Fame isn't awesome

4. part - Red carpet

Konec 3. části:  "Fuj, kdo má na to šahat nebo upravovat?" Ucítila jsem, jak mi někdo vzal pár vlasů.

Pokračování: "El, po tobě se mi vážně stýskalo." Řekla jsem s co největší ironií v hlase. Carol si mě mezitím pořád prohlížela a už jsem věděla, jaké kritiky se jí honí hlavou. Musím sama přiznat, že se svou výškou 176 jsem před rokem vážila asi 56 kilo a byla jsem jen kost a kůže. Za ten rok jsem si nahrabala svaly, takže moje váha stoupla o 8 kilo, měla jsem silnější nohy, ruce, všechno, ale stále to mělo svou dobrou simetrii a návaznost. "No, koukám, že jsi se nám pěkně vypásla." Řekla s úšklebkem Carol, které jsem přemýšlela, že urvu její přidělané vlasy nebo vyfouknu špendlíkem silikony v prsou. "Narozdíl od tebe jsem poznala kouzlo sportu. Můžeme se přesunout k líčení a upravování vlasů?"

"Jo." Řekly jednohlasně a rozložily své kufříky. Luuk mezitím dovezl zrcadlo, které bylo připevněné u stolu a židli. Všechno mělo kolečka, aby se s tím po domě dalo snadno a rychle manipulovat, takže jak rychle přišel, tak i rychle odešel.

"Dobře, necháme to všechno spíš přírodně, dáme řasenku, tužku a trochu kouře... Vlasy dáme přední za uši a nahoře ti ty vlny stáhneme pinetkami... Lehký lesk na rty... Zavři oči, lakuju." Skákaly si ty dvě do řeči. "Nicol, zlato, vítej zpět!" Uslyšela jsem vřelý hlas Marcela a Adriana zároveň. Pár gayů, které si zamilujete na první pohled. Marcel měl v ruce moje šaty v obalu a Adrian tašku s doplňky. Tyhle věci se nezměnily. "Jsme hotovy." Skočila do mého přemýšlení El. S Carol neměly ty dva v oblibě, takže si rychle sbalili věci a odešly bez jakéhokoliv slova nebo pozdravu. Protočila jsem oči a sesedla ze stoličky, abych mohla pozdravit Marcela s Adrianem. "Chyběla jsi nám zlatíčko, ale dost řečí, ty dvě se loudaly a máme na sebe jenom půl hodiny, protože tam musíš být nejpozději půl hodiny před zahájením a po koberci jdeš jako 5. takže si musíme pospíšit. Šup šup do šaty ke stupínkům." Zavelel Adrian. V šaně jsem měla udělaný vyvýšený stupníek vysoký asi 50 centimetrů a do oválu tam bylo zrcadlo, abych se viděla ze všech stran a naproti viselo obří zrcadlo, abych měla možnost vidět se i zezadu. Marcel už měl pověšené mé šaty a vyndané z obalu. Tedy vlastně nebyly to šaty. Byl to krátký top a dlouhá sukně. Sundala jsem si legíny a košili a oblékla jsem se do toho co mi připravili. "Nádhera. Vím, že moc nemáš ráda boty se špičkami na podpatku, ale k tomuhle modelu se úžasně hodí." Řekl Adrian a z obří tašky vytáhl béžové boty. Neměla jsem boty na podpatku na sobě už minimálně rok. Byl to nezvyk, ale ne zas tak nepříjemný. "Marceli, dal jsi mi do tašky ten řetízek?" Zavolal Adrian, zatím co vytahoval zbytek věcí z tašky, kde už byla jen krabička s naušnicemi, náramky a prstýnky. Jako poslední vytáhl 3 psaníčka. "Nevzal, říkal jsem ti, že k tomuto modelu nebudeš dávat ani náramky, ničilo by to celý dojem!" Milovala jsem jejich hádky, protože byly o ničem, ale stejně spolu pak třeba 3 dny nemluvili.

Konečně se na všem shodli a pomohli mi dolů do obýváku, kde jsme měli asi 10 minut ještě na popovídání. "Tak, na jak dlouho se vracíš?" Zeptal se nadšeně Marcel.

"Zklamu tě, chci co nejrychleji zpět do klidu."

"To nám nemůžeš udělat, vždyť, co si tu počnou dva gayové bez kamarádky, co si na nás vždy udělá čas?" Řekl Adrian se smíchem a já se začala smát taky.

"To vyřešíme někdy jindy, asi bych už měla jít." usmála jsem se a zvedla jsem se z gauče.

