Fame isn't awesome

12. Part - Vztah? Ne díky

Konec 11. části: "Asi bychom měli jet." Řekl z ničeho nic a já přikývla. Šli jsme zpět k jeho autu, když v tom....

Pokračování: V tom jsme na parkovišti viděli plno novinářů, kteří nás okamžitě zmerčili aa rozeběhli se za námi. Jen jsme se na sebe s Rossem koukli a rozeběhli se po turistické cestě k vyhlídce, kde se dalo mezi roštím schovat. Trošku jsem Rosse nestíhala, kecám, vůbec jsem ho nestíhala, i když jsem se snažila ze všeho nejvíc Cítila jsem na zádech blesky od fotoaparátů a vracel se mi znovu ten pocit bezmoci, jako po předávání cen. "Nezastavuj se poběž!" Uslyšela jsem Rosse, který za mnou doběhl, popadl mě za ruku a táhl mě za sebou. Nevnímala jsem nic, vlasy mi vlály do větru a svetr mi oškubaly větve, když jsme šli po prudkém kopci dolů. Nevěděla jsem kam jdeme a bylo mi to jedno. Potřebovala jsem si sednout a v tom jsme se zastavili. Stáli jsme pod vyhlídkou, kde byly kameny udělané tak, že se pod ně nevidělo. "Nicol, jsi v pohodě?" Uslyšela jsem znovu Rosse, ale já stále nevnímala a sedla jsem si na zem. Ross věděl hned která bije a sundal si mikinu, kterou mi dal pod hlavu a položil mě. "Začni zhluboka dýchat a zavři oči." Udělala jsem, co mi řekl a za chvíli jsme se probrala a sedla jsem si. "Děkuju, že jsi pochopil, co se děje, nevim, jak tohle ovládat." Ross se natáhl pro mikinu, kterou oprášil a nandal si jí, přece jen čím bylo později, tím větší zima byla. "To nestojí za řeč před necelou hodinou jsme si něco řekli." Zasmáli jsme se oba a v tom se na obloze objevil ohňostroj. Musím říct, že to je perfektní zakončení. Po nějaké době jsme se sebrali k autu, kde už nikdo nebyl, tedy doufali jsme. Odvezl mě domů a já poděkovala. Otevřela jsem dveře a namířila si to do obýváků, kde jsem měla oba mobily, ne kterých se mi ukazovalo upozornění z perezhilton.com. 'Nicol Sterling a Ross Lynch spolu venku.' Zněla první novinka a následovaly další. 'Nicol, pamatuješ na to, co jsi provedla Justinovi a Codymu?; Mladá hvězda se nepoučí a hledá si vztahy, její první oběť je Ross Lynch!' Bylo tam plno dalších nesmyslů. Hodila jsem telefon zpět na stůl a šla si napustit vanu. Do toho mi někdo zavolal. Na display se objevilo velkým Robert a věděla jsem, o čem bude rozhovor.

Já: "Ano?"

Robert: "Než se rozhodneš plánovat si schůzky, aspoň mi řekni na co se připravit, mě bylo jasné, co se děje, když jsem vás u tebe viděl."

Já: "Ne, on je pro mě jenom kamarád."

Robert: "Dobře, ale víš, že by pomohl vztah."

Já: "Ne, nebudeš se mi motat do vztahů!" Zakičela jsem a hodila telefon o zeď. Ani jsem se nemusela koukat, věděla jsem, že se rozbil. Rozeběhla jsem se do předsíně, vzala si klíče od auta a peněženku a v rychlosti vyjela z pozemku. Šlápla jsem co nejvíc na plyn. Auto udělalo větší hluk a já jela rychleji a rychleji. Vyjela jsem z města a jela po cestě, kde moc lidí nejezdí, je to stará, ale opravená cesta na letiště.....

Z pohledu Rosse následující den.

Po zkoušce jsem si konečně šel sednout k televizi, kde měl táta jako vždy zapnuté zprávy. Táta by mě zabil, kdybych mu to přepnul a tak jsem jsi šel napustit pití. V kuchyni seděla Rydel s Ellem. Vážně v téhle rodině nemáte místnost sami pro sebe. "Rossi, mluví se o tobě a Nicol." uslyšel jsem za sebou Rydel. V klidu jsem si napustil vodu do skleničky, protože mi to bylo jasné, že to někdo řekne. "Hele, pomohla mi jenom se zpíváním a jsme vážně jenom kamarádi. Ať si myslí kdo chce co chce, ale ona je pro mě důležitá, jako kamarádka, nic víc k ní necitím a ani nechci, všichni moc dobře ví, jak jí sledujou a sledovat jí budou a nic jim na ní neunikne. Nechci být ta věc, co stejně pak všichni pošpiní." Rydel přikývla a v tom mi přišla esemeska z neznámého čísla. Než jsem si jí stačil přečíst, přišel táta, že se mnou potřebuje mluvit. "Teď mi volal manager Nicol. Chce, nějaký mediální rozhovor, že jste kamarádi a jeden z vás musí říct, že to ale vypadá vážněji." Koukal jsem na tátu jako na blázna, protože jsem nevěděl, jestli si myslí, že to vážně vezmu nebo ne. "Tati, notak, sám víš, že nechci být víc slavnej než jsem, tak co blbnou všichni?" Zeptal jsem se a táta se jen usmál a odešel do obýváku. V tom jsem si vzpoměl, že mi přišla sms, tak jsem si vytáhl telefon z kapsy. 'Doufám, že ti lekce zpěvu pomohla, ale už se neuvidíme. Ráda jsem tě poznala. Nicol' stálo v sms a já jsem otevřel pusu dokořán.....

Tak, proč myslíte, že to Rossovi napsala? :) Omlouvám se, je to neskutečně část o ničem, ale vždycky ze začátku to není takový drámo, jako uprostřed (Kdo četl Keep It Undercover, ví, že největší drama je až ve středu příběhů :D). Takže snad vydržíte a dočkáte se :) -Nicol