Poslední ročník

7. Cesta do Seattlu

V sobotu ráno jsem si přispala, vstávala jsem až o půl desáté a z mého pohodlí mě dostalo jen   pomyšlení, že jdeme s Emily nakupovat. Domluvili jsme se na půl dvanácté a poobědvat máme spolu v nedaleké restauraci, kde vaří přímo božsky. Než jsem se začala oblékat, tak jsem provedla ranní hygienu a přemýšlela co si vezmu na sebe. Obléknu si přiléhavé  modré šaty po kolena, které mi zvýrazní postavu a na to tenčí černý kabátek, protože je dneska chladno. K tomu černé lodičky na platformě, ještě kabelku s lososovou barvou a nějáké doplňky.

„Fajn, to snad může být”

řeknu si při pohledu do zrcadla. Nakonec jsem ještě nechala vzkaz Zachovi a můžu vyrazit. Když jsme s Em vešly do restaurace, divily jsme se že tu není moc lidí, protože jich tu na oběd chodí hodně. Pro nás jenom dobře, protože jsme si mohly klidně vybrat, kde si sednem. Po pár vteřinách za námi přišel vážně okouzlující číšník, jeho obličej byl jak vystřižený z módniho časopisu, vlasy tmavě hnědé a přes jeho pracovní košili byly vidět svaly. Hezky se usmíval a já si všimla, že i Em na něm může oči nechat. Dal nám jídelní lístky a řekl, že za pár minut se vrátí a mezi tím si máme vybrat z jídelního lístku. S úsměvem se otočil a my se omámeně díváme směrem, kam odchází. Za chvíli se na sebe s Em podíváme a vybuchnem smíchy.

„Proboha, museli ho snad stvořit bohové!”

řekne nadšeně Emily. A já se ji nedivím, i já, která neprojevuje na venek, že se jí někdo líbí, jsem byla omámena.

”Nemůžu víc než souhlasit. Měli bychom si vybrat jídlo než příjde a my nebudem schopny přemýšlet (smích)”

„Máš pravdu”

Jela jsem prestem po lístku a vybrala jsem si salát s kuřecím masem a dresingem, k tomu pomerančový džus. Em si vybrala kuřecí přírodní řízek a americké brambory se zeleninovou oblohou a taky pomerančový džus. Za pár minut u nás byl zase číšník.

„Tak co to bude dámy?”

Vykoktaly jsme ze sebe objednávku a on si to vše poctivě zapisoval.

„Dobrá, za chvíli to tu máte dámy”

Zase se usmál a odešel.

Nejdřív nám donesl pití a pak jsme chvíli čekali na jídlo. Když jsme všechno konečně snědly, tak jsme zaplatily a rozloučily s překrásným číšníkem. Jeli jsme Emilyniným autem a po cestě odpočívaly a poslouchali hudbu. Po třičtvrtě hodině jsme přijeli do Seattlu a nakupování může začít. Jdeme do největšího nákupního centra ve městě a tam je opravdu všechno,začínáme oblečením a já si vybírám kromě nových triček a džínů taky šaty, které mi hned padly do oka. Jsou rudě červené a perfektně se hodí na slavnost, která nás čeká za pár dnů. Je to školní oslava na zahájení roku a proslov ředitele, který samozdřejmě přeje studentům posledního ročníku hodně štěstí s přijetím na univerzitu a ostatním úspěchy v novém roce. Po všem tom řečnění se začnou všichni bavit a pěkně se to rozjíždí. Klasická školní akce. Em si taky vybrala šaty na slavnost, jsou krásně bílé s černými krajrajkovými motivy, vypadá v nich úchvatně. Dále pokračujeme nakupováním šperků a kabelek. Uběhlo to strašně rychle a za chvíli bude tma, tak jsme se rozhodly jet domů a poblíž dálnice jsme ještě zastavily na benzínce a chtěly jsme si koupit kapučíno. Řekla jsem Em že musím jít na záchod a ten byl na opačné straně benzínky, tak šla Em počkat do auta. Když jsem vycházela z kabinky Nemohla jsem uvěřit svým očím, byl tam on. Chvíli jsem oněmněle stála a pak na mě promluvil.

„hm-m, ahoj Hano co tu děláš?”

Na to bych se snad měla ptát já! Co proboha dělá učitel na benzínce u dálnice míle daleko od našeho města Lakewood.

„Dobrý den, teda večer byla jsem s kamarádkou v Seattlu á...nó... co... tu děláte vy?”

Jsem v šoku, ale mohla jsem na něm oči nechat, ve světle lamp vypadal úchvatně a jeho oči mě zas a znova hypnotyzovaly. Nervózně jsme stáli. Všimla jsem si, že i on je nesvůj a není tak neprůhledný jako ve škole, vlastně mám pocit, že se na mě dívá stejně soustředěně jako já na něj.

„Já jsem byl na jedné přednášce v Redmondu a ......”

Celou si mě prohlížel, možná kvůli těm šatům co mám na sobě, ale opět se střetly naše oči. Přešel ke mě blíž a vyndal mi něco z vlasů.

„Máš tam málý kousek něčeho bílého”

No jasně, to musí být z těch záchodů, bože!

„Ach, děkuju”

Usměju se na něj a z té blízkosti cítím, že mám zrychlený tep. Pak trochu odstoupil a řekl mi, že už by měl jet.

„Tak v pondělí Hano”

Já už ro nevydržím, musím se ho zeptat na ten večer. Musím vědět jestli se na té párty díval na mě a tak krásným pohledem. Stačím na něj ještě rychle zavolat.

„Počkej ”