The Same but Smaller | cz

Zmrzlina je zmrzlina

"Hej, ty vole, hlavně to nikomu neříkej. Nebo si všichni budou myslet, že nám šiblo," vyletělo z povětšinou vždy slušného Hyunjina. Po několika minutách ustavičného zírání na místo, z něhož, jak by přísahal, zrovna zmizel drobný klučina, byl sotva sto ze sebe vypravit něco srozumitelného. Zprvu si jistě chystal vynadat svému bratrovi za nevhodné dotazy, ale ani na to už mu nezbyly mozkové kapacity.

"Neboj, prosím tě. Budu držet jazyk za zuby," uklidnil jej Jisung, kterému se to však ve skutečnosti zdálo jako malichernost. Spíše jej zajímalo, zda Felixe ještě někdy uvidí. Jestli ještě někdy uslyší jeho hluboký hlas. Jistě, do vyhledávače mohl kdykoliv napsat jeho jméno a vyskočily by na něj tisíce výsledků, ovšem nikdy by mu to nenahradilo reálné setkání. Nakonec sám nad sebou musel pokroutit hlavou. Mělo by mu spíš dělat starosti, kolik zmrzliny sní, až přijde domů. Tak, jako Hyunjinovi, jehož druhé otevřené dveře v domácnosti byly ty od mrazáku.

A tak se v následujících dnech oběma úspěšně povedlo dělat jako by se nic nestalo. Felixe již znovu nespatřili, ačkoliv si Jisung v hloubi duše přál, aby na něj ještě někde narazil. A vědomí toho, že by se třeba mohl kdekoliv zčistajasna objevit právě tak, jako předtím zmizel, mu k této nenápadné tužbě jen přidávalo intenzitu. Nahlas o tom však před bratrem nepromluvil ani slovo, i když i na něm bylo vcelku zřejmé, že si na mladíka sem tam vzpomene.

Poslední týden školy utekl neuvěřitelně pomalu. Režim byl nastaven tak jako obvykle – v Koreji, jakožto státu kladoucím na vzdělávání velkou váhu, nikdo nebral příliš zřetel na to, zda je začátek, půlka nebo konec školního roku. Navíc teď měly nastat pouze pololetní prázdniny, což pro většinu studentů znamenalo pouhých deset dní. Jisung s Hyunjinem, ačkoliv nebyli žádní flákači, již několikrát zvažovali, že by na povinně nepovinnou školní docházku, která nastávala po oněch deseti dnech, nechodili, ale dovedete si jistě představit, že by se to jako téma u rodinné večeře jen tak nadhodit nedalo. A tak jim nezbývalo, než na takzvanou nepovinnou docházku chodit.

Teď před nimi však skutečně byla desetidenní pauza od všeho a právě poslední den Seungmin pravil: "Co říkáte na to si o prázdninách někam vyrazit? Příští sobotu bude koncert v parku pod rozhlednou, tak mě napadlo, zda byste nešli..."

Jisung jej vnímal jen zpola. S Hyunjinem a jejich rodiči měli následujícího dne odjet k moři... na jakési místo, jehož název si nepamatoval. Tak jako tak, hodlal brebentění svého kamaráda utnout dřív, než bude pozdě, s úmyslem se jít domů balit. To by však nesměl zaslechnout jméno "Lee Felix", jež v něm vzbudilo vlnu emocí a způsobilo i náhlé stoupnutí jeho zájmu o cokoliv, co už jen Seungmin navrhoval.

"Říkal jsi koncert? A kdy bude?" zeptal se dychtivě, strhavši na sebe veškerou pozornost.

"Ty mě vůbec neposloucháš! V sobotu. Ale až tu příští."

"Aha. Tak to je škoda. My se ten den teprve vracíme od moře."

Sotva pak za dvojicí zaklaply dveře, Jisung se už vrhnul pro porci své oblíbené zmrzliny. Měl potřebu své hořké zklamání z toho, že promarní příležitost vidět Felixe, zajíst něčím dostatečně sladkým, jenže starší z chlapců mu udělal přítrž. "Jestli hledáš tohle," obratně se natáhl pro balíček s obrázkem ryby, "tak na to zapomeň. Je poslední, takže je moje."

"Z jaké logiky by měla být tvoje a ne moje?" nadhodil zatrpkle Jisung, pronásledujíc druhého do útrob obývacího pokoje, kam mu stačil uniknout. Následující bitka o zmrzlinu nebyla ničím nezvyklým.

Když později oba dělili o již částečně rozteklou pochoutku, vylezlo z Hyunjina zcela vážným tónem: "Hele, docela jsem nad tím přemýšlel... a myslím, že jakkoliv bylo naše předchozí setkání s Felixem podivné... zkrátka něco mi říká, že bychom si ten koncert neměli nechat ujít."

Bylo to poprvé, co jeden z nich načal tohle téma. A ačkoliv tomu ani Jisung nerozuměl, nemohl nesouhlasit. Kdyby na onen koncert nešli, mohla by jim utéct příležitost přijít celé záhadě na kloub a on velmi dobře věděl, jak po tom oba ve skutečnosti touží. Jediné, co mu pak zabránilo, aby nad situací polemizoval ještě dalších několik minut, byla roztékající se zmrzlina, která mu za doprovodu Hyunjinova smíchu začala měnit jeho vizáž.