme pracovní dobu a zabezpečili jsme celou rodinu! Neserte se do nás!" Křikne po někom strejda a táhne Izu do auta stejně jako táta mě. Je mi jasné, že přijde velká přednáška.

,,Když jsem byl jako ty, tak jsem sice problémy dělal, ale ne tak závažné, aby pro mě chodili rodiče a podepisovali vyloučení. Jakub dneska ráno volal, že se mu toho trochu ztratilo, ale že Iza je pryč. Šel jsem hledat tebe, ale ty jsi doma nebyla, takže mi bylo jasné, kam se to podělo. Navíc mi mizí cíga, ale ty o tom asi nic nevíš, že? Každopádně ten týden nepůjdeš z domu, a když už někam půjdu, tak tě vezmu třeba se sebou." Jeho ruce svírají pevně volant a nemá daleko od toho, aby na mě křičel ještě víc.

~
Holky mají problém... :D