The CHANGES - Larry

6. Kapitola

Louis

Je středa a bohužel se vracíme domů. Celé dny se nedělo nic zajímavého a ani jsem nezjistil jak to Harry má s orientací.

Teď sedíme v buse, Zayn sedí konečně se mnou, protože jeho "crush" je se svými kamarády.

Celou cestu nezavřel pusu. Teď bych i ocenil, kdyby seděl jinde, stejně mi to doma řekne ještě 20x.

Harry

Z pobytu mám zvláštní pocit. Jsem rád, že jsem jel, ale něco se změnilo... Jen nevím co. Prostě se cítím jinak.

S Louim jsme se začali více bavit a rozumíme si. Nevím, proč jsem se s ním nikdy předtím nebavil... Vlastně ano vím. Nikdo se se mnou dříve bavit nechtěl.

*o týden později*

Lou mi nabídl, že se spolu můžeme dívat na nějaké filmy u něj. Zayn prý šel pryč a navíc se taky nudím. Niall je totiž na rande s nějakou holkou z prváku.

*později*

Sledujeme už asi třetí film a je to zrovna horor. Moc je nemusím, ale nejsem přece žádný strašpytel. I když bouřka, která venku začala před chvílí tomu moc nepomáhá. Té se bojím.

Louis

Harry byl nějaký napjatý. Ne celou dobu, ale až od okamžiku, kdy začala bouřka. Nejspíš je nemá rád. Každopádně ho v tomhle počasí nepustím domů.

Harry

Ve filmu zrovna byla taková ta chvíle ticha, která předchází nějakému zvratu a venku zahřmělo. Automaticky jsem se přitulil k Louimu. On mě silně objal a tím pádem jsem na něm skoro ležel.

Po chvíli jsem se oddálil a omluvil se mu. Měl bych jít raději domů, než se ztrapnim.

Louis

"Lou, asi bych měl domů"

To jakým stylem řekl "Lou" mi způsobilo husí kůži. Strašně se mi to líbí. Počkat cože to říkal?!

"V žádném případě. To neslyšíš, jaké tam je počasí?"

"Já to zvládnu"

"Prostě ne. Za prvé... Niallovi můžeš napsat, že nepřijdeš... Za druhé... Je tam bouřka a navíc Zayn přijde až zítra, takže tu klidně můžeš přespat"

"No, tak dobře" odpověděl poraženě.

Dívali jsme se ještě na nějakou komedii, když někdo otevíral hlavní dveře. Šel jsem to zkontrolovat, Harry už spal, tak jsem ho nechal v pokoji.

"Čau Louuu"
"Pssst!" mluvil jsem tiše

"Co je? Proč šeptáš? Ty tu někoho máš?"
"Ne"

Zayn se rozešel k mému pokoji.

Musel jsem ho zastavit, kdyby tam vešel, bylo by to mnohem horší.

"No dobře, mám tu někoho. Nechoď tam prosím. Je to jen Harry."

"Jo jen Harryy? Proč jsi mi nenapsal, já bych vám vaše rande nerušil"

"Drž hubu! Vzbudíš ho! Navíc jsem nezavřel dveře, takže nás může slyšet.... Nenapsal jsem ti, protože jsem si myslel, že budeš u Liama spát a ne, že tě vyhodí v noci domů."

"Byl jsem u něj poprvé, přece tam nebudu hned spát."

"No dobře no"

"Lou, já vím, že k Harrymu něco cítíš, ale dej si pozor, ať si ho je bereš příliš k srdci . Ani nevíš, jestli je gay!"

"Jak to víš?! Myslím to, že se mi líbí?" skoro jsem šeptal.

"Ty tvé pohledy na něj, pořád o něm mluvíš, na pobytu jsi byl nadšený, když jsi zjistil, že s ním budeš sdílet postel... Nešlo si nevšimnout."

Docela mě rozhodilo s jakou jistotou a přesností to řekl.

"Na to ti nemám co říct" zarazilo mě, že měl pravdu a bolelo mě si jen na chvíli představit, že by Harry nebyl gay.

"Když myslíš... Tak dobrou"

"Dobrou"

Šel jsem si do pokoje pro mobil a všiml si, že se Harry lehce usmívá ze spaní. Asi si mu něco krásného zdá. Nad tím jsem se musel také pousmát.

Spal jsem na gauči. Bál jsem se, že by to Harrymu vadilo, že spím vedle něj, i když si asi na pobytu zvykl na moji přítomnost. A taky jsem ho nechtěl omylem vzbudit.