Fame isn't awesome

5. Part - Performance

Konec 4. části: "Je to Nicol." Zašeptala mi Rydel a já se jen falešně usmál a dál jsem sledoval Nicol. Za celé pózování se usmála jen jednou a byl to nejvíc falešný úsměv, který jsem kdy viděl.

Pokračování: Po pózování jsme si šli sednout na svá místa. Trochu jsem se loudal za ostatními. Nechci vypadat jako někdo, koho někdo učaruje na první pohled, ale přemýšlel jsem nad tím, proč vlastně zmizela a pak jsem si vzpoměl na její aférku s Justinem a Codym. Pamatuju si, jak to Rydel pořád četla nahlas, až to všem lezlo na nervy. Všiml jsem si, že jdeme směrem, kde seděla, ale zahli jsme o řadu dál. Seděl jsem přímo za ní a ona celou dobu byla na mobilu, pravděpodobně tam měla messanger. Vím, že to je neslušné, ale okem jsem koukl, co tam psala a upřímně? Nerozuměl jsem ani slovo. "Rossi, myslíš, že bude blbé se jí zeptat na autogram?" Rydel byla jako malá. Na to, že je o 2,5 roku starší mi připadá, že když někoho obdivuju, mám víc rozumu. "Oba víme, že se slávy chce zbavit, tak se radši neptej, ještě budeš zklamaná." Rydel jen pokrčila rameny a dál už se mě na nic neptala. Nicol mezitím něco zašeptala svému bodyguardovi, který seděl hned vedle ní. Pak se znovu vrátila k mobilu a dala ho zase do polohy, kde jsem ho mohl trochu vidět a zadala něco do googlu. Počkat, to jsme my?!

Z pohledu Nicol.

Slyšela jsem za sebou dva hlasy, co se o mě baví. "Oba víme, že se slávy chce zbavit, tak se radši neptej, ještě budeš zklamaná." Měla jsem chuť se otočit a vrazit tomu dotyčnému. Trošku jsem se pootočila akoutkem oka jsem si prohlédla ty lidi. Oba blonďatí, pravděpodobně sourozenci. Otočila jsem se zpět a zatahala Michaela za rukáv saka. "Kdo sedí za námi?" Zeptala jsem se a on si z náprsní kapsy vyndal několikrát přeložený rozpis míst. "Vypadá to na skupinu sourozenců R5."

"Děkuji." Usmála jsem se na něj a znovu jsem se vrátila k mobilu, do své obvyklé polohy, tak že jsem měla mobil v úrovni očí. Zadala jsem si název skupiny a vyjelo mi plno věcí. Rozklikla jsem wikipedii a přečetla si o nich různé věci. "Nicol, omlouvám se, ale měla by jsi jít dozadu, budeš předávat cenu za asi 15 minut po svém vystoupení." Řekl nějaký pán, co k nám přišel a já na něj vytřeštila oči. "CO?!" Řekla jsem trochu hlasitěji než jsem chtěla, ale neodmlouvala jsem a rychle jsem se zvedla a šla za tím pánem. Zavedl mě do místnosti s kostými, kde byl Robert a Adrian s Marcelem. "Pánové, tohle není vtipné, neslyšela jsem svoje písničky přes rok."

"Psala jsi je, to se nezapomíná, budeš mít částečný playback. Máš tam My Dilemma" (Selena Gomez - Přidané video) . Pak mi podali oblečení. Krásnou modrou blůzku s koženými kraťasy a trochu normální boty na podpatku. "A teď se nám představí po pauze jedna velká hvězda! Přivítejme potleskem Nicol Sterling s její písní My Dilemma!" Zahlásil někdo a najednou všechno zhaslo a byly slyšet jen moje podpatky. Celá choreografie se mi vracela a také všechna slova. Bubeník několikrát silně uhodil do bubnů a při každé ráně se rozsvítilo modré světlo. Pak se postupně světlo s krátkou předehrou zvětšovalo na mě a na tanečníky a já začala zpívat a s rafrénem i tančit. Najednou jsem cítila nával energie a štěstí. Cítila jsem, že mi tohle chybělo, ten adrenalin na jevišti. Všichni v sále se postupně zvedali, zpívali, tleskali do rytmu a ze srandy různě tančili. "Děkuju, je to úžasné tu znovu být mezi vámi!" Řekla jsem něco pro sebe nečekaného po dozpívání. Jedna z tanečnic mi předala obálku, ve které byla kategorie, co jsem měla vyhlásit. "A teď vyhlásím kategorii nejlepší hudbní video." Přečetla jsem nominované a nechala jsem chvíli napětí. "A cenu získává..... Ross Lynch s písničkou Heart It On the Radio!" Zatleskala jsem a v tom se zvedl ten kluk, co seděl za mnou. Vážně bych si měla doplnit vzdělání. Vím, že ta jejich skupina byla už za mého působení, ale měli asi tak jednu písničku a to je vše. "Gratuluji." Potřásla jsem mu rukou, předala cenu a šla se zase do zákulisí převléct. Najednou jsem se necítila dobře a sjela jsem po zdi dolů a sedla jsem si. Seděla jsem tam minimálně půl hodiny a zírala pořád na ten samý bod, což byly moje šaty. "Nicol, jsi v pohodě?" Uslyšela jsem známý hlas, za kterým jsem se otočila. Stál tam Robert s flaškou vody, kterou mi podával. "Nevím, nějak se mi udělalo nevolno."

"To se stává po dlouhé pauze, pěkně jsi to tam rozjela. Všichni to na twitteru a pod tvou fotkou na instagramu rozebírají."

"Roberte, ale já se nechci vrátit, bylo to jen kvůli tomu, že kdybych ti řekla ne, strhla by se znovu smršť, co to má znamenat."

"Já vím, bohužel. Prosím zkus to aspoň chvíli, pojď aspoň na soukromou party po udílení." Váhala jsem. Vrhnu se do všeho znovu po hlavě nebo zůstanu v ústranní?....

Víte, jakou radost mi děláte, že to někdo čtete, komentujete a dáváte mi votes?! <3 Moc děkuju :) Tahle část je spíš o ničem se přiznávám, ale potřebuju se dostat k tomu, aby se přece jen Ross s Nicol dostali navzájem do povědomí :D Tak pa, jdu se zase učit. Jinak, v médiích máte obrázek oblečení a písničku od Seleny, kterou jsem si vypujčila pro Nicol :)) :D -Nicol