The enemy [CZ]

23.

Alexander

Další ráno jsme se zase vzbudili v objetí po několika dlouhých měsících. Vypadala úchvatně, tak spokojeně si podřimovala a slintala na polštář. Překypovala roztomilostí a nejlepší na tom bylo, že tahle dívka byla jen moje.

„Dobré ráno." řekla rozespalým hlasem, když si rozlepovala slepená víčka.

„Dobré.." pohladil jsem jí na tváři a věnoval jeden malý úsměv. Poté jsem se zvedl, ale ona mě stačila zatáhnout za ruku a shodit zpátky do postele.

„Na to ani nemysli! Po sto letech jsem neobjímala polštář, ale tebe! Dokonce." na to jsem se musel jen usmát a dát jí pusu. Ležel jsem nad ní a upřeně jsem jí pozoroval. Vzal jsem jí jeden pramen vlasů a dál jí ho za ucho. I po těch pár měsíců, co jsme spolu se nepřestala červenat.

„Jsi tak krásná." když to slyšela zvážnila a zrudla ještě více.

„Musím opravdu už jít." poté jsem jí dál ještě jednu krátkou pusu a šel se připravit na další dlouhý den.

•••

Hned jak jsem přijel ke skladu, vyřídil jsem nějaké telefonáty a potom se zašil ve své pracovně. Celý den jsem vyřizoval všelijaké pochůzky, zboží a telefonáty. Odpoledne mi volal William, jestli s ním nezajdu do baru, jako za starých časů a po dlouhém ukecávání jsem nakonec kývl. Blížila se domluvená hodina, pomalu jsem si sbalil věci a vyrazil ke svému autu, kde už čekal můj osobní řidič. Nastoupil jsem a následně mu nadiktoval adresu baru, do kterého jsem měl namířeno. Vstoupil jsem do podniku, kde jsem se měl potkat s Willem a viděl spoustu lehkých holek, jak se motají na staré dědky, jen aby měly prachy.

Sednul jsem si na bar a trpělivě očekával příchod mého kamaráda. Objednal jsem si whiskey a mezitím ke mně přistoupila vysoká blondýna s hlubokým výstřihem zdobeným krásným poprsím. Asi jsem to sváděl na pracovní vytížení, protože jsem se jí nedokázal koukat jen do očí.

„Alexander?" řekla pobaveným hlasem neznámá žirafa.

„Kurva..Kdo jsi?" po několika sekundách snažení se nečumět na její obrovský kozy, jsem promluvil. Byla by tak dobrá jenom jako matrace - párkrát projet a pápá jako jsem měl ve zvyku.

„Jodie. Jodie Fellanová." podala mi ruku a já jsem jí neochotně tohle gesto opětoval zpět.

„To je mi hezké přivítání, Alexandere.." odfrkla si, napila se svýho drinku a rozhodla se na mě čumět až mi to bylo nepříjemné.

„Odkud znáš mé jméno?" Hodil jsem do sebe zbytek svý whiskey a objednal si panáka něčeho silného.

„Slyšela jsem, že si teď opravdu úspěšný. Proto sis jí vzal? Ha..Neznám tě, ale chudák holka, když jsem slyšela, jaký jsi zvíře." lila do sebe chlast jak divá a nezapomínala se mi u toho vysmívat do tváře.

„Hovno." držel jsem pevně sklenku v ruce a neobtěžoval jsem se na ní ani podívat.

Přistoupila ke mně blíž, pohladila mě po zádech a svým svůdním tónem řekla: „Vidím tě, vidím, co s tebou dělám." řekla sebejistě.

„Toužíš po mně. Toužíš po mně jako já po tobě, tak proč bysme si měli zapírat potěšení?" Přistoupila blíž a otřela se o moje ucho svými rty. Napnul jsem se a jen tak tak jsem se držel, abych jí buď neojel nebo nedal po držce na místě.

„Možná proto, že jsem ženatý a ty jsi jen lacená děvka..?" Ohlédl jsem se po místnosti a zrakem chvíli hledal zoufale Willa, když jsem si třel oči rukama.

Zabiju tě, Wille. Za tohle určitě jo. Zaklel jsem potichu.

„Jak já vím, není to žádná nemoc a nevypadáš, že by ti ta 'laciná děvka' nějak vadila. " dodala koketně s úsměvem.

