Jizvy jsou znakem bojovníka

6.

Na okamžik jsem zaváhal. Jak bych měl reagovat? Fence bylo už dost let a bylo to na ní znát, takže nechat ji, aby se o sebe postarala, mi nepřišlo fér. Zvlášť, když to huňaté zvíře bylo dobře o dvacet kilo těžší. Možná i o víc. Neměl jsem u sebe nůž ani žádnou jinou zbraň, a tak jsem se rychle rozhlížel kolem, jestli najdu alespoň nějaký kámen nebo větev. Jako na potvoru nic v dohledu.

„Kruci, jsem v lese nebo na podělaným golfovým hřišti?!" zabručel jsem si pro sebe. Rezavá fenka stála krok přede mnou, hlavu nahoře, napjatá, stále s vrtícím se ocasem.

To jsem nechápal. Brala to jako hru? Nejspíš ne, cenila na vetřelce své zuby, které díky svému opotřebování a ulámaným špičkám špičáků rozhodně nevypadaly tak nebezpečně jako ty, které na ni cenila pomalu se přibližující příšera. Našlapovala pomalu a opatrně, srst na krku a zádech zježenou. Na tohle jsem fakt neměl výcvik. Kdyby šla po mně, nějak bych si poradil, i když by se to bez zranění neobešlo, ale já s sebou měl to staré zvíře, které jsem se hodlal alespoň pokusit ochránit.

Zatáhl jsem za vodítko, abych ji přitáhl k sobě a pokud možno se postavil před ní.

Nereagovala.

Přitáhl jsem si ji tedy silou, stála jako socha. Pevné tlapy zanechaly v půdě lesní cesty rýhy drápů, jak jsem ji táhl, aniž by se obtěžovala spolupracovat. Chytil jsem vodítko těsně u širokého obojku, aby se mi s ní lépe manipulovalo.

„Táhni domů, šmejde! No tak! Huš!" hulákal jsem na zvíře, které sek nám nepřestávalo přibližovat. Kopl jsem jeho směrem trochu hlíny, ale nevěnovalo tomu pozornost. Začalo nás pomalu obcházet, jako by si vybíralo stranu, ze které jsme nejzranitelnější. Všiml jsem si, že je to fena. Psi se rvou do první kapky krve – feny do poslední, vybavila se mi slova mojí matky. Paráda prostě. Takže jsem tu měl v lese, bez šance na pomoc, dvě feny, přičemž tu zkušenější jsem měl v plánu ochránit před tou očividně silnější. Rezavá fena se k útočnici natočila bokem, jako by ji zaujalo jiné křoví. Podíval jsem se tím směrem s obavou, že odtamtud vyleze další zdivočelý pes.

Přesně v tu chvíli chlupatá příšera skočila. Nečekal jsem tak rychlý útok, a tak jsem nestihl reagovat. Fenka naštěstí ano. Prudce sebou smýkla a otočila se. Útočící bestii ještě v letu chytila zespodu za krk a škubala hlavou. Velké zvíře chňapalo kolem, pustil jsem tedy obojek a dál držel jen konec vodítka. Velká fena chytila rezavou za kůži na rameni a trhala. Stará dáma však vůbec nejevila známky bolesti, jen se přitáhla blíže k velké feně. Nedokázal jsem to jen tak sledovat, vší silou jsem huňatou potvoru nakopl do žeber, až zaskučela.

V tu chvíli mi to bylo jedno. Nehodlal jsem jí dovolit, aby ubližovala té rezavé fence, kterou mi Fin svěřil. Pustil jsem vodítko a pevně chytil chlupy na jejím krku, snažil jsem se ji chytit za ucho. Pokoušela se po mě ohnat, uslintané obrovské tesáky zamazané krví naprázdno klapaly nebezpečně blízko mých prstů, ale fenka ji pevně držela za ohryzek, a já tak byl z dosahu. Zahlédl jsem, jak zrzka mé snažení se zájmem pozoruje, aniž by větší a silnější soupeřku pustila. V rychlosti jsem si vybavoval, kde jsou na psím těle citlivá místa. Chytil jsem zvíře za zadní slabiny a snažil je jej od rezavé fenky odtáhnout, ale držely se navzájem a marnost mého počínání jsem si tak rychle uvědomil. Napadlo mě, že bych mohl zkusit velké feně vrazit prsty do očí. Odhodlaně, i když neochotně, jsem se k ní přibližoval, spoléhaje na to, že jí rezavá fenka stále drží.

Silnější z fen však přestala vrčet a přešla na tiché kňučení, které rychle nabíralo na síle. Už se nesnažila na rezavou fenu dostat, chtěla od ní pryč. Chňapající čelisti už se nesnažily ublížit, ale osvobodit se, přední nohy, které ještě před okamžikem poskytovaly zvířeti oporu v razantním útoku, se nyní opíraly o bok starší feny a snažily se ji odstrčit. Důvod jsem pochopil vzápětí. Fena začínala sípat. Její pokusy o vysvobození slábly, nohy se začínaly podlamovat, až se sesunula na zem pod rezavou fenu, která se však jen opřela silněji a mírně si překousla, snad aby se její věkem poznamenané zuby mohly lépe a účinněji zabořit do soupeřky. Byla pevně rozhodnutá vyzyvatelku zabít.