The enemy [CZ]

22.

Melanie

Od našeho přiznání uplynulo pět měsíců a Alexander měl hodně práce okolo mafie. I přes to, že se snažil trávit každou volnou chvíli se mnou, přesto to bylo stále málo. Usínala jsem sama, probouzela jsem se sama. Zase. Stejně jako včera, jako těch pět dlouhých měsíců pouze s mačkáným polštářem, který ležel každou noc pod jeho hlavou. I dnes ráno jsem cítila, jak mě líbe na líc a následně odchází z pokoje. Vzpamatovala jsem se pomocí ranní sprchy a v zrcadle jsem si doplněla pomalu prchající odvahu na další osamělý den bez něj.

•••

„Doufám, že je všechno zařízeno, a že to klapne." podotkla jsem s nervozitou v hlase, když jsem se bavila s Lucií ohledně Alexanderových narozenin.

Ruku mi položila na rameno a úsměvem řekla: „Neboj se.. Nejmíň milionkrát si to kontrolovala!" podpořila mě energickým hlasem jako vždy.

Pozvala jsem několik jeho přátel a rodinu a jen si v hlavě neustále všechno kontrolovala. Chtěla jsem aby to bylo perfektní, aby si to, co nejvíce užil a odpočinul si od neustále práce. Včera jsme se domluvili ohledně jeho příchodu domů na šestou hodinu večerní s mou nadějí, že se to neprodlouží do půlnoci, jak bylo ve zvyku. Dodělávala jsem maličkosti, když se daná hodina neúprosně blížila. Všechny jsme poslala na svoje místa, sama jsem si zalezla za sedačku a neklidně čekala na příchod mého manžela. Otevřely se dveře, mohutné klíče dopadly na skříňku, která ležela v chodbičce a následně ozvěny kroků vedoucí do obývacího pokoje, kde jsme všichni netrpělivě čekali až bude dostatečně blízko.

„Překvapení!" vykřikly se mnou i dalších pár hlasů osob stojící za sedačkou a za dalšími mohutnými věcmi. Alexander nehybně stál s vyděšeným výrazem naproti mně do té doby než pochopil, o co tady jde.

Věnoval mi jeden z jeho sladkých úsměvů, když viděl, že se k němu blížím a natahuju se pro pusu. Chytnul mě za tváře a vášnivě políbil. Po chvíli se ode mě odtáhl, ale čelo nechal ležet na mém.

„Ahoj.." řekla jsem na uvítanou, když mě jeho osobitá vůně praštila do nosu a já jsem náhle cítila obrovský chtíč. Tak moc mi chyběl. Potřebovala jsem ho. Každičký centimetr jeho úžasnýho těla jsem si dokonale pamatovala, cítila jsem na konečků prstů známou elektřinu pro kterou mi bije tak moc srdce.

„Ahoj." pozdravil mě milým tónem se sladkým úsměvem na tváři.

„Všechno nejlepší."

„Děkuju. Děkuju za tohle." pohladil mě vděčně po tváři.

„Jak se cítíš?" podotkla jsem, když jsem opět viděla jeho obrovské kruhy pod očima, které jsem teď vídala více, než by bylo zdrávo.

„Když nezmíním, že jsem dnes zas o rok starší, tak se cítím v pořádku." odpověděl mi, co nejvíc přesvědčeně to šlo, i když jeho vyčerpaný obličej mluvil za vše.

„Alexi..Je ti teprve dvacet devět! A opravdu si teď nezněl ani trošku přesvědčeně, zapomněl si, že nejsem ani hluchá ani slepá? Měl by si se šetřit." poprosila jsem ho s ustaraným obličejem na tváři, když jsem mu rukou sjížděla po širokým ramenu. Ještě mi stihnul věnovat jeden z jeho unavených úsměvů, než nás vyrušil jeho otec s přáním pro Alexandera.

Po chvíli poslouchání jejich rozhovoru o mafii jsem se omluvila a odešla jsem si pro sklenku vychlazeného šampaňského, kterou číšnice s úsměvem nesla na tácu a nabízela lidem okolo sebe. Neustálé řeči o práci mě unavovali. Vzala jsem si tedy od ní skleničku a mile jsem poděkovala. Když jsem dopíjela svůj první doušek toho skvostnýho pití, vyrušila mě má matka.

„Neměla by si tolik pít, Melanie." podívala se na mě přísně a já jsem se naschvál napila ještě více.

