Roommate - L. S.

5. Kapitola

Louis

Předtím než jsem vyšel, jsem si všiml, že si Harry nechal klíče doma, takže by na mě stejně zvonil... No nic... Vzal jsem si svůj klíč, protože on má na svém asi tisíc přívěsku a já ani jeden. Musel jsem vzít i deštník, protože pořád leje. Samozřejmě ten si taky nechal doma. Typické.

Už asi 20 minut hledám ulici na náměstí, kde se Harry nejspíš schovává. Každopádně na to nemám náladu, takže mu jdu volat.

Sice mi to nebral, ale vyzvánění měl zapnuté a tak jsem ho víceméně do 5 minut našel.

"Můžeš mi říct, kde jsi byl?"

"Se Zaynem v baru?" Ještě se tomu smál

"Počkat počkat... Zeptám se tě na dvě věci a chci kurva odpovědi, protože je téměř půlnoc a prší jako prase... Zaprvé... Jak je možné, že nejsi opilý, když jsi byl v baru a zadruhé, proč si mě tahal ven při tak příšerném počasí??!" na to nemám.

"Tak zaprvé" napodoboval můj hlas ironicky "nemusím se vždy ožrat a zadruhé nemám deštník a nebudu přece moknout"

Jo tak pan Styles si nebude bez deštníku ani sám chodit domů. Ale už toho mám vážně dost. Snažil jsem se zůstat klidný, i když to moc nešlo no.

Celou cestu alespoň držel deštník on, když už mě sem vytáhl.

Když už jsme byli u vchodu, tak jsem vytáhl klíč, abych odemkl, ale on mi je sebral dřív než jsem jej stihl dát do zámku.

"Co to zase děláš? Já odemykat umím!" zněl jsem podrážděne, ale mám na to kurva právo.

"No o tom nepochybuji, ale když odemkneš, tak tahle krásná chvíle skončí" na tváři mu pohrával pobavený úsměv

Přeskočilo mu? Krásná chvíle? Jakože o půlnoci v bouřce s ním?

"Co to děláš?" vyhrkl jsem, když jsem viděl jak si klíče strká do...

"Uděláme to takhle, buď si ten klíč vytáhneš nebo tady budeme sedět do rána... Já mám času dost" řekl až příliš klidným hlasem

Fakt to udělal. ON. SI. DAL. KLÍČE. DO. JEHO. BOXEREK. Já končím.

Harry si tu situaci zřejmě užíval. Já si sice všiml, že si už týden nepřivedl žádnou kurvu domů, ale že je až tak sexuálně frustrovaný a chtěl by abych mu já sahal do... No to vůbec. Začínám si myslet, že to není jen idiot, ale dokonce i psychopat.

Díval jsem se na něj a uvažoval nad tím, jestli si dělá nebo nedělá legraci, ale on jen řekl "Byl bych radši kdyby sis vybral možnost číslo 1, protože je vážně chladno a určitě nechceš mrznout princezno" já mu dám princeznu.

On si vážně myslí, že to údělám. To radši umrznu. Uraženě jsem si sedl na zem a opřel se o zeď. Chvíli se mi chtělo brečet, ale udržel jsem to v sobě. Pak už si nic nepamatuji, asi jsem vážně usnul.