Jizvy jsou znakem bojovníka

Konec

Slyšel jsem hlasy, ale vůbec se mi nedařilo jim porozumět. Potřeboval jsem se soustředit, ale něco v mé hlavě jako kdyby tvořilo neproniknutelnou oponu, přes kterou se dostávala jen část vjemů. Cítil jsem se jako na palubě malého člunu kdesi na moři, celý můj svět se kymácel a houpal. Otevřel jsem oči, ale okamžitě se mi zvedl žaludek, tak jsem je zase zavřel. V tomhle stavu toho moc nesvedu. Znovu mě pohltil klid bezvědomí.

„Ale šéfe, jestli se neprobere, tak tu bude jedině zabírat místo..."

„Kušuj, Henry. Vezmi si Daryla a přineste k tomu poldovi Fina. Může se o něj zatím starat. Už by měl být dost v pohodě, aby to zvládl. Budeme muset zajet vyzvednout várku, tak je tady můžeme prostě zamknout společně."

Kroky. Bouchnutí dveří. Mou myslí pomalu a klopýtavě začaly putovat myšlenky. Fin byl naživu. Nebyl na tom nejlépe a něco mu asi udělali, ale podle všeho se to zlepšovalo. Pamatoval jsem si svou předchozí lekci a víčka pro jistotu nechával sevřená. Znovu bouchnutí dveří. Nepravidelné kroky a žuchnutí nalevo ode mě. Chladné, roztřesené prsty, probírající se mi ve vlasech v místech, odkud vystřelovaly ostré dýky bolesti.

„Kurva, tos mu tam nemohl dát alespoň desinfekci? Doktor, pff. Asi jako já jsem jadernej fyzik," brblal známý hlas huhlavě, zatímco mě k sobě tiskl.

„Nebude tu tak dlouho, aby ho zabila infekce," odsekl mu podrážděný Doktorův hlas. Fin sebou při téhle zmínce trhl. Usilovně jsem přemýšlel, jestli je dobrý nápad mu nějak naznačit, že jsem vzhůru.

„To nevíš," ucedil.

„Možná by ses měl víc starat sám o sebe," uchechtl se zle starší z mužů. „Daryl má ve sbírce mnohem lepší kousky, než to cos viděl posledně." Výborně, takže krom návalu nevolnosti zvládnu cítit i vztek. Kdo je sakra Daryl a co Finovi udělal?!

Zabzučela vibrace na telefonu. „Je čas," řekl Doktor a několikery kroky zmizely za zvukem zavíraných dveří. Dvojité cvaknutí zámku.

„Jsou pryč?" podařilo se mi dostat z popraskaných rtů tiše.

„Tome," vyjekl Fin překvapeně. Dodal jsem si odvahy a otevřel oči. Nedokázal jsem zaostřit, ale světlé vlasy volně mi spadající do tváře mě ujistily, že je to opravdu on. Snažil jsem se mrkáním rozehnat nejasné vidění. Šlo to pomalu.

„Co ti to udělali?" vydechl jsem, když se mi to konečně podařilo. Zkusil jsem ho pohladit po oteklé tváři, ale nedokázal jsem dost zvednout ruku.

„Pořád jsem na tom líp než ty," pousmál se skrz slzy. Jedno oko téměř nemohl otevřít, druhé bylo tmavě fialové a bělmo podlité krví. Kolem nosu měl zbytky zaschlé krve a ret měl na několika místech rozražený. Tmavé podlitiny po celé tváři svědčily o opravdu nepěkném bití.

„Fíha, rval ses jako lev. Nechtěl ses nechat chytit tak snadno jako já, co?" snažil jsem se ho povzbudit, zatímco jsem si byl jistý, že toho, kdo mu to udělal, stáhnu z kůže.

„Kdyby chytit, s tím jsem neměl zase tolik problém, ale Daryl... Ten parchant není normální," sklopil pohled a stáhl si lem tmavého hadru, do kterého byl zabalený. Prohlédl jsem si ho lépe. Po provokativním kostýmu nebylo ani stopy, kolem těla měl omotaný jakýsi kus tmavomodrého čehosi, co mu sahalo sotva ke kolenům.

„Co to máš... Co ti to..." lapal jsem po dechu. Prudce jsem se posadil, což jak jsem zjistil, byl velmi hloupý nápad. Stihl jsem se jen odklonit bokem, abych ty holé nohy nepozvracel.

„Klid, pomalu!" napomínal mě, zatímco mi podpíral ramena. „Jestli máš jen otřes mozku a ne prasklou lebku, je to zázrak. Ten zmetek tě vzal montpákou! Vypadalo to, že tě zabil. A z tohohle si nic nedělej. Kdybych si ty jeho úchylný modely oblíkal bez odporu, nevypadal bych takhle. Henry i Doktor tvrdí, že se chce jen dívat, jak v jeho šatečkách vypadám. Když se podřídím, prý bude celkem jemný. Ani si nechci představovat, jak k tomuhle závěru došli," odfrkl si znechuceně. Natáhl ke mně ruku, ve které svíral kousek toho modrého hadru, abych si měl do čeho otřít tvář.