The Same but Smaller | cz

Mez

Následující dny se vlekly asi jako Jisung s Hyunjinem, když se vraceli z klubu domů. Neúprosně pomalu. A náplň těchto dní by se dala shrnout jedním slovem: učení. Oba bratři v knihách téměř plavali, a to rozhodně nebyli zvyklí studium až tolik hrotit, aby jim to stačilo na výborný prospěch. Tentokrát ale jako by se učitelé doslova zbláznili, když jim na každý den nasolili několik písemek. Maximálně se v tom vyžívali, o tom nebylo pochyb.

Jejich dva přátelé na tom nebyli jinak, a tak spolu všichni obvykle mluvili jen ve škole. A co se týkalo Felixe... toho také od oné noci neviděli. Jisung se snažil veškeré možné myšlenky na něj vytěsňovat z hlavy, což se mu i v podstatě dařilo. Bylo jasné, že i drobný mladík se mu stranil, což se snažil nebrat si příliš osobně - i když jak jinak by si to měl brát -, avšak alespoň se díky tomu mohl plně soustředit na své povinnosti.

Tedy alespoň do chvíle, kdy si mohl konečně dopřát den volna.

Byla to sobota, a on se domluvil s Tzuyu, že spolu půjdou ven. Už několik dní dopředu se na to těšil, nejen proto, že konečně odloží učebnice stranou, ale i kvůli Tzuyu. Už dopředu si vykreslil, že by se chtěl pokusit zajít trochu dál. Když jí nemohl věnovat svůj první opravdový polibek, dá si alespoň záležet, aby ten jeho druhý stál skutečně za to.

Jejich rande probíhalo podobně příjemně jako to první, tedy alespoň po té, co tehdy vyřešili jeho drobný incident. Tentokrát zašli do kina a pak se jen tak procházeli parkem, kde o zrovna shlédnutém filmu diskutovali. Když si sdělili své dojmy, mluvili o škole, o jejich kamarádech a o všem možném. Jisung se cítil skvěle a podle úsměvů dívky se i ona nacházela v obdobném rozpoložení. A tak ji chytl za ruku a dál si užívali pohodového odpoledne.

"Je to s tebou moc hezké, ale budu muset brzy jít, mám být do sedmi doma," omluvil se brunet a proklínal se za důvod, kvůli kterému si vysloužil onen čas pro návrat. Měl být tehdy opatrnější.

Ano, šlo o tu noc, kdy si dovedl svou tajnou návštěvu. Přesně jak jeho rodiče slíbili, ještě si našli okamžik si s ním o tom promluvit. Sice ještě stačil využít příležitosti a zajít do onoho klubu, protože ten večer nebyli jeho rodiče doma, ale dalšího dne mu to náležitě vyčinili. Tedy, ne tak docela, spíš mu oznámili, že odteď bude vždy hlásit, kdy přijde, případně s kým, a že to pak tak udělá. Tak tedy pro tento den se s nimi domluvil, že dorazí nejpozději v sedm a pro své vlastní blaho to nehodlal porušit.

"Dobře. Bylo to moc fajn odpoledne," usmála se na něj Tzuyu a otočila se k němu čelem.

I Jisungovi se zvedly koutky. Uchopil dívku i za druhou dlaň, takže v těch svých už skrýval obě její ruce. Hleděl do jejího krásného obličeje a na její světle růžové vlasy, s nimiž si pohrával vítr. Věděl, že nastal ten okamžik, k němuž celé odpoledne směřoval, ale několik dalších vteřin jen stál a užíval si toho pohledu a její blízkosti.

A pak jí jemně uchopil tvář, palci jí přejížděje po čelisti. Naklonil se a své rty přiložil k těm jejím. Zavřel oči a začal se v té chvíli ztrácet. Cítil, že se i ona do polibku zapojuje. Vnímal lehce sladkou chuť jejích rtů. Do nosu mu doputovala příjemná vůně, přesně taková, jaká se mu zdála, že se k Tzuyu hodí. Líbila se mu.

Připadal si jako tehdy v tom klubu. Volně a přítomný pouze v té chvíli. Na ničem jiném nezáleželo. Pouze na tom, že ho líbal a držel u sebe a... cože? Vážně si to právě myslel? Skutečně si vybavoval, jaké to bylo líbat malého blonďatého chlapce, zatímco ve své náruči držel dívku a vykazoval jí zrovinka takovou péči? Co s ním proboha bylo špatně?

A přesně takový proud myšlenek jej dovedl tam, kde být nechtěl ani za mák. Celý týden se tomu úspěšně vyhýbal, až nakonec stejně spadl zpátky, přímo v ten nejméně vhodný moment.

Okamžitě, avšak pomalu se začal odtahovat. Když otevřel oči a spatřil před sebou mírně červené tváře, snažil se opět nahodit nevinný úsměv, aby na sobě nedal nic znát. Na Tzuyu už se však déle dívat nedokázal, a tak se radši otočil tak, že opět stál po jejím boku.

"Pojď, doprovodím tě," pronesl tiše a vydal se na cestu.

Dívku držel za ruku celou cestu, ani jeden z nich však ani nehlesl. On jen mohl doufat, že na něm dívka nic nepoznala. Nezvládl se tím ale moc zabývat. Než se rozešli, vlípl jí ještě jednu letmou pusu, kterou nemohl nic pokazit, a sám se vydal směrem ke svému domovu.

Teprve v tu chvíli dovolil svým myšlenkám, aby ho úplně přemohly. Předbíhaly jedna druhou a v každičké z nich se vyskytoval blonďatý, pihovatý mladík. Jako by ho zase viděl teď a tady. Vybavoval si každý detail jeho tváře, postavy a... také každý detail jejich polibku. Z tohoto hlediska už ani netušil, zda dneska skutečně líbal Tzuyu nebo jeho.

V uších mu hučelo. Věděl, že překročil mez. Věděl,že zašel tak daleko, že už nebude možné držet se zpátky.