MY GOLD KID

- 24. kapitola -

Po tom, co se odehrálo na záchodě jsme zamířili do třídy. Na chodbě stála uklízečka, takže jsme rychle běželi a schovali se za nejbližší roh. Její kroky se přibližovaly. Jeho tělo se přitiskne na to mé.

,,Nedívej se tak nebo si to zopakujeme tady." Vím, že tohle už vážně nemyslel. Prst přiložím na své rty na náznak, aby byl potichu.

Uklízečka okolo nás bez povšimnutí projde a my pokračujeme v cestě do třídy.

,,Jdi první, ať to nevypadá podezřele." Pobídne mě a já vstoupím do třídy.

,,Cittová, ty nevíš, že hodina začala před dvaceti minutama?" Spustí hned učitelka.

,,Vím." Sednu si do lavice a v tu chvíli mi dojde, že tady není Iza, Marian a ani Viktor.

,,Čekám nějakou omluvu."

,,Sorry." Nemám co ztratit.

,,Dávat ti napomenutí nepomůže, ale podle toho, co jsem slyšela ve sborovně, tak tady dlouho nebudeš." Vysměje se mi do obličeje. Tohle mě nerozhodí. Člověk si za ten čas zvykne, že se mu lidé smějí. Jako malé se mi ve školce smáli, že moje máma je feťačka, a že můj táta odešel pro cigarety a už se nevrátil. I tak dokáží být děti kruté.

,,Nevím, co čekáte, že-" Přeruší mě otevření dveří.

,,A pan Hájek taky neví, kdy začíná hodina." Otočí se na Patrika. Kluk, který sedí naproti přes uličku začne na Patrika něco gestikulovat. Nikdy jsem se o své spolužáky nezajímala, takže pořádně neznám ani jejich jména. Patrik jen nakrčí obočí na náznak, že nechápe.

Potom, co mu učitelka řekne, že to bude řešit s rodičema, a že bychom se s Patrikem k sobě hodili, si jde sednout.

,,Co je?" Zeptá se kluka, když si sedá vedle mě.

,,Poklopec vole." Tahle situace mi přišla velmi vtipná, a tak jsem se začala smát.

,,Jsem ti k smíchu?" Zařve po mně učitelka.

,,Ne, to není na Vás." Lehce se uklidním.

,,Kde je Iza?" Zeptám se toho kluka.

,,Byl tady pro ni táta." Odpoví mi a svou pozornost směřuje zpátky na tabuli.

,,To je divné." Myknu rameny a lehnu si na lavici.

,,Hej, Niky." Zatřese se mnou někdo.

,,Niky."

,,Nikol Cittová." Přistane mi vedle hlavy třídnice.

,,Jak zní odpověď?" Nakloní se ke mně učitelka. Podívám se na Patrika, ale ten je očividně taky mimo.

,,No..." Rychle začnu bloudit očima po třídě a snažím se zjistit, co by to tak mohlo být.

,,Já nevím."

,,Ještě, že už odcházíš. Jinak bych tě musela asi zabít." Povzdychne si a sedne za katedru.

Tak moc bych něco chtěla říct, ale nechci to dělat horší, než to je. Patrik si mého výrazu všimne a stiskne mi ruku.

Zbytek dne čekám jen na konec školy. Nějak jsem se smířila s tím, že tohle je poslední týden tady. Před školou mě nečekaně čekal černý mercedes, o který byl táta opřený s cigaretou v ruce.

Upřímně jsem musela vypadat hrozně. Přišlo mi, že každý krok je těžký. Nemyslím námahou, ale váhou.

,,Hej, to je ona." Uslyšela jsem za sebou nějaké dívčí hlasy. Tak nějak mě chytla myšlenka, že to budou kamarádky Nely a teď mi to jdou spočítat.

Přede mnou se objevila skupinka stejně starých holek jako jsem já. Byla jsem připravená klidně schytat pěstí.

,,Můžeme fotku?" V tu chvíli mi málem spadla brada. Na co se to ptají? Slyším správně?

Můj výraz v obličeji zůstal neutrální. Nebyla jsem schopná jediného slova.

,,To asi ona nebude, pojď. Promiň, spletli jsme si tě s dcerou Nik Tenda." Omluvně se na mě podívá jedna z nich.

,,Ale já jsem-" Větu nestihnu dokončit.

,,Je to ona, panebože. Ten track je úžasný. Složily jste ho samy? A kde je ta druhá? Iza se jmenuje, že? Můžeme teda tu fotku?" Bombarduje mě otázkama další z nich.

,,Jo..." Vydám ze sebe zmateně.

,,Děkujeme moc." Vyfotí se a rozloučí se se mnou. Cítím, že mě sleduje něčí pohled. Tátův pohled.

,,Co to mělo znamenat?" Zeptá se zmateně.

,,Fanynky." Usměju se.

Cinkne mi zpráva.

Patrik:
Příště se víc usmívej <3

Otočím se. Je opřený o zeď školy a usmívá se, jak měsíček na hnoji.

~
Vítám vás všechny zpátky. <3

Pro ty, kdo nesledují můj instagram, tak vám chci oznámit, že tacobell967 se nebude na příběhu dále podílet.

Nepohádali jsme se, jsme spolu v pohodě, takže to tady rozebírat nebudu. Dotazy směřujte na ni.

Budu se snažit zase psát, takže se můžete těšit. <3