Roommate - L. S.

4. Kapitola

Louis

Dnes bylo v Londýně obzvláště deštivo a proto jsem ani nevylezal ven. Problém je v tom, že Harry taky ne a navíc je pátek, takže očekávám, že si tady zase pozve nějaké své povedené kamarády a holky, které zatím nemají ani tušení, že pro Harryho budou jen potěšením na jednu noc. Nevím jestli jim to vyhovuje, každopádně on není typ na vztah, teda co jsem alespoň usoudil.

Jak říkám, prší, takže si alespoň píšu do mého deníčku:

"Deníčku, dnes je to už 2 týdny, co bydlím s Harrym. Je to s ním strašné, ale pořád lepší než být s moji povedenou rodinkou. Každopádně jsem zjistil, že Harry je děvkař a nezodpovědny idiot. Sice spolu komunikujeme, ale to jsou jen domácí věci jako vaření a nákupy, nic víc. Mám rád povídání, ale s ním se to normálně nedá a proto si to všechno zapisuji zde"

Uprostřed mého přemýšlení a pozorování lidí na ulici mě vytrhl Harry. Vběhl do mého pokoje jako hurikán a jako vždy nezaklepal. On je to vlastně jeho zvyk pořád někde lézt a neklepat. Posledně jsem trčel snad půl hodiny ve sprchovém koutu v ručníku, protože se rozhodl se jít česat a čistit si zuby a náramně se tím bavil.

Rychle jsem schoval deníček pod polštář, protože by mi tak ještě chybělo, kdyby si ho zrovna ON přečetl.

"Co chceš?" nasadil jsem otrávený styl hlasu

Byl oblečený v černých skinny jeans, volném triku a měl na sobě kabát, takže se určitě chystá ven.

"Za hodinu přijde Liam, přijde za tebou... Já jdu ven s kámošem, takže mě dříve jak o půlnoci nečekej"

"Říkáš, jako bych na tebe někdy měl trpělivost čekat" zvýšil jsem hlas.

Nevím jestli to slyšel, protože dost spěchal, ale nevadí no...stejně mě nikdy nevnímá.

*******

Zvonek. To bude Liam.

"Ahoj Lee" byl jsem šťastný, že po dlouhé době vidím taky někoho jiného, milého člověka.

"Ahoj"

Seděli jsme v obýváku u televize a při sledování fotbalu si povídali

"Jak se ti tu líbí?" dobrá otázka.

"No jo, je to hezká čtvrť, obchody jsou blízko a výhled mám pěkný, jsem spokojený až na-" chtěl jsem říct něco o Harrym, ale uvědomil jsem si, že je Liam taky jeho moc dobrý kamarád a tak radši mlčel

"Až na co?" špatná otázka.

"To je vlastně jedno, nevím co jsem chtěl říct"

"No dobře, a co Harry?" zeptal se s velkým zájmem.

"Tak musím říct, že ze začátku mě některé věci udivovaly, ale celkem jsem si zvykl" lhaní to nebylo, ale všechna pravda taky ne.

"Chápu" zasmál se.

"Lee, chci se zeptat, kolik ti mám měsíčně platit?"

"To neřeš, Harry to vše platí, takže se kdyztak domluv s ním, ale ten byt je oficiálně můj už koupený, takže nájem se neplatí...jen elektřina a tak..."

"Tak já se s ním domluvím" to bude sice nadlidský úkol, ale i přes to vše ho za mě platit nenechám

Utíkal mi ten den celkem rychle, úplně jsem zapomněl, že nějaký Harry existuje, dokud mi nepřišla SMS, že se ztratil a neví, jak odtamtud trefit domů. Ví on vůbec kolik je hodin? Já bohužel ještě nespal a měl bych špatné svědomí, kdybych ho tam i přes mé vědomí nechal, musel jsem tedy zakročit.

Jelikož je pátek a Liam už tu není, rozhodl jsem se, že ho tedy půjdu hledat.

Já : Popiš mi to místo

Idiot (ano, tak ho mám vážně pojmenovaného) : je tu kostel, banka a nějaké malé náměstí

Já : a je tam někde název ulice?

Čekal jsem 5 minut na odpověď a mezitím se oblékal.

Idiot : jo... Forbesova

Zadal jsem to do map a zjistil, že to naštěstí není tak daleko, ale to nemění nic na faktu, že je hnusně a já se zase musel obléct.