The Same but Smaller | cz

"Jsme tu kvůli záležitosti Felix."

Byl poslední den prázdnin. To odpoledne bylo jedno z těch, kdy si Hyunjin ustavičně stěžoval na příšerné horko, jeho bratra však trápily úplně jiné věci. Pořád mu vrtaly hlavou všechny ty zprávy, co si předchozího večera vyměnily s onou dívkou, která též viděla zmizet Felixe. Bylo to zvláštní, a to nejen proto, že měl celou tu dobu bratra po boku. Ten nakonec usnul na jeho posteli, kde se ho Jisung i rozhodl nechat, protože už mu nezbývala energie na vyhazování jej do jeho pokoje. Jeho postel byla ostatně dostatečně velká pro dva.

"Ach, už jste tu. Doufám, že nečekáte moc dlouho," zahlaholila nově příchozí, jakmile zavětřila oba kluky opírající se o kamennou zídku. Když se na ni Jisung zahleděl, musel uznat, že je skutečně velmi atraktivní, ačkoliv se při včerejším chatování snažil zahnat Hyunjinovu poznámku do outu. Její dlouhé vlasy zářily novou světle růžovou barvou, pleť jí zakrývala vkusná vrstva make-upu a oblečena byla v lehkých světlých šatech, které na sobě měly drobné růžové kvítky ladící k jejím vlasům. Jako boty zvolila decentní černé baleríny.

"To je v pořádku. Mimochodem, jsem Hyunjin, rád tě poznávám," chopil se slova blondýn s mírnou poklonou, po svém bratrovi házeje potutelný škleb. Mladší si byl jist, jakých poznámek se od něj později dočká. Občas musel sám žasnout nad svou schopností zachovat si chladnou hlavu, ale ostatně i on si byl schopen ze sebe udělat legraci. A nejspíš i proto Hyunjina v podstatě nechával, aby se do něj strefoval, povětšinou vybírajíc si svou daň jindy.

"Já jsem Jisung," poklonil se nakonec také, načež se představila i Tzuyu.

Brunet si umanul, že se musí alespoň pokusit o to, aby se nějak neztrapnil, a proto hned prohlásil, zabraňujíc tak možnému nastávajícímu tichu: "Říkali jsme si, že bychom mohli zajít k nám. Nikdo tam není, takže tam budeme mít soukromí."

V tu chvíli na sobě ucítil pohledy obou jeho společníků. Zatímco se dívka začala smát a v Hyunjinových očích hrály otazníky, on strhl pohled k nohám, aby alespoň částečně zakryl své zahanbení. "To na to jdete teda poněkud rychle, ale nejsem proti," hlesla Tzuyu, v jejímž hlase bylo znát pobavení, z čehož se Jisung začal stydět ještě víc.

"Takhle jsem to... ne-nemyslel, probo-ha. Vždyť jsme bra-" koktal Jisung, ale Hynjin mu sebevědomě skočil do řeči.

"Jsme tu kvůli záležitosti Felix."

"Aha, takhle se tomu dnes říká? Asi zas nejsem in, nebo co."

"Nemusíš být in na to, abys byl výjimečná."

Nejmladší z trojice celou scénu jen pozoroval s otevřenou pusou. Záviděl jim, jak oba uměli vybruslit z na první pohled tak nekomfortní situace, aniž by se museli hanbou propadat. To se jemu očividně nedařilo. Alespoň z tohoto důvodu tedy mohl ocenit přítomnost jeho bratra, jenž ho vlastně zachránil. Na druhou stranu si však nemohl nevšimnout jiskření, ke kterému mezi těma dvěma docházelo. A to se znali sotva pár minut. Hyunjin tohle zkrátka uměl. Nedalo by se říct, že by Jisung žárlil jiným způsobem, než při jiných situacích, kdy se jeho blízkým dostávalo více pozornosti než jemu. Každopádně, ano, musel připustit, že žárlil.

"...že z Jisunga se dělá legrace fakt dobře," zaslechl zrovna svého bratra, probírajíc se ze svého ztracení v myšlenkách.

"Hyung! To není fér," zmohl se na protest, mrače se.

"Tak to si budeme rozumět," usmála se Tzuyu na blondýna, načež se Jisung snažil uklidnit tím, že se přece budou vídat jen v záležitosti Felix. V současné situaci ale bylo již předem jasné, že to celé bude trochu jinak.

A jako by už nemohlo být hůř, při příchodu k domu se dveře otevřely dřív, než do nich Hyunjin stihl zastrčit klíč. Těžko říct, kdo z přítomných mohl být nejvíc překvapen, každopádně to tentokrát utnulo tipec všem. Pan Han stojící ve dveřích hodil po všech zkoumavý pohled, načež se Tzuyu rychle vzpamatovala a sama se chopila představení.

Když pak vyšla trojice po schodech nahoru do Jisungova pokoje, tentokrát již skutečně v domě sama, všichni se museli smát. Jisung se snažil nemyslet na svého otce, který si musel myslet bůhví co, když viděl své dva syny vést si domů neznámé děvče.

"Neříkali jste, že tu nalezneme soukromí?" nadhodila Tzuyu mezi smíchem.