- 21. kapitola -

613 31 8
                                    

,,Niky, odcházím, jo? Kdyby cokoliv, tak volej. A nezapomeň-"

,,Nesmím jít ven. Ano, já vím tati." Zavřu za ním dveře a jdu do pokoje. Na mé posteli leží koule chlupů, takže si sednu za stůl a rozhodnu se, něco si přečíst.

Vyruší mě zvonek. Táta nejspíš něco zapomněl. Otevřu dveře, ale osobu, která tam stojí, bych nečekala.

,,Co tady děláš? Nemáš být ve škole?" Budu ignorovat ten fakt, že jeho obličej zdobí modřiny.

,,Dostal jsem takovou radu nebo promluvu do duše. Prý ti to mám všechno vysvětlit." Podrbe se na zátylku.

,,Můžu dál?" Zeptá se.

,,Kdo ti způsobil promluvu do duše?" Chytnu jeho bradu mezi palec a ukazováček. Lehce sykne bolestí.

,,Iza." Vážně mu tohle provedla ona?

,,Pojď dovnitř." Uhnu, aby mohl projít.

,,Co my máš vysvětlit?" Skřížím si ruce na prsou.

,,Asi bych začal tvým příběhem. Prý budeš přestupovat."

,,Nakonec nebudu, jen se možná budeme soudit s rodičema Nely."

,,Proč jsi to udělala?" Zeptá se mě na tu nejhloupější otázku.

,,Řekla mi, že celý týden byla s tebou, že jsi na mě proto neměl čas, a že jsi mě jen využil." Dívala jsem se do země a chtělo se mi brečet.

Jen mě obejme a nic neříká.

,,S Nelou jsem nebyl." Vypadne z něj najednou.

,,A proč ses celý týden neozval a odkud ví, že jsme spolu spali?" Posmrknu.

,,Víš, řekl jsem Marianovi, že jsme spolu něco měli. S Viktorem teď hodně jdou po holkách, takže se asi musel proříct. Ty slepice si to řekli mezi sebou, a tak se to Nela musela dozvědět."

,,Celý týden jsem byl v Amsterdamu. Zapomněl jsem ti to říct a neměl jsem čas odpovídat." Dodá.

,,Jak můžu vědět, že mi nelžeš?"

,,Dívej." Vytáhne mobil z kapsy a ukáže mi v galerii fotky.

,,Nechej je být. Nevím, co ti Nela řekla, ale ona pro mě není ta nejdůležitější..." Odmlčí se.

,,Jsi to ty." Svoje ruce natáhnu a dám okolo jeho trupu.

,,Nechci tě tu nechávat, ale jestli chci stihnout aspoň konec fyziky, tak bych měl jít. Už teď mám problém." Zasměje se.

,,Fajn." Pustím ho.

,,Třeba se večer stavím." Políbí mě a odejde.

Zbytek rána proležím s Morrisem v posteli. Nenápadá mě, co dělat. Stejně nikam nemůžu, protože by to byl ještě větší problém než je to teď. Na mobilu mi cinkne zpráva.

Patrik:
Chybíš

Me:
Ty taky
Nemáš teď náhodou tělocvik?

Zdá se mi, že volná hodina není.

Patrik:
Jo, ale s těma plícema stejně běhat nemůžu

Všichni máme stejný problém, no jo...

Patrik:
Nela se mnou chtěla mluvit
Neměl jsem náladu, tak jsem ji poslal do piče.

Ještě chvíli si píšeme.

Patrik:
Půjdu, začíná další hodina.

Me:
Tak zatím

Patrik:
Čau

Nenapadá mě, co bych mohla dělat a tak napíšu tátovi.

Me: Jsi ve studiu?

Táta:
Momentálně ne, ale jestli tam chceš jít, tak by tam měl být Radek s Pepou.

Mobil odložím a jdu se převléct. Hodím na sebe tepláky, mikinu a odcházím.

Do studia dorazím rychle. Chytnu za kliku, ale dveře jsou zamčené. Vzpomenu si, že náhradní klíče jsou pod květináčem.

Květináč posunu a vezmu klíč, který vložím do klíčové dírky. Vevnitř nikdo není, tak si sednu na gauč a dívám se před sebe.

,,Čau Niky, co ty tady?" Otevřou se dveře, ve kterých stojí Iza.

,,Čekám na tátu, ale asi marně." Myknu rameny.

,,Aha, já před tím svým zdrhám." Skočí vedle mě.

,,Co jsi provedla?"

,,Vyspala se s Danem a zanedbala školu?" Mykne rameny a já na ni hodím pohled 'to myslíš vážně?'. Jen se začne tlemit.

,,Dobře, tenhle rozhovor nemá cenu." Zvednu se z gauče a jdu do nahrávací místnosti. Strejda Radek tady nechal zapnutý počítat a byla otevřená složka s beaty. Na jeden jsem najela myší a přehrála ho. Zněl dobře a já dostala chuť si něco nahrát.

Stoupnu si za mic a začnu plodit něco jako text. Moc dobře to nezní. Přirovnala bych to k tatovému prvnímu track. Ale čí první track byl dobrý, že?

,,Izo, pojď si něco taky nahrát." Vykouknu na ni ze dveří.

,,Já nevím, mi to nepůjde."

,,Pojď." Zatáhnu ji do místnosti, postavím před mic a pustím beat. I když o tom neví, tak mi momentálně nahraje feat.

Začne rapovat a překvapivě to nezní vůbec špatně.

,,Co kdybych nahráli ještě něco než se vrátí? Dáme to pak na kanál Milionu." Rozzáří se mi oči.

,,Myslíš, že jim to nebude vadit? Jakoby problém u táty mám už tak velký, mě to je jedno, ale víš jak..." Lehce váhá.

,,Co se stalo s tou Izou, které je všechno jedno? Budeme úspěšné jako oni a vyprodáme kluby." Pyšně prohlásím.

,,Budem lepší jak oni. Uděláme jeden hit a poroste to nahoru. Budeme jednou lepší jak oni."

Pustíme se do dalšího nahrávání a tím zabijeme zbytek odpoledne.

~
No, asi nic moc... Kapitoly opět nejsou z důvodu osobního života, ale vymlouvat se nebudu.

Chci vydat takovou short ff... Mám teda?

Jinak pokud chcete vědět víc než ostatní, tak ig je _moc_bys_chtel_

MY GOLD KIDKde žijí příběhy. Začni objevovat