Fame isn't awesome

7. Part - Problémy

Konec 6. části: Pootevřel jsem dveře a koukal jsem, co se bude dít. "Volám policii, vypadněte!" Zařval na celé parkoviště a v tom se všichni rozeběhli pryč.

Pokračování: Postupně jak všichni mizeli jsem uviděl na zemi bezvládné tělo. Ten pán se otočil a řekl ať zavolám Taylor. Ta okamžitě otevřela dveře a přikryla si ústa. "Volej záchranku!" Přikázal jí a ona bez váhání volala. Připadal jsem si tam divně. Neříkám, že nejsem slavný, to jsem, ale nikdy nechci, aby to zašlo do takové míry, jako u Nicol. "Bude v pořádku?" Zeptal jsem se Taylor, která si sedla na nějaký sud. "Stalo se to už několikrát, novináři se na ní sesypali a ona ztratila pojem o tom, kde je. Nikdo z nás jí do hlavy nevidí, ale na jejím obličeji vidíš, že se trápí." V tom přijela sanitka a my oba zpozornili. Její bodyguard něco vyřizoval a oni jí mezitím naložili do sanitky. "Ehm, nerušim?" Otevřely se dveře a v nich stál Riker. "Já už půjdu, děkuju za společnost, ahoj." Řekla Taylor a v rychlosti zmizela. Riker si sedl na sud, kde předtím seděla Taylor. "Tak co se děje?" Zeptal se mě a já se snažil hrát blbého. Chvíli jsem žmoulal mobil v rukou a cítil jsem, jak mě Riker probodával pohledem. "Nic." Odpověděl jsem nakonec a zvedl k němu hlavu. Riker zvedl jedno obočí a já věděl, že mi tahle lež neprojde. "Fajn, prostě jsem se pohádal s Laurou při natáčení." Zkusil jsem další lež a viděl jsem Rikera, jak začíná být naštvaný. Nesnášel jsem, že mě takhle zná. "Fajn, prostě plno lidí psalo po vystoupení, že s vámi nemám zpívat, protože nevytáhnu už plno tónů, třeba v Heart Made Up On You to prostě nejsem schopný vytáhnout a mrzí mě to pak." V tom se otevřely dveře a v nich se objevila Rydel. "Když nejsou schopní pochopit, že se vyvíjíš, tak ať jdou do háje. Volala máma, chce jet na sjezdovku, tak máme jít domů." Zvedli jsme se a šli jsme za Rydel, která mě pohladila po zádech na znamení, že to bude v pohodě.

Následující den asi ve tři odpoledne.
Rydel s rodiči si vzala lyže a já s kluky snowboard. Konečně den volno, kdy si vyčistím hlavu. Stejně jsem ale přemýšlel nad tím, jestli je Nicol v pořádku po včerejšku a stále jsem měl v hlavě její bezvládné tělo. Chtěl bych se jí zeptat, ale nemám na ní číslo. A v tom mi došlo, že Bella se Zendayou jí jednou pomáhaly s choreografií. "Jdeš?" Uslyšel jsem Rockyho. Mávl jsem na znamení, že mají jet a já vytočil Bellino číslo.
Bella: "Rossi?"
Já: "Ahoj Bello, víš, mám takovou malou prosbu."
Bella: "No?"
Já: "Máš stálé číslo na Nicol Sterling?"
Bella: "Ale, zase se snažíš zapůsobit na někoho?" Slyšel jsem jak se směje.
Já: "Neřeš, máš?"
Bella: "Jasně, že jo, pošlu ti vizitku."
Já: "Děkuju." A položil jsem to. Hned mi přišla esemeska s číslem Nicol, které jsem hned uložil a začal psát. 'Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pohodě, celkem mě vyděsilo vidět tě tam ležet. Ross BTW: Seděl jsem na předávání za tebou.' Několikrát jsem si zprávu přečetl a pak klikl na talčítko odeslat. V tom jsem uviděl Rydel, jak přijíždí, za ní kluky celé od sněhu a jako poslední vysmátí rodiče. Popadl jsem prkno a rozeběhl se za nimi.

Z pohledu Nicol.

Seděla jsem na posteli a dívala se na Roberta, jak něco řeší s doktorem a v tom mi přišla esemeska. Děkuju, že Michael věděl, že bez telefonu a nabíječky k němu nedokážu žít. 'Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pohodě, celkem mě vyděsilo vidět tě tam ležet. Ross BTW: Seděl jsem na předávání za tebou.' Stálo tam a já vykulila oči. Než jsem stačila dál zareagovat, ve dveřích se objevila Taylor, která mi hned skočila okolo krku. "Holka, ty jsi mě vyděsila, jsi v pohodě?" Zeptala se a přisunula si židli k posteli. Přikývla jsem, že jsem a položila jsem mobil na stoleček vedle mě. Pomalu se připozdívalo a v tom se ve dveřích objevil Michael s Robertem. "Taylor, rád tě vidím, ale teď si potřebuju promluvit s Nicol." Řekl a Taylor se jako pejsek zvedla a zamávala mi na odchod. Robert zaujal její místo a chvíli bylo ticho. "Nicol, nech mě prosím mluvit a nepřerušuj mě. Asi víš, že jen kvůli mě na tebe tak moc paparazzi doráželi, kvůli mě ti zničili sebevědomí a nebýt mě, tak nezmiziš. Tolik jsem se snažil, aby jsi byla pořád v záři reflektorů, až jsem zničil tvojí dětskou část života. Chápu, když odmítneš, ale nechtěla by jsi moc prosím to zkusit znovu od začátku?" Zaskočilo mě to, protože jsem od něj nikdy nesnažila ani menší náznak omluvy. Začala jsem nad tím přemýšlet, je pravda, že paparazzi na mě doráželi, i když jsem zmizela, ale to co se stalo včera večer nechci znovu zažít. "Roberte...

Tak co myslíte, jak se Nicol rozhodne? Normálně bych část přidala asi až v úterý nebo pondělí, ale vzhledem k tomu, že mám narozeniny, tak ať z toho mého dne máte taky něco :) Teď bohužel mám hodně do školy, takže snad budu stíhat přidávat :) -Nicol