MY GOLD KID

- 23. kapitola -

,,Dobré ráno." Usměje se na mě táta. Že by ho to přešlo?

,,Dobré." Zvláště se na něj podívám.

,,Měl jsem čas, takže jsem udělal lívance. Dáš si?"

,,Jo, dám." Na talíř mi dá pár lívanců a já se do nich pustím.

,,Dneska budu celý den doma, tak pak můžeme probrat, na kterou školu tě dáme."

,,Tati, já na jinou školu nechci. Slibuju, že se začnu učit a budu poslouchat, jen mě nedávej na jinou školu." Sliby jsou ale i chyby.

,,Niky, naslibovala jsi toho už dost. Myslím, že to bude lepší nejen pro tebe, ale i pro mě." To jsou jeho poslední slova než odejde někam do útrob bytu.

Lívance nechám lívanci, vezmu batoh, obuju se a vypadnu pryč. Zamířím k Izinému domu. Začnu opět křičet, protože mi zvonek nic neříká.

,,Už se naučte používat zvonek kurva! Iza už je ve škole." Zařve strejda Jakub ze dveří.

,,Aha." Otočím se na patě a odcházím ke škole.

Před školou mě čeká nemilé překvapení. Na zemi se perou Marian s Patrikem.

,,Přijde ti to normální?!" Křičí Patrik. Odpověď nepřišla, tak Marian dostal ránu.

,,Tak ještě jedou... Ptám se, jestli ti to přijde normální?!" Nikdo okolo nereaguje. Všichni jen přihlíží.

Nemůžu se na to dívat, tak tam nakráčím, že je odtrhnu, ale chytnou mě něčí ruce - Iziny ruce.

,,Nechoď tam, prosím, je v ráži, neví, co dělá a asi by byl schopen ublížit i tobě." Dám na Izinu radu a tak dál přihlížím. Tohle mlácení za chvíli skončí. Patrik plyvne před Marianovi nohy a nasraně odchází. Při odchodu nezapomene ramenem trefit to Viktorovo. Okamžitě se vydávám za ním, abych zjistila, o co jde.

Jde velmi rychlým krokem na pánské záchody. Všechno je mi jedno, takže vstoupím dovnitř za ním.

,,Co tady děláš?" Podívá se do odrazu zrcadla.

,,Spíš bych se já měla ptát, co to venku bylo, nemyslíš?" Tohle jsem říkat asi neměla, protože se na mě otočil. V jeho očích byla zlost a jedna ruka byla zatnutá v pěst. Rozešel se mým směrem. Začala jsem rychle couvat, ale narazila jsem do dveří, které jsem před tím zavřela.

,,Ty se mě bojíš?" Můj strach byl obrovský. Srdce mi běželo maraton. Každou chvíli jsem čekala, že mi jednu vrazí. Nasucho jsem polkla.

,,Promiň." Chytne mé ruce, ale já se mu vysmeknu. Zkusí to ještě jednou.

,,Co to venku bylo?" Kdyby teď někdo ty dveře otevřel, tak spadnu na zem.

,,Takové vysvětlení. Nechal jsem se inspirovat Izou." Uchechtne se nad tou příhodou. Pořád mu jdou na obličeji vidět modřiny.

,,Vysvětlení čeho?"

,,Že kámošovi se holka nepřebírá." Pořád jsem se na něj nechápavě dívala.

,,Prostě tě miluje nebo spíš miloval. Chtěl tě a moc si věřil, víš? Viktor o všem věděl, ale jako správná krysa mi nic neřekl. Nebyla náhoda, že šel Marian včera s tebou ven. Jo, je pravda to, co ti řekl, ale bylo za tím víc. Vzal sebou to brko proto, aby jsi byla povolnější. Chtěl se s tebou vyspat." Proč by tohle Marian dělal?

,,Aha." Jediné, co ze mě vyjde. Patrik mě pevně obejme a svou hlavu položí na tu mou.

,,Vrátíš se sem teda?" Vím, že myslí školu.

,,Ne, do týdne budu nejspíš pryč." Nedokážu se mu ani podívat do očí. Rozbrečela bych se. Moji bradu chytne mezi palec a ukazováček a donutí mě, abych se mu podívala do očí.

,,Tak to abychom si tady ty poslední dny užili." Nasadí svůj typický úšklebek, když chce něco provést.

,,A jak?" Začnu ho provokovat.

,,Jeden nápad bych měl." Přisaje se na mé rty. Za zátylek si ho přitáhnu blíž, abych si nemusela stoupat na špičky.

,,Tady?" Leknu se, když jeho ruce zajedou pod moji mikinu.

,,A kde jinde? Chceš si to snad rozdat na chodbě?" Zasměje se. Jen zakroutím hlavou. Moje mikina končí na zemi, stejně jako tričko. Abych nebyla pozadu, tak mu pomůžu se z oblečení taky dostat. Zavřeme se do jedné z kabinek.

Naše vzdechy jdou slyšet na celou místnost. Kdyby sem teď někdo vešel, tak máme dost velký problém.

~
No, co dodat, že jo... :D