Poslední ročník

12. Školní slavnost

Mám pocit,jako bych vypočítala asi milión příkladů a je pravda, že mi to jde lépe, ale už jsem unavená, je skoro půl sedmé.

„Vidíš, už ti to jde mnohem lépe, jen tak dál”

Řekl mi Mason povzbudivým hlasem.

„Děkuji, jsem za to ráda,ale už jsem unavená”

„Pro dnešek jsme skončili, bylo toho až nad hlavu. Mám pocit, že jsme spočítali snad milión příkladů”

Jako by mi četl myšlenky. Mimo budovu školy mi příjde tak něják uvolněnější a kamádštěji. Já k němu, ale chovám něco víc, i když jsi to nechci připustit. On mě však vnímá jenom jako jednu s dalších studentek.

„Půjedeš na tu školní slavnost?”

To je nečekaná otázka. Proč ho to zajímá, doufám, že po mě nechce abych se s ním učila i zítra. To mi nemůže udělat.

„Ano a vy?”

„Ještě nevím, moc se mi tam nechce”

„Vždyť jste tam ještě nikdy nebyl. Měl by jste jít, jinak vás učitelský sbor ukamenuje”

„(smích) potom bych měl jít (smích)”

Ještě nikdy jsem ho neslyšela takhle se smát a je vidět, že se směje i očima. To znamená upřímný smích.

„Měla bych už jít, je pozdě a popřemýšlejte o té slavnosti. Dobře vám radím, aby jste šel, sice je to na začátku nuda, ale potom se jdou všichni bavit. Teda učitelé se baví samostatně, protože by to s náma nevydželi, aly vy jste mladý. Myslím, že zapadnete i k nám (smích)”

„To znamená, že mě zveš na studentskou párty? (smích)”

„No vlastně ano”

Beru si věci a chystám se k odchodu. Naposledy se na něj usměju a rozloučím se.

„Hano!”

Slyším za sebou, jak na mě volá.

„Víš, na té benzínce jsem...... ”

Proč to vytahuje? A proč až teď? K tomu už se nehodlám vracet!

„Prosím na to už zapomňte, nechci to řešit. Dělejte jako by se nic takového nestalo”

„Ale...”

„Nashledanou pane učiteli”

Nevím proč to chtěl řešit, ale já se o tom už bavit nechci. Ach, zase mi to zkazilo náladu. Doma už si dám jen večeři a jdu do postele.

„crr-crr-crr-crr-crr”

Už zase ten budík. Rychle vstávám a mířim do kouplny, pak snídám v kuchyni a přidá se ke me Zach.

„Co ty tu? Jak to, že vstáváš tak brzo?”

„Jedu s kámošema surfovat a dorazím až na tu slavnost”

„Aha, tak si to užij a doufám, že přijedeš celý”

„Neboj, nejsem nemehlo”

„Jen aby”

Poškádlím ho a jdu do školy.  O přestávce si s Em a Jennou povídáme o slavnosti a domlouváme se v kolik se sejdem abychom došly včas. Začíná to ve čtyři hodiny a končí bůh ví kdy. Nevím jaký debil to vymyslel uprostřed týdne. Je přece jasné, že polovina studentů následující den nepříjde do školy, protože má kocovinu.

„Dobrý den třído, prosím posaďte se a otevřete si knihu. Začneme nové téma”

Mason začal probírat novou látku a při výkladu se na mě nepatrně usmíval. V jeho očích jsem viděla štěstí. Dnes vypadá šťastný a při odchodu z hodiny nám popřeje, ať si užijeme slavnost.

Všichni už netrpělivě hlídají kolik času zbývá do konce vyučování, aby se stihli upravit na dnešní odpoledne. Konečně! Zvoní a my máme poslední hodinu za sebou. Cestou domů přemýšlím nad posledními detaily mého outfitu, abych se potom zbytečně nestresovala. Dívám se na sebe do zrcadla a říkam si, že mi to dneska vážně sluší. Líbí se mi moje nové šaty, které jsem si koupila právě na dnešní den. Vyrážim před dům a vidím, že na mě Em s Jenou už čekají v autě. Domluvili jsme se, že tak to bude nejlepší. Nechceme jít s šaty a podpatky pěšky. Nevýhoda ale je, že Em nemůže pít, protože řídí.

„Páni, tobě to sekne Hano”

„Vám přece taky, vypadáte nádherně”

Jakmile dorazíme ke škole, už je tam dost lidí. Čekáme na projev ředitele a při tom si všimnu, že se na mě někdo dívá. Mason? Je to vážně on, nakonec přišel. Usměje se na mě a dobrací se k pódiu, protože předstoupil ředitel a s ním i starosta. Béhem toho jejich plácání mě oči zase zavedou k Masonovi, má na sobě černý oblek s leskými částmi, bílou košili a károvanou kravatu. Můžu na něm oči nechat, jeho tvář, postava, nenechává mě to klidnou. Pak se podívá i on na mě, jeho pohled má na mě čarovný účinek, nebýt tu ostatní lidé, tak si to namířím přímo k němu a věnovala bych mu ten nejlepší polibek jaký jsem kdy komu chtěla dát. Hano! Okřiknu se v duchu. Otoč se a pozoruj proslov, vždyť je to učitel a dal ti najevo, že to tak zůstane. Už se na něj sakra nedívej. Po nekonečně dlouhém blábolení, jsme konečně měli volno a mohla se začít rozjíždět zábava. Za několik minut jsme byli v aule, místnosti, která slouží k vyjímečým akcím. Dnes se proměnila na párty dunějící místnost. Učitelé jsou někde jinde a nestarají se o nás, protože mají svou vlastní  ”párty”. Hudba prochází celým mým tělem a já se zeptám Jenny, jestli chce taky sehnat něco k pití. Přikývla a já šla prozkoumat, kdo je hlavní dodavatel alkoholu. Prodírám se mezi studenty a určitých osob se ptám, kde můžu sehnat něco k pití.

-Na obrázku Jenna a Hana