MY GOLD KID

- 6. kapitola -

Dneska je přesně dvacátého čtvrtého. Niky už od rána otravuje a ptá se, kdy přijde Ježíšek.

,,Niky, Ježíšek přijde večer." Odpovím lehce naštvaně, protože mě to už vytáčí. Najednou někdo zazvoní. Jdu tedy otevřít. Kdo mi nedá pokoj ani na Štědrý den?

,,Dobrý den, jsem Lenka Velká ze sociálního zabezpečení." Výborný. Je ironické, jak její příjmení nesedělo k její výšce. Nemohla mít víc než metr šedesát. Hlavně se nezačni smát.

,,Dobrý den, co potřebujete?" Jako kdybych nevěděl.

,,Jdu se podívat zda je toto místo vhodné pro dítě, které jste nedávno převzal do své péče." Projíždí očima desky s papíry a na závěr si sundá své černé brýle s velmi výraznými obroučky. Od pohledu sympaticky nevypadá. Červeně nalakované nehty, které ladí s červenou rtěnkou a s jejími zmiňovanými brýlemi. Má i velmi perfektně vyžehlené její blond vlasy a v modrých očí jde vidět něco nepopsatelného, jako kdyby čekala, že jsem udělal nějakou chybu a ona si ji mohla odvést.

,,Mohu vstoupit?" Kdo takhle ještě mluví? Na náznak odstoupím od dveří.

,,Máte to tady na první pohled velmi moderní." Konstatuje, když projde obývákem.

,,Neškodilo by ani občas uklidit." Přejede prstem po zaprášené poličce.

,,Kde máte dceru?"

,,Niky!" Zakřičím a ona přijde.

,,Mohla bych si s tebou promluvit?" Podívá se na Nikol a čeká jestli kývne. Nebál bych se říct, že má z ní hrůzu.

,,Ano." Nasucho přehltne. Následně odchází společně do pokoje.

-

Takhle nervózní jsem nebyl ani před show. Klepu nohou o zem a čekám, kdy se vrátí.

,,Dobře." Slyším, jak se otevřou dveře a zanedlouho se v obýváku zjeví zase ona.

,,Dceru vám i nadále nechám ve vaši péči." Řekne jedovatě. Vyprovodím ji ke dveřím a následně je za ní zabouchnu.

,,Byl jsi už někdy u výslechu? To bylo strašné." Konstatuje Niky a já se lehce leknu.

,,Nebyl, ale dokážu si to představit." Řeknu trošku nepřítomně.

,,Jdi se obléct, za chvíli pojedeme." Popoženu ji a já sám se jdu ještě trochu upravit.

,,Můžeme." Řekne Niky. Konečně se trochu rozmluvila. Zní to divně, ale Iza ji asi prospívá.

Oblečeme si bundy, obujeme boty, jako vždy nasedneme do auta a jedeme k rodičům. Musím se táty zeptat, jak dopadl soud. Nebyl bych nadšený, kdybych slyšel, že to Jakub nevyhrál. Vypadá to, že Niky o tom taky přemýšlí.

,,Uvidím Izu ještě, že jo?" Zeptá se mě.

,,To nevím, ale doufám, že ano." Jde vidět, že plamínek naděje v ní zažehnu. Zastavuju u domu mých rodičů a vysedáme. Odemknu, vyzujeme se a sundáme bundy. Jdeme do obývaku, kde všichni sedí. Se všemi se přivítáme.

,,Co Jakub?" Přijel jsem sem kvůli Vánocům, ale potřebuju nutně vědět i tohle.

,,Vyhrál to." Řekne s úsměvem táta.

,,Ne, že bych to Kubovi nepřála, ale nechcete jít večeřet?" Jen přikývneme a jdeme ke stolu.

-

,,Dobře, můžeš se jít podívat, co ti Ježíšek přinesl." Je po večeři a Niky pořád prosí, že chce vědět, co se v balícím papíru nachází.

,,Jo!" Utíká ke stromečku. Máma se tomu jen směje. Jdeme si dárky otevřít nakonec všichni.

,,To je ten medvěd!" Vykřikne Niky.

,,Děkuju, tati." Obejme mě. Slyšel jsem dobře? Tati?

~
Ty jo, Jakub soud vyhrál, i když se mi nelíbí, že ta ženská bude vídat Izu, ale s tím já nic nenadělám.

Tak Niky se nám rozmluvila a vypadá to tak, že bere Dominika jako svého tátu. Tak snad jí to vydrží.

Doufám, že vás knížka baví, i když kapitoly vychází nepravidelně. Děkuju/děkujeme taky za hlasy. Miluju vás. <3