The enemy [CZ]

16.

Melanie

   Ráno jsem se vzbudila v posteli sama. Alexander asi byl celou noc obklopován mrchou a jejíma Céčkama. Ani myslet si, že mi bude věrný jsem nemohla, když jsem mu nedala, to co jsem měla.
„Možná jsou tady dvě ložnice, kdo ví..” zeptala jsem se potichu sama sebe. Vstala jsem z postele, oblékla jsem se, vyčistila zuby a osprchovala. Ano až takhle to letadlo bylo luxusní. Z koupelny jsem se vydala zase si sednout do křesla a čekat na přistání. Vešla jsem do místnosti a uviděla už pracujícího Alexandra v obleku. Nevěděl kam dřív má skočit. Vyřizoval nějaký telefonát a u toho něco cvakal na svým notebooku. Vypadal dost vyčerpaně.
„Dobře..Dobře.... Měj se.” tipl hovor a až pak si mě všimnul.
„Dobré ráno.” řekl podrážděně a podíval se zase do notebooku.
„Dobré.” pozdravila jsem ironicky a šla si sednout do mého křesla. Po chvíli přišla zas ta otravná mrcha. Ať tenhle let už kurva skončí! Pomyslela jsem si v duchu. Samozřejmě, že se hned začla culit na muže, který seděl hned naproti mně. Kupodivu se jí nepodíval na prsa, nepodíval se na ní totiž vůbec. Nevypadal, že má v plánu zvednout zrak od monitoru. Tak takový Alexander de Sulieta byl.. Užije si a pak skončíš jako každá jiná šlapka.. Na jeho kurevsky dlouhém seznamu, ve kterém jsem nechtěla být za žádnou cenu.
„V kolik hodin bychom měli přistávat?” zeptala jsem se ho s kávou v ruce. Podíval se na hodinky a řekl: „Zhruba ve dvanáct.” jen jsem kývla na souhlas a on se začal zase soustředit na notebook.

   Do přístání jsme už neprohodili ani slovo. Mrcha za námi neustále lezla a nejspíš myslela, že si dají repete, ale on jí naprosto ignoroval. Když jsme se měli na odchodu, odchytla si ho, dala mu papírek s telefonním číslem a naposledy na něho mrkla. Papírek si zastrčil bez zajmu do kapsy a sešel schody, které vedli z letadla ven. Jak já bych jí chytla za tu její držku a vymáchala jí v kanále. Při představě na tu myšlenku jsem se musela zasmát.
„Je tady něco k smíchu?” otočil se na mě a já jen zakroutila hlavou. U letadla na nás čekal řidič s autem, aby nás odvezl do cíle.
„Dobrý den, Frederico. Tohle je Melanie..Moje žena.” představil mě a za mým jménem udělal dlouhou pomlčku. Frederico se podíval na mě a pak zpátky na Alexandera.
„Zdravím pane. Madam, velmi mě těší.” vzal mojí ruku a lehce mě políbil na ruku.
„Ráda vás poznávám, Frederico.” usmála jsem se na něho a Alexanderovi vyběhla žila na krku. Frederico to nejspíše zaznamenal, protože ode mě odstoupil a otevřel nám dveře do auta. Nastoupili jsme do auta a vyjeli jsme z letiště. Opět jsme měli tichou jízdu.

                                •••

    Přijeli jsme ke krásnému domu. Nevěděla jsem kam se mám dívat dřív. Byl tak veliký a elegantní. Měl jenom jedno patro, na zahradě byl veliký bazén s posezením.
Aspoň něco se mi bude líbit tady z měsíce s Aleksanderem.
„Tak co? Líbí?” postavil se vedle mě se založenýma rukama v kapsách a čekal na mojí odpověď.
„Děláš si srandu, že? Líbí je slabý slovo. Je to nádhera!” při mé odpovědi dal hlavu dolů a usmál se.
„Tak pojď, ukážu ti vnitřek.” kývnul hlavou k domu a rozešel se. Já jsem šla hned za ním. Dům byl slazený do hněda a doplňovala ho veliká okna. Jako první když otevřel dveře jsem viděla dlouhou a hlavní chodbu odkud vedli všechny místnosti. Nalevo byl veliký obývací pokoj s koženou pohovkou a televizí. Naproti stála kuchyně, též prostorná a ohromná. Když jsme šli dál po chodbě, na každé straně byly dřevěné dveře. Společně jsme vešli do prvních. Viděla jsem sprchový kout snad tak pro čtyři osoby, vedle něho byla vystavená bílá vana. Naproti bylo umyvadlo se spoustu místa a nakonec trůn. Druhé dveře byla pracovna, v ní byl stůl s počítačem a vysoká knihovna, ve které byly knihy od poezie až po encyklopedii. Vedle pracovny byla posilovna s velkým zrcadlem. Nic pro mě, já radši hodím špeka na pohovku. Poslední dveře byla společná ložnice. Velká dřevěná postel, pokrytá dekou a se spousty polštářků byla uprostřed místnosti. Z každé strany byl stoleček s lampičkou. Z ložnice vedly ještě jedny dveře, které byly do šatny.
„Ten dům je krásný.” řekla jsem to když jsem pozorovala moře z velkého okna, které bylo v ložnici. Alexander došel ke mě a řekl: „Ano, to tedy je.... Pojď se mnou, chtěl bych ti něco ukázat.” otočil se a já jsem se vydala za ním.