The Same but Smaller | cz

Bouřka

Hyunjinovy kroky automaticky směřovaly do pokoje jeho bratra, div že si po cestě nezačal zpívat a radostně poskakovat. Měl potřebu okamžitě se podělit o to, co se mu dnes s Tzuyu přihodilo. Ano, už se dívkou párkrát setkal i sám. Zjistil, že si velice rozumí a i mimo Felixe si vždycky našli společné téma. Bylo mu s ní moc dobře.

"Jisungie~" zvolal, jakmile otevřel poněkud zhurta dveře. Na tváři mu tančil úsměv, dokud však nepohlédl na svoji oběť, která skutečně vypadala, že si připadá jako oběť. Jeho bratr zjevně neměl zrovna nejlepší náladu, ale on věděl, jak to změnit.

"Tomu nebudeš věřit!" pokračoval blondýn ve svých hlasitých výjevech, zatímco mladší jednak netušil, o co mu jde, a jednak ho to v nejmenším nezajímalo. Nechtěl nic slyšet.

"Běž pryč, hyung," pravil klidně, avšak příkře, podmračený výraz mu nemizeje z tváře. Aby dokázal, že se s ním teď skutečně bavit nebude, otočil se na posteli, jež kupoval, ke zdi.

I staršího tak brzy začala výborná nálada opouštět. Proč mu ji musel Jisung zrovna teď kazit? On se ale nemínil vzdát. Byl si jist, že Jisung se stejně zlobí jen tak na oko. Možná za to, že ho vylekal svým náhlým vtrhnutím do pokoje. Nebo za to, že mu předchozího dne snědl poslední zmrzlinu s rybou.

"Ale no ták... Přece si nenecháš ujít šťavnaté novinky," zašvitořil Hyunjin a se skokem se ocitl vedle bratra na posteli. Ten se ale neměl k žádné interakci, a tak se stále nepohnul ze své pozice. A Hyunjinovi se samozřejmě nezamlouvalo, že má výhled pouze na brunetova záda. Proto se rozhodl praktikovat své osvědčené metody a začal jej lechtat.

"Přestaň!" svíjel se mladší a chechtal se na celé kolo. K jeho štěstí se mu několikrát povedlo druhého nakopnout, ačkoliv neviděl kam. Když mu pak uvěznil rukama jeho zápěstí, aby jej už nemohl dál prokovat, Hyunjin se už ani nebránil. Byl spokojen, že se mu podařila mise naplnit. Mladší totiž konečně ležel na zádech a zdálo se, že mu věnuje pozornost.

"Hyung, na tohle vážně nemám náladu," zaprotestoval zase.

"To nemáš nikdy. Ale počkej, až ti řeknu-"

"Nechci slyšet, co všechno děláte s Tzuyu-noona, když nejsem s vámi!"

Hyunjin stáhl obočí nad tím, že na něj bratr skutečně zařval. Ne, že by to nikdy nedělal, ale tentokrát u toho vypadal až podezřele vážně. Spěšně se vyhrabal z postele, takže v postoji nad druhým působil, že má navrch. A pak zaútočil nazpět: "Nic spolu neděláme! Snad nežárlíš, proboha!"

"Nežárlím! Ale nevidím důvod, proč bych měl něco takového vědět."

"Ty vole, co ti zase přelítlo přes nos? Jen pro tvoji informaci, s Tzuyu nechodím, ani to neplánuju, takže se hoď do klidu. Je volná pro jakékoliv perverznosti, které s ní hodláš dělat. I když vlastně... fuj, opovaž se na ni šáhnout!"

"Co to meleš za nesmysly? Přestaň s tím!" křičel Jisung. To už i on stál a na bratra hleděl se zlobou v očích, která mu byla stejnou měrou opětována. Mezi těma dvěma skoro šlehaly blesky. Místo blesků se jim však ve tvářích promítala nachová červeň.

"Já že melu nesmysly? O co ti jde, sakra?"

"Mně vůbec o nic. Nemůžu za to, že nedovedeš v pohodě přijmout to, že se s tebou teď nechci bavit."

"Jo, jasně. Tak promiň, že tě tak moc obtěžuju. A vůbec, co si o sobě myslíš? Netuším, co se ti stalo, ale vážně by sis to nemusel pouštět na mě!"

"Aha, takže teď je to ještě ke všemu moje chyba? Jdi někam, fakt. Možná, že kdybys mě nechal na pokoji a neztěžoval mi život, nemuselo to vůbec takhle dopadnout!"

"Tak já ti ztěžuju život!?" Hyunjin teď už blesky doslova vrhal. Došel k hnědovláskovi a chytnul ho za límec jeho trička, přičemž s ním nemilosrdně cloumal. "Tak já ti něco řeknu. Jediný, kdo ti komplikuje život, jsi ty sám. Tak se laskavě vzpamatuj a přestaň se chovat jak malý děcko!"

A s jeho posledními slovy shodil mladšího zpět na jeho lůžko a rychlostí blesku, v který se proměnil, opustil pokoj, při čemž za sebou neopomněl prásknout dveřmi.

Jisung se na zavřené dveře koukal jako vyoraná myš. S Hyunjinem se příliš často nehádal, když nepočítal jejich žabomyší války, a pokud ano, měli k tomu jednoznačný důvod.

Tentokrát mu však došlo, že k hádání žádný specifický důvod neměli. V podstatě si, nebýt hněvivých slov, nesdělili vůbec nic. A Jisung to nechápal. Nechápal Hyunjina a jeho náhlý výbuch emocí. Ale ze všeho nejvíc nechápal sám sebe. V posledních dnech jako by ztrácel ponětí o svém vlastním počínání.

A upřímně se mu ani za mák nelíbila představa,že by kvůli tomu přišel o dobrý vztah se svým jediným a tvrdohlavým bratrem.