Loving enemies

3.

Začali jsme s kapitánem trénovat. Od mala mě ostatní učili bojovat a nechci se chvástat, ale byla jsem v tom fakt dobrá.
Se Stevem jsme byli vyrovnaný, když v tom jsem ho podkopla a on skončil na zemi a já na něm.

,,Vyhrála jsem." ušklíbla jsem se.

On mě vzal a povalil mě na záda a teď pro změnu od seděl na mně.

,,To si nemyslím."oplatil mi úšklebek.

Mračila jsem se na něj a když jsem ho chěla shodit, vzal mi ruce a přimáčkl mi je k zemi.

Koukla jsem na jeho tělo, svaly sice má..ale jeden sval má i místo mozku.

,,Líbí se ti to co vidíš, Starková?" Podíval se na mě a narážel na to, že jsem koukala na jeho svalnaté tělo.

,,Ani ne, Rogersi."prskla jsem na něj.

Chvíli jsme na sebe zírali. V hlavě jsem musela uznat,že když si člověk odmyslí jeho charakter a ty jeho blbý kecy, tělo má docela dobrý.

Najednou se Steve zvedl a šel se napít.

,,Pro dnešek končíme." Řekl suše, vypadal že ho něco rozhodilo. Mě to ale nijak nezajímalo, takže jsem se ani neptala.

,,Díky bohu, další minutu bych už s tebou nevydržela."odsekla jsem.

Už jsem odcházela když v tom mě chytl Rogers za ruku.

,,Co se mnou furt máš za problém?"zeptal se a vypadal na půl naštvaný a napůl zmatený.

,,Pusť mě magore."vytrhla jsem se mu a chtěla jsem odejít.

,,Na něco jsem se tě ptal!"řekl a znovu ně chytil.

,,Co s tebou mám doprdele za problém?"zařvala jsem
,,Pozor na jazyk."dodal a já ze sebe začala chrlit všechno, co jsem měla na srdci.

,,Seš egoistickej, sebestřednej idiot, kterej si hraje na hrdinu. Hraješ si na to, jakej jsi nejhodnější Avenger ale víš ty co, všichni ti to možná žerou ale já ne, já vidím jakej seš. A nehraj si na svatouška protože nejsi!"

,,..Jo a proč s tebou mám takovej problém??Protože jsi mi zabil matku kreténe." Dokončila jsem svůj proslov a cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.

,,Jak jsi na tuhle kravinu proboha přišla?"osopil se ale už při tom nekřičel.

,,Když mi bylo devět, slyšela jsem tě mluvit s tátou. Povídali jste si o tom, že jsi ji mohl zachránit ale neudělal si to, otec ti možná odpustil ale já ne."řekla jsem s kamennou tváří ale cítila jsem, jak mi po tváři stekla slza.

Steve na mě zíral a popošel ke mně blíž.

,,Tony ti nikdy neřekl jak zemřela z jistých důvodů, ale když už ten důvod tak dlouho víš, zasloužíš si vědět všechno."řekl a posadil se na zem.

Já se zmateně posadila vedle něj a poslouchala.
,,Před patnácti lety, když tvoje matka zahynula,probíhala mise, které se zúčastnila také, bojovali jsme tenkrát proti agentům, kteří chtěli využít jaderné zbraně ke zničení světa. Tvoje máma chtěla s tebou zůstat doma, protože jsi ještě byla maličkatá ale já ji přemluvil aby jela. A protože měla dobré srdce, tak s námi jela aby nám pomohla. Když jsme bojovali, šli proti mě dva dost silní agenti, na které jsem nestačil. V tom přiběhla tvoje máma a zachránila mě. Zrovna jsem držel v ruce klíč od těch zbraní a tak proti mně jeden agent vystřelil a tvoje máma se postavila přede mě a kluku schytala místo mě. Kdybych ji tenkrát nepřemlouval aby jela s námi, žila by. Kdybych tenkrát neuhnul před kulkou, která byla určená mně,žila by."dokončil vyprávění a po tvář mu tekl potůček slz. Nikdy jsem ho neviděla brečet.
Mně stékaly slzy po tvářích a nevěděla jsem, co bych měla říct. Nevěděla jsem, co cítím. Na jednu stranu to byla lítost a pochopení ke Stevovi ale já druhou stranu ve mne převládala nenávist k němu, když jsem su uvědomila, že kdyby nebylo jeho, máma ještě žije.

,,Tohle všechno nic nemění na mým postoji vůči tobě." Řekla jsem a chtěla jsem pokračovat ale v tom mě přerušil Bucky, který přišel do místnosti a zeptal se: ,,Co se tady děje?"

Já si otřela slzy z tváří a odešla jsem. Já ani kapitán jsme spolu do večera nepromluvili jediné slovo.