The enemy [CZ]

24.

Melanie

   Chytnul mě za ruku a odvékl do jeho pracovny, pak za námi silně zabouchl dveře. Přešla jsem k jeho stolu a otočila jsem se čelem k němu. Z jeho postoje a ze žíly, která mu vyskakovala na krku jsem poznala, že je rozzlobený.

„Co to kurva bylo?“ jeho ruka se třela o ty božské rty a temné oči mě probodávali pohledem.

„To mi vysvětli ty! Celý den se neozveš a pak nepřijdeš ani domů! Uvědomuješ si, jak jsem se asi tak mohla cítit do prdele?“ vyjekla jsem na něho, protože jsem se už nadále nedokázala ovládat.

„Nejsem nějaký malý parchant, aby si tady na mě mohla řvát a ponižovat před služebnictvem! Já mám mít respekt! Jak si ho mám vydobit, když i moje manželka mě má u prdele?!“

„Možná by si se pro příště nemusel chovat tak sobecky a debilně..?!“ prsklala jsem na něho zlostí.

„Já se chovám sobecky?“ přistoupil ke mně blíž.

„Asi jsme začali špatně. Nemáš žádný respekt.“ chytnul mě za pas a silně stiskl moje stehno.

„Jsi jen moje! Rozumíš mi?

„Jsi ubožák! Ženy nejsou jen kus masa!“ lhala bych kdybych řekla, že mě v tenhle okamžik jeho dotek nedostával do kritických situací, kdy jsem ho tak potřebovala cítit v sobě.

Vášnivě si vzal moje rty. Nejprve jsem nespolupracovala, ale moje tělo mě zradilo a naše jazyky se náhle utkaly v boji. Alexander mě nadzvedl a položil na jeho pracovní stůl. Automaticky jsem roztáhla nohy a chytila ho pevně za pas abych mu byla, co nejvíce na blízku. Nahmatala jsem mu jeho chloubu, zdál se nedočkavý jako jsem byla já a tak jsem mu po něm přejela celou dlaní, když v tom zavzdychal v polibku. Usmála jsem se, protože mě těšilo, co s ním dělám a jak ze mě šílí. Chytnul mě za tvář a tím náš polibek ještě prohloubil. Touha ve mně rostla více a více a s ní i moje odvaha. Vzala jsem jeho sako a následně ho hladově sundala ze širokých ramen. Stáhnul ramínka z mých šatů a jedným šikovným tahem i mojí podprsenku. Abych nebyla po zadu vzala jsem za jeho opasek a po pár vteřinách jeho kalhoty sjížděly k nohám. Sundala jsem mu i poslední kousek oblečení, které bylo přebytečné a jeho nedočkavá chlouba se náhle opírala o moje stehno. Sjel mi konečkami prstů po zádech a moje tělo jako odezvu se prohlo v zádech a já jsem cítila, jak mi nabíhal známý mráz z jeho něžných dotyků, které mě dokázaly dostat do nebes. Svojí ruku přesměroval k mým kalhotkám a začal mě dráždit, když mě obklopoval svými polibky na krku. Už jsem to ve mně nedokázala věznit, tak proto jsem hbitě stáhla moje kalhotky a přitáhla jsem si Alexe zase blíže pomocí mých nohou, které jsem si obmotala kolem jeho pasu. Než jsem ho konečně cítila v sobě, byly sekundy příliš dlouhé a mé nohy se chvěly touhou po něm, po mém muži.

„Alexi...Alexi!“ vykřikla, když jsem se udělala s jeho jménem na rtech.

„Už chápeš proč jsi moje?“ zvedl mi bradu, když byl stále pulzující ve mně. Moc dobře věděl, že z něho naprosto šílím a dala bych za jeho dotyk cokoli.

Jen jsem poslušně kývla na souhlas a začala jsem se opět oblékat. Když jsem vyšla z pracovny, služebnictvo na mě koukalo, jak kdyby bylo v té pracovně s námi. Je mi jasné, že to všechno musely slyšet, ale mě to v tu chvíli nevadilo, protože jsem ještě vstřebávala jeho dotyky, jeho samotného a pocit, který jsem cítila, když byl ve mně.

                              •••

Alexander

   Po události, která se stala v pracovně, jsem musel ještě odjet do firmy kvůli zboží. Melanie dávno odešla a já ještě než jsem zvedl pracovní hovor, jsem se stihl nazpátek zase obléknout.

„Jedu ještě do firmy, musím něco vyřídit ohledně zboží,“ oznámil jsem, když jsem se v kuchyni potkal s Melanií.

„Tento týden to je už podruhý snad,“ otočila se ke mně se skleničkou vody v ruce.

„Melanie, laskavě nech toho. Nebudu to zas rozebírat, na to nemám náladu ani energii,“ vzal jsem si tašku a už jsem se chystal k odchodu do garáže.

„Tak mě vem s sebou a pak si společně dáme večeři,“ otočil jsem se a jen kývl na souhlas. Věděl jsem, že přemlouvání by bylo jen mrhání času.

„Kde máš podpatky?“ rípnul jsem si, když jsem viděl její tenisky, protože i když jsem šel svižným krokem, stačila mě dohnat ještě než jsme byli v garáži, kde stálo auto.

„Víš, že já nejsem zastánce jehel,“ protočila očima, když jsme došli k mercedesu.

„Netoč s těma očima moc dlouho, panenko,“ napomenul jsem jí a přitom jsem jí otevíral dveře od spolujezdce. Nastoupila beze slova, jen s nechápavým obličejem.

Melanie

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Alexander při jízdě do jeho firmy, když se na mě otočil a viděl mě celou bledou.

„Jsem, jen mi je zase nějak špatně.“

„Jak zase? Kdy to začalo?“ začal plašit.

„Asi tak před dvěmi týdny..?“ podepřela jsem si ruku o dveře auta a podívala jsem se na něho.

„Asi? Mohla by sis být jistá aspoň tímhle?! Do prdele uvědomuješ si vůbec, jak to může být nebezpečný vůbec?“

„Alexi..já fakt nevím, ale zdá se to nekonečný..“ hlava se mi točila a můj žaludek byl kompletně na vodě. Cítila jsem, že pokud nezastaví a nebo nesklapne tu svojí hubu, hodím tady celý můj dnešní jídelníček na celý auto.

„Melanie, kurva! Proč musíš být tak nespolehlivá?!“ zařval po mně, když jsme vyjížděli ze semaforů.

Velká rána. Sklo. Řev. Hlučný zvuk. Bolest hlavy.

To bylo poslední, co jsem slyšela než se mi před očima zatmělo a moje tělo pomalu ztracelo kontrolu.