"Počkej, ale slib nám, že si znovu založíš instagram! Už nemáme koho označovat na fotkách a my potřebujeme sdílet, jak jsme tě dnes oblékli." Koukali na mě oba psíma očima, kterým něšlo odolat. Vzala jsem tedy telefon a založila si znovu instagram, kde jsem dala sefie s nimi a popiskem 'Jde se předat cenu na #RDMA2014!' Kluci si mě vyfotili na instagram, že ze mě udělali krásnou slečnu a s máváním jsem pak nasedla do auta. Neuvědomila jsem si to, ale vedle mě seděl Michael, takže když jsem si to uvědomila strašně jsem se lekla. "Víš, že jsi mi mohla říct, vžydycky vše, takže mi řekni, co máš na srdci." Zeptal se mě. Znal mě stále dobře. S mámy přítelem mi vynahradili tátu, který se o mě přestal zajímat. Chvíli jsem v rukou žmoulala otvírání psaníčka a pak jsem se zhluboka nadechla. "Bojím se, že všechno bude znovu, že to bude pokračovat. Ani v Česku jsem neměla klid, nemohla jsem nikam chodit, protože si na mě i tak paparazzi smlsli. Chtěla bych zase život normální sedmnáctileté holky. Pamatuju si, když jsem se koukala doma s kamarádkou na Never Say Never a jak tam Justin říkal Scootovi, aby mu zachránil jeho dětství. Nikdy bych si neřekla, že s tímhle klukem budu mít aférku, které se jen tak někdo nepustí, ale zpět k věci. To samé jsem pak řekla i Robertovi a on mi na to řekl, že to je jen na mě a já udělala chybu..." v tom mi Michael skočil do řeči: " Nicol, teď mě poslouchej. V den, kdy jsme se poprvé sešli, že potřebuješ bodyguarda, věděl jsem, že budeš neobyčejná hvězda. Viděla jsi, kolika lidem jsi pomohla? Založila si nadaci, která každý rok pomůžou mnoho mladistvým. Každý rok se hrne víc a víc lidí pomoct. Které dítě v patnácti letech tak moc bojuje proti šikaně a sebepoškozování mladistvých? Viděla jsi někdy, kolik lidí ti poslalo videa, kde ti děkují za potřebné peníze na terapii, protože jejich rodiče si to nemůžou dovolit? Víš kolik dětí si uvědomilo, že šikana je zločin? Pamatuješ si na svojí první návštěvu ve škole v San Franciscu, kde jsi nevěděla co říkat a přihlásila se tam malá holčička, která se pak za tebou rozeběhla, obejmula tě a nechtěla tě pustit, protože jsi jí pomohla. Ukázala jsi ostatním, že i  když si to neuvědomovali, šikanovali jí?! Normální život už nebudeš mít, smiř se s tím, ale díky tomuto můžeš neuvěřitelně pomoct. Ať tu zůstaneš nebo ne, ti lidi ti budou navždy vděční." Usmál se a pohladil mě po rameni. Já mu úsměv oplatila a naznačila ústy, že mu děkuju. Pak už jsem si opřela hlavu o opěradlo a zaposlouchala se do písniček z rádia.

Z pohledu Rosse:

Čekali jsme v limuzíně a byli pomalu na řadě. Chtěl jsem být už doma v posteli, pohádal jsem se s Laurou na natáčení a nějak jsem neměl na nic náladu. Koukal jsem se, kdo vystoupí z limuzíny před námi. "Lidi, lidi, lidi! Zkuste hádat, kdo se po roce ukáže na nějaké akci?!" Začala Rydel šílet nad telefonem. "No?" Zeptal se Rocky.

"Nicol, ta co měla skandál s Justinem a Codym a pak zmizela." Byla Rydelina oblíbenkyně, měla a do teď má ráda její písničky a i já přiznávám, že se mi některé její písničky opravdu líbí a mám je v telefonu. V tom vystoupila hnědovlasá holka z limuzíny a za ní její bodyguard. Rozhlédla se a pak se koukla směrem k naší limuzíne. "Rydel, myslím, že jsem jí našel," a ukázal jsem směrem té holky, jestli to byla ona nebo ne. Bylo vidět, že je smutná. Rozešla se po červeném koberci a mezitím naše limuzína přijela na místo vystupování a my šli k rozhovorové části. "Je to Nicol." Zašeptala mi Rydel a já se jen falešně usmál a dál jsem sledoval Nicol. Za celé pózování se usmála jen jednou a byl to nejvíc falešný úsměv, který jsem kdy viděl......

Tak a je tu další část :) Konečně i z pohledu dalšího hlavního hrdiny. Tak co říkáte? Moc mě potěší komentáře a votes :) Jinak, už je vytvořené video, viděli jste? Co říkáte? :) Moc děkuji za vaše názory předem.  V médiích, obrázek toho, co na sobě Nicol měla. - Nicol