Survivor | Teen Wolf [Pozastaveno]

-17-

"Deatone!" Běžela jsem obejmout svého doktora. "Co tu děláš?" Ano, samozřejmě, že jsem byla zvědavá. Tohle mělo být místo, o kterém nebude nikdo z mé minulosti kromě Petera, vědět.

"Peter mě sem přivezl," ukázal za sebe, kde na místě řidiče seděl můj momentální nákupčí, opravář a celkově chlap pro všechno. Docela jsem v tuhle chvíli litovala Lydii, která musela trávit veškerý svůj volný čas sama a ne se svým přítelem, který byl pořád se mnou. 

Zvedla jsem ruku a směrem k Peterovi ukázala prostředníček. Věděl, že to myslím ze srandy, ale z mé strany to bylo i varování. Přivezeš ještě jednoho vlkodlaka, člověka nebo jakoukoliv bytost a neskončíš dobře.

"Pojď, půjdeme dovnitř," vzala jsem veterináře za ruku a odvedla ho do obývacího pokoje. Kdybych věděla, že přijede, určitě bych tu uklidila (nebo alespoň všechno harampádí naházela do ložnice), ale jelikož byl jeho příjezd zjevným překvapením, bude mu muset stačit uklizený gauč.

Automaticky jsem si lehla na pohovku a vedle nohou nechala trochu místa na to, aby si tam mohl Deaton sednout. Samozřejmě, že jsem chtěla vědět, jestli je mé dítě v pořádku. Dokonce jsem si říkala, že jestli už to bude možné, nechám si říct pohlaví, abych věděla, jaké věci koupit předem.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Petere, ty idiote!" Sice už jsem mu dnes pár věcí vyčetla, ale znovu jsem chtěla kmotrovi svého dítěte připomenout, jak se věci mají. "Nemůžeš sem nikoho vozit bez mého vědomí!"

"Já vím," bránil se Hale, "ale už jsem nesnesl, jak si pokaždé stěžuješ, že se tu nudíš. Tak jsem pozval Deatona."

"A Lydie?!"

"Na mou obranu, já jí neřekl důvod, proč sem má jet. Tvoje jméno se v Beacon Hills nesmí vyslovit! Zatraceně, vždyť slovo ANITA vykřikuje jen Derek z nočních můr!" To obvinění bylo absurdní. Věděla jsem, že můj odchod nepůjde hladce, ale že by se o mně Derekovi i zdálo? To jsem nečekala. Budu muset vyrobit nějaký kámen, co tomu zabrání.

"I tak to od tebe bylo hnusné! Ale-," klesla jsem hlasem a podívala se na své bříško. Upřímně? Petera jsem naprosto chápala. Svůj čas musel dělit mezi dlouhé cesty ke mně, Lydii, jež byla jeho přítelkyní a Derekem, který zjevně můj odchod nezvládl tak dobře, jak jsem si celou dobu myslela.

Takže jsem se rozhodla Peterovi ty šťastné novinky sdělit. Zasloužil si to, i když mě občas fakt štval. 

"Budu mít syna," šťastně jsem se na svého přítele podívala. Pár vteřin trvalo, než Peterovi ta novinka doputovala do mozku, ale jakmile se tak stalo, na jeho tváři se také objevil úsměv. Byla to vítaná novota.

Další novinkou bylo, když se Peter svezl na kolena a po kolenech doputoval k mému objemnému břichu. Nečekal na můj povel, rovnou mi vyhrnul triko pod prsa a své ruce přiložil na mou holou kůži. Mohla jsem přímo cítit, jak naslouchal srdci maličkého. Ten pohled byl tak dojemný, až jsem se na místě rozbrečela.

Kéž by to byl Derek.

Mohlo uběhnout deset minut, když Peter znovu promluvil.

"Jak se bude jmenovat?"

Přestala jsem plakat, ale na Dereka jsem myslela pořád. Tak moc mi chybí! Ale sobecká jsem byla už tolikrát, že jsem jednou musela udělat dobrý skutek. A tím bylo opuštění Dereka. Nikdy po něm nebudu nic žádat, nikdy se nedozví o záležitosti druhů a nikdy mu nebudu muset říct, že mým jediným důvodem, proč jsem hledala Dereka Halea bylo, aby si  přibral mého bratra do smečky a mě nechal v klidu se vypařit z povrchu zemského, kde bych se mohla zařadit do dlouhé řady nudných, obyčejných lidí.

"Sean. To bylo jméno mého otce."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O týden později

"Tohle je Maria, bude tu s tebou až do porodu bydlet," oznámil mi Deaton, když přijel na další a zároveň poslední kontrolu mého zdravotního stavu. Před ním stála vysoká, zelenooká blondýnka s docela příjemným úsměvem. 

Než jsem stihla protestovat, Deaton pokračoval, "je to druidka, co ti se vším pomůže. Normálně bydlí ve vedlejším městě a stará se o tamější smečku vlkodlaků, ale byla tak hodná a na moje přání na čas přicestovala sem."

Konečně jsem si oddychla, že tu budu mít nějakou jinou společnost, než jen zatrpklého vlkodlaka, co se o mě sice stará, ale zároveň neustále reptá, že už chce jet domů za svou přítelkyní. Avšak jsem taky věděla, že to není jen tak. Druidi neradi opouštějí svou smečku, protože v ní mají celý svůj život.

Maria si asi uvědomila, že nejsem úplně hloupá, tak mi řekla, proč vlastně pořádně přijela.

"Vím, kdo jsi. Anita Grey je v naší společnosti velice známé jméno. Ráda bych si vyslechla celý tvůj příběh a podívala se na tvoji magii."

Jestli je to jen tohle? Ať si tu je, jak dlouho bude chtít. 

"Ale pokoj si uklidíš sama!" Křikla jsem na ní, když jsem vstoupila do hlavních dveří mého domu.

Hned, co jsem se ráno probudila, jsem zjistila, že mám strašnou rýmu! 
Takže teď sedím doma u stolu, poslouchám výklad z biologie a u toho jím polévku. 

Kabi_jban