Loving enemies

26.

Druhý den ráno jsem se vzbudila a klasicky jsem vstala, i když po tom zranění jsem ještě nebyla úplně fyzicky v pořádku. Ale nic co bych nezvládla. Schopnosti jsem měla zpátky a to pro mě bylo hlavní. Převlékla jsem se a vešla jsem do kuchyně, kde už byli všichni ostatní.
Všichni se na mě podívali a já si následně všimla toho, že mezi nimi stojí o Fury.
,,Dobré ráno Starková."řekl Fury a já se nuceně usmála.
,,Co tu děláte?"zeptala jsem se.
,,Ani pozdrav nedostanu? Pf..každopádně jsem tu pro to, že některé z vás čeká menší mise. Nic vážného, dva z vás pojedou do Německa, kde budete tři dny, první dva dny budete pozorovat muže, jehož složku vám dám, je dávný zločinec ale pro vás to bude hračka, no a třetí den o chytíte a přivezete ke mně."dokončil a slova se hned ujal Steve.
,,Proč ho nemůžeme chytit a rovnou přivést?"
,,Protože kapitáne, ten člověk dělá do bomb a je dost možné, že kdybyste po něm šli v nesprávnou chvíli, odpálil by to dané místo a lidé by přišli k úrazu, proto musíte vypozorovat v jakou chvíli nebude představovat hrozbu pro okolí a až pak zaútočit."

,,Dobře s kdo půjde?"zeptala jsem se.
,,Kapitán Rogers a vy Starková."odpověděl.
Jaká náhodička. Pomyslela jsem si.

,,To jste se zbláznil! Claire se teprve nedávno probrala z kómatu a vy už ji chcete někam poslat? Ani omylem."vložil se do toho naštvaný Tony.
,,Tony má pravdu, místo Claire pojedu já."dodal souhlasně Bucky.
,,Já to zvládnu!"Ohradila jsem se okamžitě.
,,Myslel jsem že s Rogersem spolu nevycházíte."ozval se nechápavě Clint.
Já se nervózně podívala na Steva.
,,To sice jo ale osobní vztahy nechci míchat do práce."snažila jsem se to zachránit.
,,Inu dobrá, Starková s Rogersem dneska večer odjíždějí, někdo z mých agentů Vám pošle složku se vším potřebným."řekl Fury a odešel.
V tu chvíli ke mně přišel Tony a položil mi ruku na rameno.
,,Nemyslím si, že jsi už připravená na misi..a navíc se mi vůbec nelíbí, že tam máš být s Rogersem."
,,Souhlasím, mě bych jet já."vložil se do toho Bucky a pohladil mě po vlasech.
,,Fury už rozhodl, jedeme my dva."řekl Steve a podíval se na mě. Viděla jsem, jak si Bucky s tátou povzdechli ale věděli, že namítat něco je zbytečné protože jsem byla dost tvrdohlavá.
Já se usmála a odešla jsem se sbalit do svého pokoje. Byla jsem ráda, že jedu se Stevem ale něco ve mně mi říkalo, že to s ním musím nadobro ukončit. Ubližovala jsem mu a mohla bych tím ublížit i Buckymu. A to bylo to poslední, co jsem chtěla. Byla jsem připravená na to si s ním o tom večer promluvit a celý tohle šílenství definitivně ukončit.