Fame isn't awesome

2. part - Back?

Každý má ty dny, kdy je unavený a přemýšlí nad minulostí, stejně tak i já. Šla jsem ze školy, kterou mám 10 minut pěšky do kopce od školy a poslouchala jsem přes telefon radio. Už mě nebavilo pořád si tvořit playlisty, tak jsem věřila rádiu, že mi bude tvořit denně nové playlisty. Moje důvěra byla zklamaná. Skoro každý den to samé v tu samou dobu. Pár změn tam nastalo, ale ne takových. "Dnes si připomeneme naší a vlastně celosvětovou hvězdu Nicol, přece jenom, všichni víme, kde se kdy nachází, protože sláva nikdy nevymizí." řekl moderátor a pustil mojí první písničku, kterou jsem kdy napsala sama. Bylo to z takového toho návalu být nová v tom všem, Fallin down. Ale myslim, že jsem napsala spíš o svém konci než o něčem zajímavém. Zatřásla jsem hlavou a šla dál. Na hlavu mi padal sníh a pátek naznačoval vzít snowboard a díky řidičáku z Ameriky jsem si půjčila auto mámy a rojela jsem se na dvě hodiny vzdálenou sjezdovku. Převlékla jsem se a v tom mi zazvonil mobil. Předvolba byla jasně z Ameriky či Kanady a já věděla, že to nemám zvedat, nesmím, ale co když je to ohledně prastrýce? Rozhodování trvalo dalších několik sekund a nakonec jsem se asi rozhodla špatně a zvedla jsem to. "Nicol, jsi to ty, tady Robert, pamatuješ si snad, je to necelý rok." Ve mě hrklo Robert Allen byl můj manager, proto jsem měla dobré kontakty s Taylor Swift a ze začátku jsem jí předskakovala. "Roberte, ne, na nic se mě neptej, mám plno práce s učením, předem říkám, že nechci!"

"Nicol, přestaň, chtěl jsem tě jen požádat o předání jedné ceny, jak byly z května přesunuté disney radio awards, jediné co chtějí je říct kdo jsi, kdo je nominovaný, předáš cenu a odejdeš."

"Roberte, prosím, jsem pryč už dost dlouho a já tam nechci zpět."

"Stejně jsi pořád středem pozornosti na Perezhilton.com, neříkej mi, že nemáš zapnuté upozornění o novinkách?" Měl pravdu. Díky penězům co jsem si za ty dva roky vidělala jsem měla dva telefony. iPhone5 a HTC One. Telefonovala jsem iPhonem a HTC se mi rozsvítilo 'Staronové hvězdy. Vrací se Nicol zpět?' Došlo mi v tu dobu, že Robert to už ohlásil. Když se objevím, potrvrdím drby, že se vracím, když se tam neobjevím, budou se o mě zajímat, proč tam nejsem. Položila jsem rukavice na botník a s povzdechem jsem si sedla na stoličku. "Dobře, půjdu tam." Odpověděla jsem a šla jsem do obýváku, kde jsem měla v rohu všechny své ceny a některé pěkné věci od fanoušků. "Díky bohu, je to již zítra, dneska odlétáš, zbal si a na letišti na tebe bude čekat můj tryskáč." a zavěsil. Takže to znamenalo, žádná sjezdovka, hurá balit, nebo spíš nehurá. Zabalila jsem si potřebné věci a mámě napsala, že tu nebudu. Už se mě neptala, věděla, že jí napíšu, kdyby se něco dělo a snaží se, abych byla samostatná. Vzala jsem si kufr a batoh přes jedno rameno. Během zavazování bot jsem si zavolala taxík. Naučila jsem se, abych se oblékala tak, abych na sebe nepřivolala moc pozornost a to jsem zastávala. Dala jsem si do uší sluchátka a vyšla jsem s hlubokým nádechem ze dveří.

Před domem už na mě čekal taxík, kterému jsem nadiktovala kam má jet, což nebylo tak těžké. Čekaly mě běžné kontroly, ještě stále jsem měla dvě občanství, takže jsem nepotřebovala vizum a s lehkostí jsem přešla do speciální části pražského letiště, odkud odlétají soukromá letadla a soukromé tryskáče. Robertův je samozřejmě nepřehlédnutelný i tím, že už se přistavoval  co nejblíž, abych mohla nastoupit. Viděla jsem z něj vystupovat mého bývalého bodyguarda Michaela, kterému jsem se vydala naproti. "Nicol, rád tě zase vidím." Usmál se a já mu falešný úsměv opětovala a šla jsem dál. Byla jsem ráda, že je velice chápavý a hned pobral, že to není moje rozhodnutí úplně. Sedla jsem si, připoutala se a mezitím mi jedna z letušek přinesla perlivou vodu a pár malin. I přes ten rok nezapoměli, co mám ráda. Naposledy jsem koukla na telefonu, kde mi na obou pípala zpráva, že je něco nového o mě na perezhilton.com. Protočila jsem oči a otevřela jsem stránku s nadpisem 'Nicol Sterling se svým bodyguardem na letišti. Máme to chápat, jako velký návrat ještě větší hvězdy?' Pod tím samozřejmě plno komentářů, že to nejsem já nebo, že jsou šťastní, že se vracím nebo další skupina, že bych měla zůstat dál v České Republice. Přikláněla jsem se k té poslední skupině, ale už jsem seděla v letadle. Vypla jsem oba dva telefony, opřela si hlavu a pomalu jsem usla.

O 12 hodin později v LA

Přistáli jsme na letišti a po pravdě? Začínala jsem toho litovat víc a víc. Vzala jsem si batoh a chtěla jsem sejít, ale narazila jsem do Michaelova těla rovnou ve dveřích......

Moc děkuju za čtenáře, co mám a děkuji dokonce i za komentář a vote. Přeji vám šťastný Nový rok a hodně úspěchů :) - Nicol