Survivor | Teen Wolf [Pozastaveno]

-5-

„Cože?" Podíval se na mě naprosto nechápavě. Normálně bych byla milejší, ale teď jsem byla ještě naštvaná za to, že jsem ve škole musela nechat bratra samotného.

„Prostě skočíš z okna a já skočím za tebou. Je to jednoduchý. Co a jak se ti včera stalo vysvětlíš Derekovi, až za ním doběhneme. Teď prostě skoč!" Měla jsem chuť mu tu poslední větu vyhláskovat. Naneštěstí, ani po tomto vyjádření z okna zjevně skákat nehodlal.

„Kdo zatraceně jsi?!" Nakrčil obočí a čekal.

„Víš, tohle jsme si všechno mohli vyřešit u tvého alfy, ale jestli to potřebuješ tak nutně vědět, tak jsem Anita Grey. A teď už sakra skoč!" Moje nervy to nevydržely a já se s držením jeho ruky, kterou jsem stihla chytit za mluvy, vydala zpátky k oknu. Jakmile jsem ještě jednou prohlédla ulici a ujistila se, že tam opravdu nikdo není, tak jsem ho, opravdu nešetrně strčila z okna.

Najednou jsem si vzpomněla na něco, co mi když jsem byla malá, často říkal můj otec. „Když vyskočí z okna Jasper, skočíš taky?"

Kdybych tam místo toho Jaspera dala Isaaca, tak bych otci mohla s klidným srdcem právě teď odpovědět ano.

Skok z okna dopadl dobře. Nic jsem si nezlomila, jen jsem si trochu sedřela dlaně. Ale to už do pár minut nepůjde ani vidět. Při bližším zkoumání Isaaca jsem zjistila, že on takové štěstí neměl. Levá noha zlomená a z dopadu přímo do keře měl ještě všude nějaké oděrky. Asi jsem se musela nahoře v pokoji hodně zamyslet, když jsem přeslechla zlomení nohy.

„Děláš si legraci? Jak dlouho jsi prosimtě vlkodlak, když neumíš ani pořádně dopadat?"
Vysmála jsem se Isaacovy a spěchala ho vyndat z toho křoví.

„Za jak dlouho se ti ta noha zahojí?"

--------------------------------------------------------------

„Kde jste tak dlouho?!" Zavrčel na mě Derek, když jsme dorazili do jeho bytu. Měl pravdu. Deset minut trvalo, než se Isaacovi pořádně zhojila noha a pak jsme se museli hodinu plahočit přes město tak opatrně, aby nás nikdo neviděl, protože mi připadalo, že všichni lidé vylezli ze svých domovů jen, aby nás zastihli.

„Jestli ti to ještě nedošlo, tak jsem se snažila projít město s klukem, oblečeným do nemocničního munduru. A to nebylo vůbec jednoduchý," odpověděla jsem jedovatě nazpět a šla se podívat do Derekova pokoje pro nějaké oblečení, které by si mohl Isaac obléct.

„-bydlí tu tři měsíce a teď tě slyší, jestli ti to náhodou ještě nedošlo," pověděl majitel bytu a já se pousmála. Znal mě opravdu dobře.

„Nic jiného by ti Derek nepůjčil. Je to jediné triko, co má ve skříni s barvou jinou než je černá, šedá nebo hnědá," seskočila jsem z posledních pěti schodů a hodila Isaacovi světle zelené tričko, které jsem původně koupila Derekovi se vzkazem, že by konečně mohl začít nosit něco jiného než jen tmavé barvy. To tričko na sobě nikdy neměl.

„Můžu se vrátit do školy nebo potřebuješ ještě něco?" Optala jsem se ho s pohledem z okna, které bych asi měla omýt, jinak nic neuvidím. A čekala jsem na odpověď.

„Dnes už do školy nejdeš. Jasper to zvládne. Ty se musíš seznámit s Isaacem," řekl otráveně a otočil se směrem ke dveřím ven.

