Fame isn't awesome

15. Part - Je to konec?

Konec 14. dílu: Všechny vzpomínky se mi rýsovaly v hlavě a v tom mi přišla esemeska. 'Trošku vynahrazení toho, že jsme se dneska neviděli, jdem na čínu, zvu!' Tak fajn, bylo tohle znamení nebo ne? Přece jen dám však přednost....

Pokračování:

O rok později z pohledu Rosse.

'Malá dovolená na Maledivách!' koukal jsem na fotku Codyho a Nicol. Stýskalo se mi po ní. Asi se ptáte, co se za tu dobu stalo, že? Jak to jednoduše shrnout. Vykašlala se na mě a šla místo toho s Codym na večeři a od té doby jsou spolu, tedy rok. Je to hezké že? Ale pro mě ne. Musím poslouchat její nářky, když se mezi sebou hádají, a že to je často. Na veřejnost vypadají, jako nejkrásnější pár, ale v soukromí to je jedna hádka za druhou. Jsem pro Nicol útěcha a za tu dobu jsem se začal trápit víc než se trápí ona. Jenže ona měla Codyho a já nikoho, takže Vám asi docvakne, co se děje dál, že? Ano, správně, kamarádství mezi klukem a holkou nemůže existovat, protože se to vždycky nějak zvrtne, stejně, jako v tomhle případě. Dneska se má vracet z Vánoční dovolené a máme jít na večeři i s celou mojí rodinou, tak doufám, že dorazí, protože si zakládá na včasných příchodech a už má 5 minut zpoždění. "Rossi, měli bychom jít dovnitř, je zima," řekla mi Rydel a já jen zavrtěl hlavou. Koukal jsem na obě strany a hledal, kde jí uvidím, ale přestával jsem doufat, tak jsem se otočil a šel jsem smutně dovnitř. "ROSSI!" uslyšel jsem náhle její hlas a dveře, které jsem chtěl už dávno otevřít, ale místo toho jsem otevřel svou náruč a ona mě v rychlosti objala. "Nicol, tak jsi to stihla." Řekl jsem a ona se usmála velmi falešným úsměvem. Myslím, že už by si měla uvědomit, že falešný úsměv u ní poznám hned, takže jsem po ní hodil pohled ve stylu 'co se děje?', což velmi rychle pochopila a jen zavrtěl, hlavou, že nic. Nechal jsem to být, protože jsme všichni chtěli mít normální večer.

Z pohledu Nicol o hodinu dřív.

Vyběhla jsem z koupelny a hledala něco trochu slušného k oblečení, ale že bych se mohla rozhodnout, to ani ne. Cody seděl celou dobu v obýváku a ani na mě nepromluvil.

'Nechce se mi z naší plážové vily, byly to nejlepší vánoční prázdniny. "Nicol, makej!" volal na mě Cody, když jsem se ještě naposledy koukala na moře z našeho balkónku s bazénem. "Už jdu." řekla jsem a naposledy se nadechla krásného čerstvého vzduchu. Hned, jak se vrátím, jsem domluvená na večeři s Rossem, což musím utajit před Codym. On je ten důvod, proč jsem Rossovi dala částečně sbohem.

Když jsme konečně dorazili do LA, potřebovala jsem na záchod a tak jsem dala všechny věci včetně mobilu Codymu. Jakmile jsem ale vyšla a chtěla si vzít věci zpět, viděla jsem Codyho, který kouká na můj mobil. "Takže mi musíš lhát a nemůžeš mi říct, že s ním jdeš ven? Perez tě sleduje, tak co si chceš dokázat?" spustil na celou halu. Všichni se otáčeli a pár si nás vyfotilo, což znamenalo jedno. Zprávu na perezhilton.com do deseti minut. "Přestaň, nechci, aby se naše soukromí začalo zase rozebírat." Zašeptala jsem, vzala si věci a šla pro kufr.'

"Můžeš tu přestat trucovat a jet domů?" zeptala jsem se Codyho. Ten si stoupl a začal se ke mě přibližovat. V jeho očích bylo něco jiného, než co jsem znala. Byla to nenávist a zloba, kterou musel někde vybít. Já jsem začala ustupovat, dokud jsem nenarazila na zeď. Cody se ke mě natiskl a jeho ruce se začaly zatínat v pěsti a najednou prásk! Kousíčky zdi vedle levé části mé hlavy se začaly odlupovat a padat na zem. "Stejně na tebe něco zkusí a ty mi to nevěříš. Já jsem tvůj přítel, tak mě začni poslouchat." Zařval mi do obličeje. Neměla jsem náladu to poslouchat a tak jsem se skrčila a podlezla jeho ruku, která byla zabořená ve zdi. Udělala jsem krok a cítila jsem hned silné sevření mé pravé ruky a už jsem letěla na křeslo. "Myslím to vážně. Jsi sledovaná, tak neudělej blbost!" A odešel kamsi do domu. Rychle jsem si na sebe dala nějaké oblečení a co nejrychleji zmizela. Nasedla jsem do taxíku a i silou vůle jsem se snažila dupnout na plyn, protože jsem nestíhala a už teď jsem věděla, že budu mít zpoždění. Když jsem se blížila k restauraci, zjistila jsem, že musím parkovat úplně někde jinde, takže jsem rychle zaparkovala a běžela k restauraci. Viděla jsem Rose, jak pomalu zavírá dveře a tak jsem rychle zavolala: "ROSSI!" Ross se otočil a otevřel svou náruč tak abych ho mohla obejmout. Tak hrozně moc ráda jsem ho viděla. "Jdem dovnitř, všem se stýskalo." Otevřel mi dveře, jako pravý gentleman a já vešla dovnitř. Viděla jsem, jak se všichni otočili, když jsem vešla, zase se otočili a něco si šeptali. Nechtěla jsem vědět, co se o mě píše, už jsem nechtěla nic slyšet. Sedla jsem si naproti Rydel a objednala si jídlo.

Později téhož večera z pohledu nezávislé třetí osoby.

Když se blížilo auto Rosse k domu, kde bydlela Nicol s Codym, vše vypadalo, jako by se nic nedělo. Dokud auto nezastavilo a prudce se neotevřely dveře od domu. Všichni to viděli, jako ve zpomaleném záběru. Cody měl v rukou skoro prázdnou láhev whiskey, která se roztříštila o sloupek u plotu. Nicol opatrně vylezla z auta a bez rozloučení s Rossem se rychle vydala za Codym. Trvalo to asi 5 minut, než ho dostala opilého dovnitř. Jakmile se zavřely dveře, stalo se něco, co nečekal nikdo z nich.........

LÁSKY MÉ ZLATÉ! Z CELÉHO SRDCE SE VÁM OMLOUVÁM, BYLA TO HROZNĚ MOC DLOUHÁ DOBA A MĚ TO JE OSOBNĚ HROZNĚ MOC LÍTO, ALE S VOLEJBALEM A ŠKOLOU SE TĚŽCE KOMBINUJE NĚCO DALŠÍHO. BUDU SE DO TOHO DOSTÁVAT DÉLE, ALE SNAD VÁM BRZO DÁM DALŠÍ ČÁST.... A KDO UHODNE, CO SE BUDE ZA DVEŘMI DÍT, VĚNUJI MU DALŠÍ ČÁST :)