„Tos uhádla. Nevadila, ale teď už mě přímo vysírá." procedil jsem mezi zuby, když se mi hlava nějak podivně točila. Byl jsem už asi dost opilý.

Po chvíli jsem se konečně dočkal Willa, který byl vysmátý jak vysmahlá beruška na louce. Vlasy měl rozhazený a košili příliš zmačkanou na to, abych mu věřil, že si před chvílí nezašukal někde za rohem.

•••

Probudil jsem se v neznámý posteli, v neznámém pokoji. Ze včerejška si nic nepamatuju jen to, že jsem se měl sejít s tím debilem Willem a pak na tu krávu, kterou jsem pak vyhodil a věnoval se naplno Willovi i když vypadalo, že on by si to s ní klidně rád rozdal.

Rozhlédl jsem se po místnosti a zjistil, že všude jsou rozházený moje hadry.

„Kurva! Kurva! Kurva! Ne...Ne!" zaklel jsem, když jsem se podíval na mobil, abych zjistil kolik je hodin. Když jsem zjistil, že už je krátce po jedenáctý, rychle jsem vyskočil z postele a navlékl jsem si svoje oblečení, které jsem našel všelijak rozházené po místnosti.

Když jsem našel všechny kousky, vyšel jsem do neznámé chodby a přitom jsem slyšel rádio a nádobí. Vydal jsem se po zvuku a našel jsem vařícího Willa, jak si prozpěvuje a snaží se udělat něco, co by se dalo dokonce i jíst.

„Čau, už jsem myslel, že nevstaneš!" otočil se na mě s výtlemem na ksichtu, když držel pánvičku bůh ví s čím.

„Haha..Možná kdyby si zvedl svou línou prdel pro příště a nenechal by si mě tam čekat tak dlouho, tak bych možná spal doma a šukal si teď svojí manželku." řekl jsem ironicky. William se jenom usmál a snažil se nandat jídlo, které vypadalo jako z věznice a k tomu desetkrát přežvýkaný od baby jagy.

„Ne, díky. Spěchám." odmítl jsem, když jsem to umění viděl.

„Tvoje smůla." nazvedl ramena.

„Měj se." nasadil jsem si sako, boty a potom jsem vyrazil směr domov.

•••

Melanie

Alexander včera domů nedošel. Volala jsem mu snad tisíckrát, ale ani jednou mi to nevzal. Ať byl vytížen sebe více, vždy si vzpomněl mi napsat, ať na něho s večeří nečekám. Krev se ve mně vařila a srdce mi bylo o sto péro.

„Dobré ráno, Miriam." pozdravila jsem naší hospodyni, která stála u linky a chystala snídani.

„Ah..Dobré ráno, paní Melanie. Jak jste se na dnešek vyspala, drahá?" optala se mě s milým úsměvem na rtech. S Miriam jsme si rozuměli už od začátku mého příjezdu sem.

„Řekla bych, že jsem měla i lepší spánek." sedla jsem si s odpovědí na barovou židli naproti Miriam, když vešel můj osobní bodyguard Jack.

„Dobré ráno, Jacku. Nevíš něco o Alexanderovi? Od včerejška se nevrátil domů." zeptala jsem se s nadějí v hlase, i když jsem za tu dobu, co tu bydlím, moc dobře věděla, že mi řekne jenom něco ve smyslu, že pracuje a nebo, že vyřizuje přepravu zboží.

„Dobré ráno, madam. Pan De Sulieta šel...." než to stihnul dokončit, slyšela jsem ránu z chodby a následně Alexandera jak zaklel.

„Kurva!" leknutím jsem se maličko nadzvedla a nehybně seděla na barové židli.

„Dobré ráno ve spolek." přišel do místnosti.

„Kde jsi byl, Alexi?"

„Byl jsem s Williamem na skleničku v baru."

„Celou noc? Nemohl sis aspoň ozvat?" vstávala jsem ze židle.

„Opravdu z toho budeš dělat takovou scénu?"

„Si piš, že budu!" Miriam vypadala zaskočeně a Jack se neodvážil ani pohnout.

„Pojď se mnou do pracovny." procedil mezi zuby a sjel prvně naše služebnictvo pohledem a pak i mě.