MY GOLD KID

- 11. kapitola -

/Niky/

,,Tak já jdu, jo?" Nahlédnu do kuchyně, kde se táta snaží vzít večeři, ale Morris ho zase otravuje.

,,Morrisi, pojď sem." Vezmu kocoura do náručí, aby nepřekážel.

,,Kdyby jsi toho kocoura neměla ráda ty a Jakub, tak jde z bytu." Hodí po něm vražedný pohled a já Morrise položím na gauč.

,,Jdeš zase s Izou?" Křikne na mě, abych ho v chodbě slyšela.

,,Jo, jdu." Rychle vezmu z bundy pár cigaret, které má v kapse v krabičce.

,,Čau." Uslyším, když zavírám dveřma a sbíhám schody dolů. K Ize je to pěkná dálka, ale já si dám do uší sluchátka, takže mi to utíká celkem rychle.

,,Hej, Izo!" Křičím na celou ulici, protože má otevřené okno. Na co mobil, že?

,,Izo!" Křiknu znovu.

,,Neřvi tady. Stěhovat se ještě fakt nechci!" Křikne na mě strejda Kuba.

,,Sorry." Odpovím mu.

,,Izo!" Křiknu zase.

,,Co je?" Objeví se její hlava v okně.

,,Pojď." Mávnu. Okno se zavře a za chvíli je Iza u mě.

,,Ahoj." Rozloučím se strejdou a se smíchem odcházíme.

,,Máš?" Ukážu nenápadně cigarety, které mám v kapse.

,,Neboj, mám." Ukáže mi taky kapsu.

,,Se divím, že si ještě nevšimnul, že mu mizí čtvrt krabky denně." Táta má různě tolik krabiček, že není ani možné, aby si všimnul.

"No, asi to bude tím, že si dává jen na nervy, ale taky se divím." Přikývne.

Jdeme do staré budovy a z dálky vidíme Mariana a Viktora. Sedneme si na polorozpadlí balkon a pozdravíme je.

,,Ahoj." Pozdravím kluky.

,,Nazdar." Pozdraví je i Iza.

,,Čau." Oplatí nám pozdrav dohromady.

,,Kde je Patrik?" Zeptám se a vytáhnu z kapsy pár cigaret, které dám klukům.

,,Netušíme." Odpoví Viktor za Mariana.

,,Máš zapalovač? Já nemám." Zeptám se Izy, když prohledávám kapsy.

,,Na." Podá mi ho a já cigaretu zapálím.

,,Čau." Křikne Patrik.

,,Ahoj." Jdu za ním a obejmu ho. Mám s ním nejbližší vztah z party, teda když nepočítám Izu. Vedle něj stojí vysoký kluk s černými vlasy, každé oko jinak barevné, jedno modré, druhé zelené a doplňovaly ho široká ramena.

,,Kto to je?" Zeptá se Marian.

,,Tohle je Dan. Dane tohle je Marian, Viktor, Niky a Iza." Koutkem oka jsem viděla, jak na něj Iza kouká.

,,Dan chodí do stejného ročníku jako my, akorát je A." Pokračuje dál Patrik.

,,Čau." Řekne Dan.

"Fajn, má někdo něco proti, že bychom zkusili trochu ty trávy?" Ozve se Iza.

,,Vieš baliť?" Zeptá se Marian.

,,Viděla jsem to milionkrát, jasně že umím." Ironicky se usměje. Brzy je ubaleno, Iza to zapálí, potáhne a předá Danovi.

Dan ho předá Patrikovi, Patrik mě a já si potáhnu. Tělem mi projede teplo. Trochu to uvnitř hrdla pálí a já začínám pociťovat stav. Následně předám brko Marianovi.

,,Kvalitná." Prohlásí, když si potáhne taky.

,,Ještě aby ne. Už jsi u mého otce viděl někdy něco nekvalitního?" Prohlásí Iza, Marian záporně zakroutí hlavou a předá trávu Viktorovi.

Po několika potazích začínám pociťovat uvolnění a štěstí. Brko si předáváme pořád dokola a brzo není ani co pálit.

,,Nevím jak vy, ale já mám hulihlad." Jsem opřená o Patrikovo rameno a sotva vnímám svět. No jo, strejda má kvalitku.

,,Jdeme na kebab." Prohlásí Iza.

,,Jo, jdeme." Řekne Viktor a zvedá se k odchodu. Následně si dáme ve stánku kebeb a každý jdeme svou cestou. Teda pokud se to dá nazývat chůzí. Nejvíc v pohodě z nás je asi Marian, který v tomhle není nováček.

Snažila jsem se dostat domů, což se mi taky povedlo. Odemkla jsem dveře od bytu. Chtěla jsem být, co nejvíc potichu, ale vzhledem k tomu, že se mi svět trochu motal, tak jsem potichu moc nebyla.

,,Sakra." Zanadávám potichu, když zakopnu o boty.

,,Co se děje?" Otevře táta dveře od jeho pokoje.

,,Nic, jen jsem zakopla o boty." Snažila jsem se znít normálně. Naštěstí ve tmě, která na chodbě panovala, nebylo vidět, jak jsou moje zorničky velké.

,,Jo, jasně. No, tak dobrou." Zavře dveře a já si oddychnu. Odejdu do koupelny, kde se osprchuju a pak jdu do pokoje si konečně lehnout.