Survivor | Teen Wolf [Pozastaveno]

-18-

"Tak co tohle?" Bylo až s podivem, jak rychle se z nás dvou staly kamarádky. Tedy alespoň já bych takhle náš vztah popsala.

"Nikdy!" Už to byla nějaká doba od toho, co se ke mně Maria přistěhovala a za ten čas jsme se stihli pohádat jen párkrát. Bylo to velké osvěžení od Petera a Dereka, se kterými jsem se hádala skoro každou chvíli, i když jsem je oba hluboce milovala. Každého sice jinak, ale stejně velkým kusem srdce.

"Ani nápad! Chudák dítě. By bylo traumatizované už od malička!" Peter se za posledních pár týdnů stavoval méně a méně často. Chápala jsem to, chtěl být i s jinými lidmi než jen se mnou, ale tak... byla jsem sobecká a mu to vyčítala.

"Já myslím, že je to skvělé! Vždyť je to hláška z Harryho Pottera." Za ten měsíc se ze mě stala naprostá koule. Nevypadala jsem, jako bych čekala jedno dítě, ale rovnou tři. A poprvé v životě jsem zhlédla filmovou sérii Harry Potter. Musím uznat, že jsem si to zamilovala tak moc, až jsem poprosila Maríu, že když pojede do města, aby mi koupila první tři díly v knižní podobě.

"To sice jo, ale bude to zároveň strašně nevkusný humor!" Zrovna jsme byli v obchodě s oblečením na novorozence a já v rukách držela tričko s nápisem: You are wizard! Snažila jsem se obhájit jeho důležitost a koupi, ale nějak moc mi to nešlo, protože Maria namítala, že by nebylo dobré dítěti už od mala připomínat, že je jediný svého druhu.

"Náhodou, měl by být hrdý na to, že bude i čarodějem i vlkodlakem. Teda doufám," nechtěla jsem o tom ani pochybovat. Doufala jsem, že jednou bude opravdu jedinečný. Ironie, když si uvědomíme, k čemu přinutila rarita mě.

"Víš co?" Jo, byla jsem si naprosto jistá tím, co chce říct. Ten pohled plný nechápavosti i ústupu jsem za tu dobu, co jsme spolu žili, znala dost dobře. "Stejně to tričko koupíš, tak proč se mě ptáš na názor?"

Proč jsem se ptala? Asi to bylo tím, že jsem chtěla, aby mě někdo, kdokoliv, pochválil. Za cokoliv. Za uvaření jídla (což jsem neuměla, ale tak...), za statečnost, již jsem projevila, když jsem se dozvěděla, že za pár měsíců pravděpodobně zemřu nebo i za blbý výběr hezkého trička pro malého Seana.

Asi bych to nikdy nepřiznala nahlas, ale chyběla mi společnost i jiných lidí než jen Marie a Petera. Bylo to zoufalé, ale můj argument je, že já měla těhotenstvím rozhozené nálady. Právě teď jsem nejvíce ze všeho cítila samotu, osamění.

"Máš pravdu, stejně bych to trička koupila," skousla jsem si dolní ret a ještě jednou se podívala na mou oblíbenou větu ze ságy o malém čaroději. Jo, tohle tričko se bude Seanovi určitě líbit, a pevně věřím, že ho ani neurazí.

"Takže si to zrekapitulujeme," povzdechla si naoko Maria a naklonila hlavu na stranu, aby lépe viděla do tašky, kterou nesla v levé ruce. "Máme plenky na tři měsíce dopředu, což mě osobně přijde až dost, ale proč ne, že? Potom lahvičky na mléko, které taky nechápu, protože zatím budeš svoje dítě určitě jen kojit, a teď i pár pyžámek, triček, kalhot a bodýček. Zatím by to mělo být vše, ne?"

Bylo to poprvé za celou dobu, co mě Maria dostala do města. V domě jsem si sice připadala sama pokaždé, co odjela nakoupit, ale stejně tak jsem si připadala tlustá a nepřicházelo v úvahu, abych z mého (ještě pořád Peterova) domu, vylezla s břichem jako velryba. Do teď nechápu, jak mě má přítelkyně povzbudila a donutila k tomu jít nakupovat, ale někde hluboko v srdci jsem jí za to vroucně děkovala.

"Taky myslím, když tak mi ještě pro něco zajedeš," usmála jsem se na naoko iritovanou Maríu a odešla k pokladně zaplatit za všechny topy a zbylé oblečení, co jsem si vybrala v tomto obchodě.

Cena za dnešní nákup mi přišla až astronomicky vysoká, ale jelikož jsem vše platila z Haleovi kreditní karty, tak jsem věděla, že mi peníze nedojdou. Aspoň to byla nějaká osobní výhra. Bohužel jsem taky věděla, že všechno, co si nadlužím budu taky muset vrátit, a to co v nejkratší době. Sice si nemyslím, že by Peter byl takový hajzl (řekněme si to narovinu, byl to hajzl, ale i tak jsem ho měla ráda), aby to nechal splácet mého syna až dospěje, ale přesto nechci nějaký až velký dluh do budoucna. To se nikdy nevyplatí.

"Úžasné," obě jsme vyšli z jednoho z mála obchodů, který se v tomto obchodním centru specializoval na dětské oblečení a dál jsme si povídali.

"Teď mi prosím vysvětli, jak chceš, aby probíhal porod," osobně jsem to slyšet nechtěla, jelikož jsem si o tom načetla dost knih, abych si byla jistá tím, že to bolí jako kráva, ale i přesto bylo nejlepší mít informace přímo z první ruky od opravdové fyzické osoby.

No jo, vím, že tahle kapitola je v podstatě naprosto o ničem, ale jelikož jsem jí neměla nachystanou předem, tak jsem ze sebe musela něco vypotit teď. A to přesně v 23:02 v noci.

No nic, já jdu spát.
Dobrou noc všem, co jste ještě vzhůru!

Vaše Kabi_jban ❤️