Poslední ročník

17. Překvapení

„Čau, jen se procházím a přemýšlím"

„A můžu vědět o čem?"

Nad našim učitelem? Je mi to líto, ale nemůžu jí říct pravdu, vím, že mě bude žrát svědomí hodně dlouho, protože jsem se nesvěřila nejlepší kamarádce, jenom že to prostě nejde.

„To nic, není to nic důležité, ale jak to, že jsi tu ty, nechodíš tu tak často jako já"

To je pravda, Em sem chodí jen občas, za to já tu trávím víc než bych měla, miluju to tady, pohled na  vodní hladinu mě uklidňuje, vlnky se třepotají a zvuk který při tom vydávají je relaxující.

„Ehmm..... měla bych ti asi něco říct"

„Neděs mě, stalo se něco?"

Chvíli trvalo než se rozhodla znovu promluvit  a začínala jsem mít pocit, že je to něco důležitého.

„Nevím co mi na to řekneš, ale prosím nezlob se"

„No dobře, ale teď začínám mít strach"

„Víš, na té party po slavnosti se něco stalo....á ... ehm...nó s tvým bráchou, něco se mezi náma stalo,.........políbili jsme se"

„Cože?"

„Hele, já, my, prostě se to stalo a podle tvé reakce ti to Zach neřekl"

Teď mi to došlo, to jak se Zach pořád vyptával na Emily a choval se divně. Celou dobu o ní přemýšlel. Nevím jak mám na to reagovat, můj brácha a nejlepší kamarádka, to není zrovna suprový, ale já mám co vykládat.

„Dobře, Em, já nevím co říct. Popravdě mě to zaskočilo, ale řekni mi něco.____________Byl to jenom úlet nebo ho máš ráda?"

Nastala chvíle ticha a Emily se na mě jenom dívala. Vypadala, že chce něco říct, ale nic nevyslovila. Její pohled mluvil za vše, není jí lhostejný!

„Emily! Co s tebou budu dělat"

Usmála jsem se na ni a objala. Potom jsme se rozloučily a já šla domů, cestou jsem přemýšlela jestli se na to mám Zacha zeptat, měla bych, protože za chvíli odjíždí a pak nebude moc čas na pokec. Doma jsem slyšela, jak si máma s tátou něco mumlají při přípravě večeře v kuchyni. To snad není pravda, oni se hádají, jak dlouho se pečou Lasagne. Rychle je pozdravím a utíkám rovnou za Zachem na horu, protože nechci, aby mě vtáhli do stupidní konverzace. Klepu na dveře, ale myslím, že je to zbytečné, protože šlo slyšet, že má puštěnou hlasitou muziku. Vstoupila jsem teda a rozhodla hned odejít, má tam asi pět kámošů, dva jsem poznala, býval s nimi často, ale ostatní jsem neznala. Radši jsem šla do svého pokoje a napadlo mě, že napíšu Masonovi, jak na tom je.

„Ahoj, tak co, uz budeš doma brzo? Nemůžu se dočkat na naše online rande :D

Posílám pusu, tak si ji chyť "

Sotva jsem to dopsala máma na mě ze zdola volá, že je večeře na stole.  Lasagne voní nádherně a evidentně máma s tátou dořešili problém s časem pečení. Jsou výborné, škoda, že o ně Zach přijde, protože já sním porci za něj. Pořád je nahoře se svýmá kámošema.

„Hano, jak ti jde doučování?"

Nečekaně se zeptal táta a já měla co dělat abych se neudávila, zatím-co jsem jedla.

„Hhhhhh, nno snažím se, učitel má se mnou velkou trpělivost"

„Tak to jsem rád, že se snažíš, někdy panu, jak se vlastně jmenuje?"

„Pan Bradly"

řekla jsem okamžitě, možná až moc rychle.

„Někdy panu Bradlymu poděkuju, že se tě ujal a pomáhá ti"

Tahle věta mě něják vyděsila, proboha já nechci aby spolu někdy mluvili, teda né, dokud to nebude nutné.

„To nemusíš, já jsem mu už děkovala a..."

„To je dobře, ale na příštích třídních schůzkách, si s ním určitě promluvím"

Příštích? Ne! Sice jsou za dlouho, ale musím Masonovi říct, ať si něco vymyslí a nechodí tam.

-na obrázku Emily