The enemy [CZ]

1.

Melanie

„No tak, Melanie, přijedeme pozdě!" vykřikla na mě Lucia stojící před mým pokojem nepříjemným tonem.
„Neboj se, už jdu." řekla jsem pobaveně.
„Zajimavý, že si to říkala snad asi desetkrát a furt nic.." vyšla jsem z pokoje a vidím svojí netrpělivou kamarádku, jak se opírá o zeď, „Wow, chystáš se tam snad sbalit nějakýho boháče?" řekla a sjela mě od paty až k hlavě svým pohledem. Na rtech měla úsměv od ucha k uchu.
„Stačilo říct, že mi to dneska opravdu sekne. Ty taky nevypadáš špatně." řekla jsem pobaveně, ale pravda byla, že dnes vypadala opravdu dobře. Zvedla obočí a dala si ruce na prsa. Odbyla jsem jí jenom s protočenýma očima s úsměvem na rtech a pomalým krokem jsem se vydala ke vchodu.

Můj otec nám poslal luxusní limuzínu s osobním řidičem. Vlezly jsme do ní i když ze začátku to byl boj se šaty, které byly dlouhé až ke kotníkům. Usadily jsme se a já jsem nám obou nalila drahé šampaňské, které se chladilo v malé ledničce vedle sedaček, ještě než jsme sem úspěšně nalezly. Cesta byla poněkud rychlá z našeho pronajatého, hotelového pokoje, který byl nedaleko od dnešní události.

•••

„Ahoj holky, konečně jste tady! Jaká byla cesta?" zeptala se nás nadšeně moje máma v modrých šatech a s blonďatýma vlasama vyčesanýma bůh ví kam, stojící u malého stolku ve velké, na můj vkus až moc přeplacené hale.
„Ahoj mami, cesta byla v pořádku, neboj se." uklidňovala jsem jí.
„Dnes vypadáš překrásně, tvé šaty jsou nádherné!" stiskla mě do svého objetí silně a já jsem jí věnovala falešný úsměv. Moc tyhle akce nemám v lásce, ale uspořádal to můj otec na mojí počest, že jsem se 'konečně' vrátila domů. Kdyby bylo po mým právě teď sedím ve svojí vířivce a piju své oblíbené bílé víno, místo toho abych tady na tomhle snobským plese ztracela svůj čas.

Z myšlenek mě přetrhl můj vítací otec v obleku šitém na míru, i přes svůj věk stále vypadal velmi dobře. Hnědé, lehce už prošedivělé, na krátko střižené vlasy měl jako obvykle nagelované a jeho aura byla příjemná jako vždy.
„Melanie, vítej zpátky doma! Jsem moc rád, že tě zase vidím a i tebe Lucia!" řekl a vzal nás obě do svého náručí.
„A všechno nejlepší dceruško!" řekla matka, netvářila jsem se moc nadšeně, ale přesto jsem poděkovala.
„Když jsi konečně tady a máš dokončené studium, je tady i tvůj budoucí manžel." řekl opatrně otec a mě se zatočila hlava, slyším dobře? Pomyslela jsem si.
„Co prosím?" vyštěkla jsem.
„Tohle si nedovoluj, pořád jsme tvoji rodiče a zasloužíme si úctu!" procedil mezi zuby otec.
„Budeš se chovat slušně." když to dořekl, podívala jsem se na svojí kamarádku, která stála celou dobu při mém boku. Navzájem jsme si vyměňovaly pohledy, jestli to můj otec myslí vážně.

Jakmile tahle vítací čast skončila, sedla jsem si sama na bar čekající na Lucii, která si musela odskočit na hajzlíky. Objednala jsem si svůj oblíbený drink a pár panáků rumu ať mi tohle šílenství více utíká. Najednou jsem zahlédla velmi přitažlivého, mladého muže. Jeho oblek, drahý už od pohledu, mu rýsoval jeho dokonale široká ramena. Jeho černé uhelné vlasy mu padaly do nejkrásnějšího obličeje, co jsem kdy viděla. Měl perfektně zastřižené vousy, které mu zvýrazňovaly čelist. Jeho ledové oči mě propalovali jako žádné předtím, utápěla jsem se v nich a svlékala jsem ho už jenom pohledem. Nebezpečně se ke mně blížil a já jsem byla víc a víc v tranzu.

Dobře, tohle je můj první příběh tady na wattpadu. Doufám, že se vám bude líbit!! <3