Fame isn't awesome

10. Part - Friendship

Konec 9. části: "Můžu se zeptat proč? Když už jsme v tom poznávacím procesu, mohli bychom se o tom druhém dozvědět něco víc." Zasmál jsem se a ona se svalila do jednoho z mnoha sedacích pytlů podél zdi. "No, mohla bych ti o tom říct, bylo to před rokem.."

Pokračování: "No, mohla bych ti o tom říct, bylo to před rokem a někde jsem se setkala s Cody Simpsonem a začali se spolu bavit. Média z toho samozřejmě udělala nějakou blbost a využil toho jak Robert, tak jeho manažer Scooter. Proslaví to Codyho a mě to získá větši popularitu, takže jsme ten pár museli opravdu udělat, jenže nikdo z nich nevěděl, že už se s někým vídám. Byl to Justin a při našem zatížení jsme nedokázali pochopit, jak se to nedokázalo provalit, dokud na to Robert nepřišel a před dům Justina poslal novináře, takže všechno šlo ráz na ráz. Musela jsem se omluvit Codymu, který za tu dobu ke mě něco začal cítit, ale bral to, jenže média ze mě dělala něco co nejsem a všechno se mi začalo sypat. Nechtěla jsem se s nikým vídat, přestala se chodit na veřejnost a byla zavřená tady, kde jsem si utápěla žal na písničkách a vzniklo z toho to, na čem tě zkouším naučit zpívat výšky." Řekla mi a já si sedl vedle ní. Prohlížel jsem si ty listy a byl to vážně zamilovaný text, jen pár chybiček. Sice si texty píše, ale její hity jsou jednoduché texty, stejně jako tenhle. "Nechceš to vydat, sice je to tvůj obvyklý styl, z čeho pak bude hit, ale ten rozsah je tam skvělý." Nicol zavrtěla hlavou, že nechce a já přesunul mikrofón se sluchátky k ní. "Aspoň to teď zkus zazpívat."

"Ani mě nehne." Odpověděla mi a dala si ruce křížem. Nevzdal jsem to a natáhl k ní ruku, aby jí chytla a zvedla se. "Fajn." Řekla a zvedla se. Nasadila si sluchátka, ale předtím si na přenosném pultu nastavila hudbu. Podívala se na mě a pak si nasadila sluchátka a začala zpívat. Měla neuvěřitelný rozsah. Bylo vidět, že se s hudbou dokáže sžít. V tom se zastavila a podala sluchátka mě. Vypla hudbu a ukázala na modré písmo pod hlavním textem. "Zpívej tu modrou." Řekla mi a než jsem stačil zareagovat, pustila to od znovu. Bylo to přizpůsobené pro kluka, takže to nebylo tak těžké zpívat. V tom hudba dohrála, a když jsme oba sundali sluchátka, uviděli jsme ve dveřích nějakého pána. Mám za to, že jsem ho někde viděl, ale nebyl jsem si jistý. "Roberte, promiň neviděla jsem tě." Řekla Nicol a on se koukal pořád pohledem z jednoho na druhého. 

"Myslím, že už jsem jí slyšel, chvíli před tím, než jsi zmizela." Odpověděl jí na nepoloženou otázku, ale už jsem pochopil. Byl to její manažer a to pro něj byla ta esemeska. "Ross mě jen o něco poprosil, jinou mám. Tuhle nechci zveřejnit." 

"Ross Lynch, těší mě hochu." Pozdravil mě a otočil se zase k Nicol. "Nechcete to spolu nazvpívat?" Nicol jen vytřeštila oči a začala vrtět hlavou. "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne." To jsem se na Nicol zase koukl já. "Vážně? Vážně čtrnáctkrát ne?" Zasmál jsem se a ona se na mě trochu usmála. Za celou tu dobu co jí znám, dobře není to dlouho, ale nevadí, jsem jí snad nikdy neviděl se smát se trošku víc, takže tohle asi zatím stačilo na to, abych si myslel, že jí to přišlo vtipné. "Dobře, je to na tobě. Slyšel jsem už kousek té písničky z instagramu. Zítra bychom mohli jet do studia, nahrát to a domluvit se na videoklipu, který by jsme mohli natočit do týdne. Musim za Taylor. Těšilo mě Rossi, ahoj Nicol." A odešel. Bylo vidět, jak jí plánuje její život v této kariéře. Nicol si sedla zpět do sedacího pytle a opřela si ruce o kolena, do kterých si vložila hlavu. "Prý mě nechá, ať se vzchopím, kecy! Měla jsem se vrátit!" 

"Dost fňukání. Bydlíme ve městě, kde je všechno možné. Vem si něco v čem tě moc lidi nepoznají a pojď." Natáhl jsem k ní ruku a ona si s její pomocí stoupla a jen přikývla. Vyběhla z místnosti a nahoru po schodech asi do pokoje pro něco. Přišla v tílku a svetru. Díky bohu za sluníčko, takže měla i sluneční brýle a šla za mnou. Já už čekal venku v mikině, protože bylo asi 18 stupňů, nebylo potřeba si brát bundu. Nasedli jsme do mého auta a jeli jsme na jedno místo, které jsem našel jako malý, když jsme se sem nastěhovali. Bylo to skryté místečko v Griffit Parku. Výhled na znak Hollywoodu a na celé LA a stejně tam nikdo nebyl. Zaparkovali jsme kousek od toho místa a šli jsme pěšky mírně z kopce. Pořád se vyptávala, kam jedeme a já se jen smál.

Z pohledu Nicol.

Jeli jsme na jedno z nejméně obsazených parkovišť v Griffit Parku a já se pořád vyptávala, kam jdeme. Vystoupili jsme a šli jsme z mérného kopce mimo cestu. "Fajn, zavři oči." Řekl po dlouhé době a já si je se smíchem zakryla. Cítila jsem, jak jsme vyšli na plochu bez stromů, protože mi do tváře uhodilo slunce a vlasy mi trochu rozcuchal vítr. "Můžeš." Řekl Ross a já si sundala ruce z očí.....

Jak jsem slíbila, je tu další část, dneska se uzavřely poslední známky a konečně chvíli klidu. V sobotu odjíždím na hory, takže budou kratší části, než jsou teď. Takže zase v sobotu. Páčko :) -Nicol