The Same but Smaller | cz

Tzuyu nebo Felix?

Na Jisunga působila vidina onoho rande asi jako noční můra a ten nejkrásnější sen dohromady. Samozřejmě, s ohledem na to, že byl v tomto smyslu nepolíbený a neopomineme-li fakt, že na případně flirtovní poznámky neuměl reagovat s takovým šarmem jako jeho bratr, dávalo smysl, že se tak cítit bude.

Na jeho napjatě natěšeném pocitu však přidával ještě fakt, že to vlastně musí uchovat v utajení před kýmkoliv a že s touto podmínkou musí seznámit i dívku, s níž se měl setkat. Nedovedl si představit ten mazec, kdyby se Hyunjin dozvěděl, že se za jeho zády sešli. A což teprve kdyby se o tom doslechl Felix... Ne, tohle prostě bude muset zůstat jen mezi nimi.

Už s přípravou měl nebohý brunet nejeden problém. Zprvu netušil, jestli má zvolit tričko s potiskem nebo bílou košili a jestli budou kraťasy dostatečně vhodné do společnosti s dámou. Jenže realita stále neúprosného horka byla neopominutelná. Další nejistoty se v něm probudily v podobě otázek běžné mužské hygieny, a to ještě nemusel řešit líčení a podobné složitosti, jež obvykle řešívají holky.

Když už mu zbývalo jen posledních pět minut, než bude muset vyrazit, dokázal svůj zevnějšek konečně označit za uspokojivý. Jeho sourozenec se nacházel ve svém pokoji - po jeho včerejších srdceryvných slovech o tom, jak na něj všichni kašlou, se nezdálo, že by si úspěšně našel oběť pro toto odpoledne -, a tak se Jisung snažil, aby pronikl co nejnápadněji. Jistě, že si Hyunjin dřív nebo později všimne, že se vytratil, ale nemusel ho zastavit ještě před odchodem a zasypat ho dotěrnými dotazy.

Dorazil na místo plus minus načas, jelikož ale Tzuyu zatím nezahlédl, vyčkával kousek opodál, aby nepůsobil příliš nedočkavě. Jeho plán však nemohl šlapat tak úplně jako hodinky, a tak právě ve chvíli, kdy zavětřil povědomé růžové vlasy a sám se vydal k místu, kam měla příchozí namířeno, ozvalo se vedle něj: "Jisungu!"

Oslovený jako by zamrzl na místě. Pohled směřoval před sebe a brzy na něm spočinul zrak Tzuyu v neodolatelných koktejlových šatech, které náramně zvýrazňovaly její ženské křivky, a neposednými pramínky, jež se uvolnily z vysokého ohonu a padaly jí do obličeje. Kdyby už stál přímo u ní, patrně by neodolal a zastrčil by jí je za ucho. Jaká to roztomilá představa. Jelikož je však stále oddělovalo pár stop, nakonec takový pohyb vykonala sama, což jako by probralo Jisunga z transu.

Jeho srdce začalo bít na poplach, zatímco mozek na něj křičel, ať něco do háje udělá. Bylo mu proti srsti, že na ni již několik vteřin jen tak civí, zatímco vedle něj postává někdo, kdo jej s onou dívkou vůbec neměl spatřit. Aby se nechoval neuctivě k děvčeti, ve zlomku vteřiny se rozhodl dojít ke Tzuyu a s drobnou poklonou ji pozdravil. S drobnými ruměnci ve tvářích mu byl pozdrav opětován.

Jisung ještě rozpačitě stačil pochválit svůj doprovod, že jí to nesmírně sekne, a pak se otočil směrem, odkud jej předtím oslovil hluboce posazený hlas. Blonďáček stál trochu nejistě s rukama v kapsách, pohledem se snažíc uniknout a nohama nakopávajíc drobné kamínky na zemi.

"Felixi, to je ale náhoda, rád tě vidím, ale... ehm... tohle je Tzuyu, a Tzuyu, Felixe ti vlastně asi představovat nemusím," brebentil rozpustile brunet. Potřeboval se Felixe nějak zbavit, ale rozhodně se ho nehodlal nějak dotknout, proto vyčkával, že mu třeba samotnému dojde, že by je měl nechat.

Celá ta situace však působila jako přitažená za vlasy. Na jednu stranu tu byla Tzuyu, která o drobném chlapci věděla víc, než by bylo zdrávo - nebo si to alespoň myslela. Pak tu byl Felix, který o dívce věděl jen to, že to byla zrovna ona, kdo psala o jejich setkání do článku. V neposlední řadě tomu nasadil korunu Jisung, který se obával okamžiku, kdy se jeden z jeho společníků otočí na patě a odejde se slovy, že nechce rušit.

"Tak... no, my bychom asi s Tzuyu měli jít," promluvil nakonec brunet, jelikož se Felix k ničemu neměl. Proč se zrovna jemu musí vždycky dít takové trapné situace?

"Ne!" vypadlo však pohotově z nejmenšího způsobem, který patrně překvapil i jeho samotného. Nestávalo se totiž běžně, aby se se svojí plachou povahou choval takhle asertivně. Většinou byl Jisung vůbec rád, že na něj promluvil, natož pak o něčem osobním. A Jisung tušil, že za tím asi něco bude, jenže z nějakého důvodu se prostě vždycky s Felixem viděl v ty úplně nejméně vhodné chvíle a nemohl mu tak věnovat takovou pozornost, jakou by si představoval.

"Ne?" otázal se nakonec mladík doufaje v nějaké vysvětlení.

"Ne, totiž... chtěl jsem s tebou o něčem mluvit, ale..." začal již opět nesměle blondýn a věnoval Jisungovi roztržitý pohled. Pak dvěma rychlými kroky přistoupil až k druhému chlapci tak, že je oddělovalo pouze velmi málo a nestaraje se o přihlížející dívku uchopil Jisungovy velké dlaně do svých. Dodávalo mu to jakousi jistotu k tomu, aby mohl doříct: "Promiň, to je asi... omlouvám se, vyřešíme to jindy."

To už jej zase pustil a jediné co po něm zbylo, byla jemná vůně, která Jisunga uhodila do nosu. Zmatený, neschopen slova či pohybu koukal na místo, kam Felix odkráčel a pak tak, aby nebyl nikým spatřen, zmizel svým obvyklým způsobem. I jemu se podařilo na chvilku vytěsnit z paměti, že vedle něj celou tu dobu někdo stojí. Nicméně se zase jednou lekl toho, že mu možná uniklo něco podstatného.