The Same but Smaller | cz

Fancy drinky

Než se ti tři vyhrabali z domu, začalo se už smrákat, a to přestože už s příchodem Felixe byli téměř nachystaní. Nu, museli si dopřát dostatečný veget u večeře, následně umýt nádobí, posbírat potřebné věci a u toho všeho se stihnout pošťuchovat, a tedy nebylo divu, že si dali pořádně načas. V klubech ta správná nálada koneckonců obvykle panovala až v pozdní večer, na což se když tak mohou spolehlivě vymluvit.

Do podniku se vydali pěšky, jelikož se nenacházel od jejich domova daleko. Vlastně celkově vzato bydleli na velmi výhodné pozici a všechno potřebné i nepotřebné měli skoro na dosah ruky. A když se to vezme kolem a kolem - zrovna takoví lidi, kteří žijí nejblíž, musí zákonitě chodit pozdě. Ale neplatilo to tak u všech, protože výjimka potvrzuje pravidlo. Jejich dva přátelé byli tak dochvilní, že zkrátka ke své vlastní smůle všude stepovali alespoň deset minut předem.

Když se konečně octli na místě určení, Jisung se ještě zahleděl na jejich neobvyklý doprovod. Chtěl se ujistit, že se třeba nerozmyslel. Což by bylo v pořádku. Proto mu nabídl: "Kdybys měl s něčím problém... s čímkoliv, řekni mi a hned můžeme vypadnout, jo? Raději však normálně, dveřmi, abychom tam... no, nezpůsobili brajgl."

"Dobře, hyung," pípl Felix a i přes stálou radost bylo slyšet jeho mírné obavy. Brunet si předsevzal, že ho jich musí zbavit. Doufal, že se mladík bude tak bavit, že mu na nějaké nepříjemné pocity nezbyde místo.

"Tak jdeme," zavelel Hyunjin a jako první se rozešel ke vchodu.

Klub byl v tuto hodinu ještě poloprázdný, ale vzhledem k tomu, že to byl jeden z nejznámějších klubů v okolí, dalo se určit, že během pár hodin bude zaplněný k prasknutí. Kouzlo toho, přijít sem ještě když se zábava teprve rozjížděla, spočívalo v tom, že se člověk mohl rozkoukat a pomalu dostávat do nálady, zatímco lidé přicházeli a postupně zaplňovali taneční plochu, kde to blikalo barvami a hemžilo se kouřovými efekty.

Na parket však trojice nezamířila. Místo toho se kolem stolů s barovými židlemi vydala za bar dozadu k nízkým stolkům a pohodlným pohovkám. V tomto koutě se lidí pohybovalo vůbec nejméně, zároveň tu jinak hlasitá hudba tolik neduněla, takže se lidé mohli navzájem slyšet, když chtěli prohodit pár slov.

Hyunjin šel stále jako první a měl tak dobrý rozhled. Očima přeletěl přes několik skupinek či párů usazených u některých ze stolků, až se nakonec pohledem zastavil na jednom z párů a pokračoval jejich směrem.

"A hele, kohopak tu máme," zvolal ten vpravo a s výskokem se jal Hyunjina obejmout. Jeho úkon byl ihned následován podobným přivítáním od druhého z chlapců a oba se rovnou přesunuli i k Jisungovi. Když došla řada na posledního z nich, oba strnuli.

"Snad nevadí, že jsme dnes přivedli posilu. Tohle je Felix. A Felixi, tohle je Seungmin a Jeongin," chopil se představování Hyunjin, jenž měl očividně prostě dar řešit takovéto situace, a přitom vždy ukázal na zmíněného, "a abych předešel nějakým nesrovnalostem: shoda jmen, shoda obličeje. Neptejte se ho na autogram... teda, jestli chcete, tak jo, ale nechovejte se přitom jako zaláskované fanynky, protože tohle je jiný Felix, než ten, jehož jsme viděli vystupovat."

"Rádi tě poznáváme, Felixi. Teda... já autogramy nesbírám, ale fotku si spolu pak vyfotit můžeme!" zavtipkoval Seungmin a oba nakonec i jeho obejmuli.

"Taky vás rád poznávám," oplatil jim Felix, který doteď nedostal příležitost cokoliv říct. Naštěstí si ale přes všechno, na co nebyl zvyklý, vedl dobře a nevypadal ani příliš nervózně. Jisung byl rád, že tomu tak zatím je a uvědomoval si, že za to vděčí svému bratrovi. Kdyby to zůstalo na něm, ani by jej nenapadlo vysvětlit situaci ohledně existence dvou Felixů.

"Co pijete?" zeptal se Jisung, když se všichni tři posadili na červenou pohovku naproti svým dvěma kamarádům a on pohlédl na zpola vyprázdněné sklenice na stole. Kapalina v nich byla oříškově hnědá, ale mohlo jít o úplně jakýkoliv nápoj, protože byly dost možná už promíchané.

Seungmin sklenici uchopil a trochu se napil. "Nějaká dnešní specialita, co já vím. Ale je to dobrý, takový akorát sladký, akorát hořký."

Nakonec se všichni tři shodli na tom, že to vyzkouší a brzy už před nimi postávaly zrovna takové nápoje. Na rozdíl od rozpitých drinků jejich společníků však měly úplně světle hnědou barvu, která u dna přecházela v mahagonově tmavou. Se všemi barevnými ozdobami vypadaly vážně fancy, jak je Felix označil. S jeho vysvětlením se všichni dozvěděli, že u nich nic takového nemají, nebo si to minimálně nikdy nedal.

Což přivedlo Jeongina k otázce: "Odkud vlastně jsi?"

Felix se zarazil s pitím u úst, jak nevěděl co odpovědět. Musel ale jednat rychle, jelikož by asi nepůsobil zrovna příčetně, kdyby neuměl odpovědět na takovou jednoduchou otázku. "No... já... vlastně odnedávna bydlím tady," řekl nakonec spokojen, že ani nemusel lhát a konečně si dopřál první doušek svého fancy nápoje. "Hmm, je... hořký... ale vlastně mi docela chutná... a vy všichni pocházíte odsud?"

"Jo," chopil se slova Jeongin, "chodíme všichni čtyři do stejné třídy a i předtím jsme chodili do stejné školy. Takže jsem vlastně taková fajnová čtverka, pořád spolu. My se Seungminem jsme tu bydleli od narození, zatímco tihle dva," ukázal na oba sourozence, "se sem přistěhovali tak... kolik vám tak bylo?"

"Já nevím, tak šest..." doplnil ho Hyunjin neurčitě.

"Určitě šest, bylo to přesně tři roky od svatby našich," potvrdil Jisung.

"Vaši rodiče se vzali, až když vám byli tři?" divil se Felix. Začal si uvědomovat, jak málo o nich ví, ale připadalo mu báječné, že mu to všechno teď sdělují. Ani oni o jeho životě sice nevěděli příliš, on se ale na Zemi stále měl na pozoru, když někomu svěřoval své důvěrné informace. Když se jednou se svými starostmi svěřil Jisungovi, nastalo to až ve chvíli, kdy si u něj byl tak nějak jistý, že mu může věřit. U něj zkrátka cítil něco, co si nedokázal vysvětlit, dalo se to však přirovnat k jeho přátelství s Changbinem, protože u něj pociťoval zrovinka takovou jistotu. Toho však znal podstatně déle.

"No, ona je to veskutečnosti celkem zábavná storka," pravil Jisung a než se do ní pustil,upil ze svého drinku, aby neměl v ústech tak sucho.