Když jsem zaslechla vzdalující se kroky, zpozornila jsem. „Kam jdeš?"

„Musím koupit jídlo, protože jsem si jistý, že večer přijde zbytek," nemusel mi vysvětlovat, co tím zbytkem myslel. Bylo to naprosto jasné. Čtyři měsíce nás nechtěl seznámit se smečkou, teď už se tomu nevyhne.

--------------------------------------------------------------

„Takže si to zrekapitulujeme. Ty jsi alfa, ale před tím jsi byla čarodějka. Proměnil tě otec, když se zjistilo, že máš rakovinu. Ale jedna z věcí, co nechápu je, jak to, že jsi mohla dostat rakovinu? Vždyť jsi byla taky nadpřirozená, ne?" Zeptá se nechápavě Isaac. Upřímně? Myslím, že jsem si našla skvělého přítele. Ten kluk je úžasný!

Když jsem se rozešla k pokoji, ve kterém spí můj bratr, abych rozestlala postel marodovi, Isaac to nevydržel a zeptal se, co tu vlastně pořádně dělám. No, pravda, řekl to trochu hruběji, ale mě to nevadilo. Psychicky jsem se připravovala čtyři měsíce. Moje odpověď, že jsem utekla, abych zachránila bratra před sebou samotnou mu samozřejmě nestačila, a tak se ptal dál a dál. Až jsme zjistili, že si docela dobře rozumíme.

Jsou to už tři hodiny od Derekova odchodu a nikdo se sem nedobývá ani nepokřikuje, proč jsem odešla ze školy dřív.

„No, je spousta druhů čarodějek. Já se narodila před osmnácti lety člověku a vlkodlakovi. Z takovýchto párů většinou, a to myslím opravdu z devadesáti procent, vznikne vlkodlak. Já byla z těch deseti procent. Čarodějky, jako jsem já, jsou dost vzácné. Ale ne zas tak moc, abychom byli nápadné. Jenže jeden z mínusů novorozených čarodějek je smrtelnost. Normálně stárneme a prožíváme stejné nemoci, jako lidé. Rozdíl mezi člověkem a novorozenou čarodějkou je jednoduchý. Novorozená čarodějka má bližší vztah k přírodě a proto se říká, že umí kouzlit," řekla jsem se smíchem, když jsem si vybavila jednu ze vzpomínek. Bylo mi sedm a bratrovi pět. Myslel si, že dokážu létat, a tak hodil hračku na větev na strom, kam jsme ani jeden nedosáhli. Nakonec musel zakročit otec a odtrhnout nás od sebe, jelikož Jasper nedokázal pochopit, že neumím létat a pro tu hračku mu nevyletím.

„Takže, jak to s tím kouzlením je?" Ptal se Isaac dál a já mu to s radostí vysvětlovala, protože spoustu lidí by moje vyprávění přestalo bavit po pár minutách.

„Jsou dva základní druhy čarodějek. Novorozené a staré. Novorozené čarodějky jsou jako já. Stárnou, občas onemocní. Staré čarodějnice nestárnou. Mají větší moc než novorozené, protože používají tekutiny, které novorozené čarodějky používat nesmějí, jelikož by byly zatracené. Stará čarodějka čerpá sílu z ostatních okolo sebe, zatímco novorozená z přírody. To je základní rozdíl. Zároveň je to i odpověď na tvou otázku," usmála jsem se a čekala, kdy řekne, že to nechápe. Nikdy nikdo nechápe, i když je to naprosto jasné.

„Jak si jsem ti zřejmě nerozuměl, promiň," stydlivě poví a já se musím kousnout do rtu, abych se mu nezasmála. Ten jeho obličej byl tak strašně, nechápavě roztomilý.

„Novorozené čarodějnice nekouzlí, jen využívají přírodu tak, jak jiní nemohou," zdálo se, že už pochopil. V tu chvíli se ale otevřely dveře a já se podívala na nově příchozího.