MY GOLD KID

- 22. kapitola -

Sedím na gauči a čtu povinnou četbu, abych aspoň z té školy něco měla. Tátovi začne zvonit mobil.

,,Kdo volá?" Křikne z kuchyně, protože mobil leží přede mnou na stole.

,,Strejda Jakub." Táta okamžitě přijde, mobil si vezme a odejde, abych konverzaci neslyšela.

Chvíli spolu mluví a pak slyším, jak se táta vrací zpátky.

,,Niky, můžeš mi vysvětlit, co jste včera s Izou v tom studiu dělaly?"

,,Co máš na mysli?" Odložím knížku a všimnu si jeho naštvaného výrazu.

,,Nedělej, že nevíš. Volal mi Jakub, že na youtube Milionu je něco, co tam být nemá."

,,A co je na tom špatného? Prostě jsme si to chtěly zkusit." Skřížím ruce na prsou.

,,Takhle se mnou nemluv. Mohly jste si to zkusit, ale nemusely jste to dávat hned na youtube."

,,Zní to celkem dobře." Ohradím se.

,,Jakub si to nemyslí." Odporuje mi.

,,Mě je u prdele, co si kdo myslíte. Sami říkáte, že není důležité, co si o vás myslí okolí, ale že záleží jen na vlastním názoru." Za tohle bych si zasloužila pěstí. Táta nemá slov.

,,Fajn, zařídím, aby jsi na začátku dalšího měsíce nastoupila na jinou školu. Nemysli si, že si s tebou nevím rady." Odejde a já v bytě zůstanu sama.

Do očí se mi začnou hrnout slzy. Nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle. Momentálně mám poslední týden na to, abych tátovi ukázala, že na jinou školu nepotřebuju.

Z mého vymýšlení plánu mě vyruší mobil.

Iza <3 :
Tak co doma?

Me:
Táta mě chce od příštího měsíce dát na jinou školu

Iza <3 : Cože?! Ne, že to nemyslel vážně, prosím, že ne...

Otevřu notebook a najedu na naše video. Překvapivě ho ještě nikdo nesmazal. Jdu do sekce komentářů, abych se podívala, jestli je to opravdu tak špatné, jak tvrdí strejda Jakub.

Jak starý Nik a Yzo

Yzo a Nik č.2

Jde poznat, že jsou to jejich dcery

Obrazovku vyfotím a pošlu Ize.

Iza <3 : Cože? Kamo to je hsutý! Takový úspěch jsem nečekala.

Me:
Já taky ne

Mobil odhodím a lehnu si zpátky na sedačku. Musím vymyslet, jak tátu přesvědčit. Mohla bych se začít aspoň chvíli chovat slušně.

Vstala jsem z gauče a šla k sobě do pokoje. Ve skříni mám tajnou skrýš na všelijaké nekalosti. Vytáhnu pár ubalených brk, dvě krabky a jednu vodku. Šla jsem do koupelny, zvedla víko od záchodu, vysypala brka a obsahy krabek do mísy, celé jsem to polila vodkou a nakonec spláchla.

Šla jsem do kuchyně, kde jsem flašku vyhodila. Táta nic nepozná. Vezmu mobil a jdu do pokoje. Poslední dobou mě vše unavuje a tak se rozhodu, že se chvíli prospím.

Probudí mě zvonění mého mobilu.

Marian

Zajímavé...

,,Čau, co je potřeba?"

,,Zobudil som ťa?"

,,Popravdě? Jo..."

,,Nechceš von?  Nehovor nie, stojím tu pred panelákom." Jdu k oknu, abych se přesvědčila. Fakt tam stál.

,,Za chvíli jsem dole." Hovor položím. Obleču mikinu, obuju boty a seběhnu schody.

,,Kde máš zbytek?" Vždycky chodí s Viktorem nebo Patrikem. Nikdy sám.

,,Oco sa zas opil." Doma to lehké nemá. Otec alkoholik a matka feťačka.

,,Tak pojď." Jdeme na naše oblíbené místo. Sedneme si do napůl rozbořeného okna. Kdybychom se špatně pohnuli, tak bychom se mohli i zabít.

,,Chceš?" Vytáhne z kapsy brko.

,,Ne, chci tátovi dokázat, že nepotřebuju jít na jinou školu, že se dokážu chovat zodpovědně." Tohle mi moc dlouho nevydrželo. Marian pořád říkal, ať si dám aspoň jeden potah a já neodolala.

,,Nechcem domov." Prohlásil, když si naposledy potáhl.

,,Nechala bych tě u nás přespat, ale nejde to." Tátovi by to vadilo. Delší dobu jsme byli ticho.

,,Niky?"

,,No?"

,,Len som ti chcel povedať, že si úžasné dievča a Patrik má veľké šťastie." Pousměje se.

,,Závidím mu." Dodá, vstane, odejde jakoby nic a já tam zůstanu sedět sama.

~
Kapitola po hodně hodně hodně dlouhé době. Nebudu tady psát, že se vydávání zlepší, když vím, že se tak nestane.

Užívejte zbytek roku! <3