Loving enemies

8.

Dneska byl den, kdy všichni měli odjíždět. Všichni až na mě a na Rogerse. Byla jsem naštvaná, že mě táta trestá, jako kdybych byla malá holka. To už jsem tu ale říkala. Sice jsem měla na tátu vztek ale musela jsem být klidná, jelikož když mám velký vztek, nedokážu ho ovládnout a moje magie se projeví. V takových chvílích jsem sama ze sebe měla strach. Táta to nedával najevo ale vím, že měl strach taky.

,,Tak se tu mějte."objala mě Nat, když dopoledne odjížděli.

,,A ty, mladá dámo, žádné skopičiny! Hlídej mi ji Rogersi."řekl Tony.
,,Přežijte to tu a nezabijte se."zasmál se Thor.
Se všema jsem se rozloučila a hned co se za nima zavřel výtah, jsem šla do pokoje. Steva jsem nechala v obýváku, ať si dělá co chce.  Pustila jsem si do sluchátek písničky a začala jsem si zpívat a tancovat po pokoji.

,,Tell me why eee..."zpívala jsem, když v tu chvíli jsem dostala infarkt.
,,Tebe nenaučili, že se nemáš za lidma plížit jak úchyl?"vypadlo ze mě. Trochu jsem se začervenala protože teď, když slyšel můj zpěv, má další důvod si ze mě utahovat.
,,Toho úchyla si nech jo."odpověděl.
,,Tak co podniknem?"zeptal se a já na něj koukala jak vyvoraná myš.
,,My dva spolu nepodnikneme nic. Já jdu večer na párty, BEZ TEBE."zdůraznila jsem ale v tom se Steve začal smát. Nechápala jsem proč. Odůvodnila jsem si to tím, že je prostě divnej.
,,Ty na žádnou párty určitě nepůjdeš, mám tě na starosti takže zůstaneme doma a můžeme se tak maximálně kouknout na film."řekl.
,,No tak na to zapomeň, jdu na párty."odsekla jsem.
,,No nejdeš."odseknul zpátky.
Sebrala jsem se, odešla jsem do pokoje a hlasitě jsem třískla dveřma.

,,Nemlať s tím nábytkem."slyšela jsem ještě.
Grr. Je to suchar.
Vzhledem k tomu, že já se ale nevzdávám, jsem vymyslela plán.
Pod pyžamu si vezmu normálně oblečení na párty, řeknu Rogersovi, že jsem unavená a že jdu spát. On bude počítat s tím, že už spím a půjde si po svým. A já se po tom vyplížím ven a půjdu kalit a tancovat. Rogers nebude mít ani tušení, že nejsem u sebe v pokoji.

,,Pojď si dát večeři."zavolal na mě Steve během vymýšlení mého geniálního plánu.
Vzhledem k tomu, že jsem vymyslela tak geniální plán, měla jsem úsměv na tváři.

,,Udělal jsem vajíčka, co že jsi najednou nasadila úsměv?"zeptal se mezi tím, co mi na talíř nandal večeři.

,,Prostě mám dobrou náladu, i když vím, že vzhledem k tomu, že jsem tu s tebou, je to k neuvěření." Odpověděla jsem s plnou pusou.
Musela jsem v duchu uznat, že vařit umí kapitán fakt dobře.

,,Jsem nějaká unavená, takže půjdu asi brzo spát, tak dobrou."řekla jsem když jsem dojedla večeři.
,,Tak brzo? Dobře, já kouknu na film a taky půjdu spát."odpověděl a vypadalo to, že nemá žádné podezření.
Uklidila jsem talíř do myčky a odešla jsem do pokoje.
Věděla jsem, že film Rogersovi bude trvat hodinu, takže jsem se mezi tím nalíčila, oblékla jsem si černé roztrhané džíny, růžový top s výstřihem a hodila jsem přes sebe košili po tátovi. Teda jakoby.. nikdy ji na sobě neměl protože košile nenosí, tak jsem mu ji ukradla.
Už jsem odpočítávala minuty. Věděla jsem, že film už skončil ale pro jistotu jsem ještě deset minut počkala, abych si byla jistá, že už Steve spí.
Pomalu a potichu jsem otevřela dveře a oddechla jsem si když jsem zjistila, že už je v obýváku tma. Což znamenalo, že Rogers je u sebe v pokoji a pravděpodobně už spí.
Po špičkách jsem docupitala ke dveřím a pomalu jsem je otevřela.

,,Kam si myslíš, že jdeš?"ozvalo se za mnou.