„Měla by si myslet na budoucnost a věnovat se svému muži a ne takhle tady pít!" nadzvedla jsem obočí s nechápavostí v obličeji.

„Vážně? Jsem dospělá a jak vidíš Alexander má i jiné starosti než mě, takže mě nech laskavě aspoň dnes na pokoji." vyštěkla jsem na ní odvážně a náhle viděla její překvapený výraz v obličeji. Tohle opravdu nečekala.

„Ve tvém věku jsem byla už těhotná! Schop se Melanie a splň svou povinnost sakra!" na tohle jsem byla dávno zvyklá, ale stejně mě to trošku zranilo. Ano sice jsme byli s Alexem už několik měsíců svoji, ale nespěchali jsme na to. On byl pracovně vytížen a já jsem na to ani neměla pomyšlení, navíc naše šance na početí potomka se snížila když jsme spolu spávali málo, protože se vždy vracel už když jsem spala a ráno odcházel velmi brzo. Náš vztah teď nebyl nejlepší, už jenom kvůli jeho práci a našemu společnému neuspokojením se.

„Pracujeme na tom, paní Devinová. O to se nebojte, být vámi obávám se více, aby vaše dcera měla dobré srdce a nenechala vám ublížit, protože tímhle stylem jste s ní mluvila určitě naposled a nejspíše zapomínáte, že jste právě teď mluvila s mojí ženou! Je vám to jasné, paní Devinová?!" naskočila mi husí kůže, když se Alexander zjevil vedle mě a napomenul mojí matku klidným hlasem, i když v očích měl zlost. Stiskl mi ruku a ani najednou sekundu neprolomil oční kontakt s matkou. Matka se jako poslušná žena omluvila s překvapením výrazem a následně se sklopenou hlavou poslušně odkráčela pryč.

„Děkuji.." povzdechla jsem si úlevou, když Alex tohle divadýlko přerušil ve správný čas.

„Žádný problém.." moc dobře věděl, jak to je teď mezi námi. Cítila jsem se nemilovaná a i kdybych se snažila sebe více, z jeho obličeje bych se jako vždy nic nedozvěděla.

•••

Večírek skončil krátce po půlnoci a já jsem jako hostitelka byla spokojená. Rozloučila jsem se s posledními zbývajícími lidmi a šla se připravit do zasloužené sprchy. Vyčistila jsem si pleť i zuby a sundala jsem si své černé upnuté šaty, které byli na ramínka a následně nechala spadnout na zem. Poté jsem si svlékla své krajkové spodní prádlo, které bylo také černé a vlezla jsem si do sprchy. Nechala jsem kapky vařící vody padat na mojí pokožku a nevnímala jsem nic jiného. Zabořila jsem se tak hluboko do svých myšlenek, že jsem si nevšimla, jak Alexander vstupuje do sprchy ke mně. Náhle se jeho ruce objevily na mém břiše a pomalu prozkoumávaly každý centimetr mojí už rozpálený pokožky, která neúprosně žadonila o více než jen pouze o jeho božské doteky.

„Mel.." zašeptal mi do ucha s neskutečnou touhou. Musela jsem ho už konečně mít, zase se cítit živá

„Prosím, Alexi.." Nepotřeboval více slov. Otočil si mě, aby mi viděl do tváře a vášnivě políbil. Jeho polibky byly jako zlo. Moje droga. Moje závislost. Ochutnala jsem jednou a už jsem věděla, že se toho nikdy nehodlám vzdát. Chytnul mě za boky a já jsem automaticky na něho vyskočila. V podbřišku jsem cítila jeho vzdorovitou chloubu a to mi způsobilo, že jsem ho potřebovala ještě více, než jsem tušila. Líbali jsme se jako kdyby to bylo naposledy, doteky jsme si vynahrazovali za všechen ten promrhaný čas, který jsme si navzájem způsobili. Bylo to plný touhy, něžnosti a lásky. Po chvíli, která se zdála nekonečná, jsem se zase cítila plná, živá a milovaná. Byla jsem spokojená. Byla jsem zas jeho o on můj. Byla jsem šťastná.

Ahoooj, omlouvám se, že teď kapitoly nevycházely každý den jako ze začátku. Doufám, že jste si užili tuhle kapitolu a skoro 1,1k slov to nějak vynahradilo! Děkuju za votes <33