The Same but Smaller | cz

Randíčko

"Uf, to bylo teda ultra trapný," postěžoval si Jisung, ačkoliv nyní již pociťoval značný klid. Ležíc v posteli a zíraje do stropu se snažil vstřebat veškeré zážitky toho večera, kterých rozhodně nebylo málo. Pravdou sice zůstávalo, že s takovým plánem souhlasil s vědomím toho, že na páteční podvečer nemá nic lepšího, že by je to posunulo někam dál, se ale říct nedalo.

"Aspoň si tady vyvětrej, nedá se tu dýchat," hrál si zase pro jednou jeho bratr na rodiče, "a neválej se v posteli v kalhotách!"

"Uf, ano, mami," oplatil mu stejnou mincí mladší, a když si všiml, že skutečně má na nohou stále ještě rifle, honem si je pelášil vyměnit za nějaké pohodlné tepláky, u čehož samozřejmě neopomněl otevřít okno dokořán, aby splnil oba bratrovy požadavky.

"Brr, tady je zima," procedil Hyunjin, zatímco se rozvalil na posteli, kde mu před několika vteřinami druhý uvolnil místo. Brzy už se až po krk zachumlal do pokrývky, a tak mu ven koukala jen hlava.

Brunet se otočil, džíny spěšně přehazujíc přes opěradlo židle, a střelil po tom vykořisťovateli zamračeným výrazem. "Zima? Vždyť je venku pořád ještě dvacet stupňů! A vůbec, zrovna jsi mi přikázal, ať otevřu okno, tak jsem to udělal."

"Řekl jsem vyvětrat. Víš, jaký je rozdíl-"

"Fajn," vzdal to Jisung a nebohé okno s přibouchnutím otevřel jen na ventilaci. Když došel ke svému lůžku, bratra beze slova odsunul stranou, takže měl místo i pro sebe. Povzdechl si. Někdy to bylo opravdu těžké.

Jeho myšlenky se vzápětí opět stočily k setkání s oním Felixem. Ano, přesto, že si oba byli jisti, že nepůjde o pravého Felixe, na posezení s ním nakonec zavítali. Hlavním důvodem byla samozřejmě Tzuyu. Nechtěla věřit jejich prapodivným výmluvám o tom, jak drobný blondýn nemá Instagram, a nechtěla ani rušit setkání, jež si s ním domluvila. Že prý je to nevhodné. A kdyby ji poslali na schůzku samotnou, tak by jim to jistě dala pěkně sežrat.

Z pochopitelných důvodů celá akce skončila fiaskem. Tzuyu si velmi rychle uvědomila, že se vskutku nejedná o toho Felixe, i když nutno podotknout, vzrůst na to měl. Dokonce se i jmenoval stejně. Křestním jménem, tedy. To bylo tak všechno, co se shodovalo.

Onen mladík totiž postavou připomínal spíše než vypracovaného idola pravidelného konzumenta piva, barvou vlasů černý uhel a obličej anděla taky postrádal. Možná by se dal spíš nazvat čertem. Nic osobního, jen byl zkrátka úplný opak toho Felixe, kterého znali. A hlavně mu muselo být nejméně o dvacet let více.

Teď už je vám tedy jasné, jak tohle muselo dopadnout. Onen muž netušil, že na dostaveníčko přijde kromě atraktivní mladé dívky ještě dvojice bodyguardů. Situace byla tak nepříjemná, že dřív, než posezeníčko mohlo začít, nachýlilo se ke konci. Tzuyu rychle osvětlila, že si vážně myslela, že potká "toho skutečnýho Felixe... jakože ne toho zpěváka, ale toho druhýho... z těch novin."

Muž se podrbal na hlavě. Patrně netušil, co měla na mysli, neboť ve skutečnosti nic nevěděl o ani o jednom Felixovi, a nejspíš ani nebyl srozuměn s tím, že by snad mohli být dva. Každopádně mu to bylo jedno. On si jen "chtěl užít pěkný večer s pěknou holkou v pěkné hotelové postýlce" a očividně mu chyběla slovní zásoba. Na to mu blondýn popřál úspěšný lov a poradil mu, že by třeba mohl zaplout do klidnějších vod a najít si pěknou holku v trochu jiné věkové kategorii.

Když všichni tři opustili vkusnou kavárnu, kde původně s Felixem měli strávit o něco déle než pět minut, museli se rozesmát. Celé to bylo absurdní. Nakonec se shodli na tom, že pro odreagování přece jen to kino nebude tak špatný nápad, a tak zavítali na první film, který zrovna dávali. A ten byl vlastně ve finále docela zábavný.

"Proč jsi vlastně Tzuyu neřekl o tom, jak... jak se to všechno má s Felixem?" prolomil ticho mladší. Tato otázka jej svrběla na jazyku celé odpoledne, které mu prozradilo, že Hyunjinova kamarádka ví, že zpěvák Felix je někdo jiný než Felix z článku, ovšem patrně postrádala leckteré podstatné informace. Když pohlédl na svého bratra, který sebou nepatrně cukl, pochopil, že byl i on do té chvíle ztracen v myšlenkách.

"Nevím. Asi se na to nenaskytla ta pravá chvíle," odvětil jako by nic.

"Aha... Myslel jsem, že téma Felix je u vás na denním pořádku."

"Hmm, tak asi není," vypadlo znepokojeným hlasem ze staršího.

Zdálo se mu to zvláštní. Vlastně, když se nad tím zamyslel, došlo mu, že veškeré otázky směřující na onu dívku Hyunjin obvykle smetl ze stolu tváře se přitom znepokojeně, ne-li dokonce naštvaně. Udělali si snad něco? To by ale nedávalo smysl, když se pořád stýkali tak často. On ale byl každopádně zvědavý, a když je Jisung zvědavý, nedá mu to, a musí se zeptat.

"Hyung, stalo se mezi vámi něco? Pohádali jste se nějak nebo..." nechal otázku vyznít do ztracena.

"Ne. Všechno je v největším pořádku. Proč bychom se měli pohádat?"

Už to, jaký důraz dal blondýn na slovo největší, nebo jak si po té povzdechl, však nasvědčovalo o opaku. A Jisung se rozhodně nehodlal vzdát. Odpověděl tedy: "Já nevím, prostě se chováš divně, když o ní mluvíš. A jednoduše mi nesedí, že jsi jí neřekl o Felixovi."

"Ježiši, proč bych jí měl hned o všem říkat?"

"Tak mně jsi to taky řekl."

"Ale tebe znám trochu líp, nemyslíš? Nevěděl jsem, že tak moc chceš každýmu na potkání vykládat něco takovýho."

"...A taky tohle není všechno. Týká se to toho, kvůli čemu jsme s ní vlastně v kontaktu."

"Uf, dobře, dobře! Neřekl jsem jí to, protože se začala až nějak podezřele moc vyptávat na tebe, spokojenej? A nevím, celkově jsem přestal mít potřebu se jí svěřovat... Ne, že bych jí nevěřil, ale-"

"Ale žárlíš," dopověděl za něj brunet, celkem vyvedený z míry. Vlastně nevěděl, jestli mu fakt, že se na něj Tzuyu vyptává, dělal radost či nikoliv. Na jedu stranu ho to těšilo, protože... no, prostě měl právo cítit se poctěn, no ne? Na druhou stranu mu však bylo líto Hyunjina. To on byl celou dobu tím, kdo dívku znal lépe a kdo měl o ni celkově větší zájem. A prostě... uf, proč se musí zrovna mezi dva bratry zamíchat jedna holka? Jako by je jejich mamka nevarovala...