Loving enemies

25.

Všude bylo bílo. Zvedla jsem se a podívala se před sebe. Viděla jsem rozmazaně.
,,Zlato."ozvalo se přede mnou a já věděla, čí je to hlas.
,,Mami."vydechlq jsem a usmála jsem se.
,,Už jsme konečně spolu! Zachránila jsem ho.."
,,Já vím holčičko moje, já vím. Jsem na tebe hrdá, teď už jen musíš vstát a projít touhle bránou."řekla a před námi se objevila velká bílá brána. V duchu jsem si posměšně pomyslela, že to tu vypadá jako v nebi.
Vstala jsem a vešla jsem do bráni.
,,Au!"začala jsem se svíjet v bolestech když jsem stála v bráně.
Okamžitě jsem z ni odešla.
,,Co to znamená?"zeptala jsem se nechápavě.
,,Clarice..to znamená, že ještě nejsi mrtvá! Znamená to, že bojuješ."řekla maminka a od ucha k uchu se jí objevil úsměv.
,,Ale já už chci být s tebou."povzdechla jsem si.
,,Spolu budeme, teď ale musíš využít času a být s těmi, se kterými ještě být můžeš. Pomyslí na Avengers, na tátu.."řekla a na chvilku se odmlčela.
,,..A na Steva."dodala a já si povzdechla.
,,Máš pravdu, ještě nepřišel můj čas."řekla jsem hrdinně. Objala jsem maminku a najednou jsem se probudila.

Ležela jsem na nemocniční posteli, všude bylo bílo, skoro jako v tom snu nebo co to bylo.
Rozhlédla jsem se po místnosti a tam na židli spal Tony s Buckym. Rozhodla jsem se, že je nebudu budit.
Po chvilce se rozrazily dveře a já rychle zavřela oči a dělala jsem, že pořád spím.
,,Vstáváme, střídačka."slyšela jsem Natashin hlas.
,,Už jdeme."probral se Bucky.
,,A kdyby se probudila okamžitě nás zavolej."dodal rozespalý Tony.
,,Neboj."ozvalo se a já si okamžitě uvědomila, čí je to hlas.
S Nat tam byl ještě Steve.
Zabouchly se dveře a já cítila, že oba dva stojí nademnou a pozorují mě. Po chvilce jsem slyšela jak si oba dva sedli.
,,Chybí ti."ozvala se Natasha.
,,Ani nevíš jak moc. Jsi jediná která to o nás ví..jsem rád, že s tebou o tom můžu mluvit."odpověděl Steve.
,,Taky mi chybí kapitáne..a navíc..jsme přátelé a ti tu jsou od toho, aby si pomáhali."
,,Děkuju Nat, víš..vím, že s ní nikdy nebudu moct být a nikdy nebudeme mít vztah..ale miluju ji."řekl Steve a já cítila, že se mi rozbušilo srdce.
,,Proč byste spolu nemohli být? Pokud to cítí stejně nevidím problém."slyšela jsem Nat.
,,Bylo by to komplikovaný..Kvůli Tonymu, myslím, že by to nepřkousnul. A navíc..je s mým nejlepším kamarádem,  nemohl bych to Buckymu udělat. Zničilo by ho to, miluje ji víc než cokoliv."odpověděl smutně Steve.
,,Achjo..moc mě to mrzí Steve."povzdechla si Natasha a já cítila, že je pravý čas na to abych se konečně probudila. Teda ne probudila, spíš abych přestala dělat, že ještě probuzená nejsem.
Pohnula jsem sebou abych na sebe přitáhla jejich pozornost a pak jsem pomalu otevřela oči.
Posadila jsem se na postel a oni ke mně oba přiběhli a prvně mě objali.
,,Clarice."vydechnul si Steve.
,,Doufám že sis nemyslel, že bych tě tu nechala. To by tě neměl kdo šikanovat."ušklíbla jsem se.
,,Stará Clarice je zpátky."uchechtla se Nat.
,,Jdu ostatním říct že jsi vzhůru."řekla Nat a odešla. Steve přistoupil ke mně.
,,Chyběla jsi mi."nesměla se usmál.
,,Jak dlouho jsem byla mimo?"zeptala jsem se protože se choval jako kdybych byla mimo rok.
,,Měsíc a týden."odpověděl a mě se otevřela pusa dokořán.
,,Tak dlouho? Mně to přišlo jako pár minut."nechápala jsem. Chtěla jsem ještě něco říct ale v tom se rozrazily dveře a v nich stáli všichni. V první řadě byl samozřejmě Tony s Buckym.
,,Claire, jsi v pořádku."přiběhnul ke mně táta a co nejsilněji mě objal. Měl slzy v očích a to se moc často nestávalo.
,,Uhni Starku, taky se chci přivítat."odehnal ho Bucky a a objal mě.
,,Jsem tak rád že jsi v pořádku."řekl a dal mi pusu. Já se usmála. Byla jsem ráda, že jsem zpátky. Vesele jsem se se všemu vybavovala ale mezi tím jsem zahlédla Stevův smutný pohled. Až teď jsem si uvědomila, jak moc mu ubližuji a jak to celé vlastně strašně ubližuje mně.