Poslední ročník

16. Fajn den

Zbudilo mě cinknutí zprávy a já si říkám, kdo mě to tak brzo otravuje! Beru mobil do ruky a vidím, že je sedm hodin. To si děláte prdel! Budík mi má zvonit až za hodinu, ale jakmile se podívám od koho je zpráva, tak mě zlost přejde. Je od Masona.

„Dobré ráno, promiň, že tě budím. Bohužel dneska nepříjdu do školy. Musím zařídit pár věcí ohledně rodiny, tak se dneska neuvidíme :( ”

Bezva, tak že to znamená žádné doučování. Neuvidím ho tři dny, protože pak víkend. Po tom co se stalo, to pro mě bude utrpení.

„No tak to mi budeš muset příští týden vynahradit! :D ”

„Na to se spolehni! Myslím, že tě nechám po škole :*

„S radostí, přece všichni ví jaká jsem ”problémová” studentka, nikomu to nebude připadat divné že?”

„No jo zlobivko :D”

„Ale teď vážně, budeš mi chybět :* ”

„Ty mě taky Hano, zatím se ještě hezky vyspi a ať se to zdá něco hezkého”

„Myslím, že už neusnu, budu na tebe myslet”

”LOL, ještě se ti ozvu, slibuju”

„Budu čekat :* ”

Ještě chvíli přemýšlím, nad tím co jsme si psali a pak si jdu udělat snídani. V kuchyni nikdo není, rodiče jsou v práci a brácha chrápe v pokoji. Mám dost času, tak si dělám smažená vajička a vařím čaj. Dneska se cítím skvělě, i když neuvidím Masona, bylo hezké, že mi napsal. Myslím, že Em ocení, že jsem dneska c´v klidu a nemám výkyvy nálad jako minule. Slyším po schodech jít Zacha, asi ho přilákala vůně mé snídaně.

„Dobré ráno, voní to skvělě, že máš taky pro mě, prosííím”

„No jasně, napadlo mě že budeš chtít taky, když vstaneš”

„Dík ségra, fakt”

Chystám na talíř snídani a nalívám čaj, pak mi dojde, že Zach má radši kakao, tak mu ho udělám. Ani nevím, kdy jsme takhle přes týden společně a v klidu snífdali, vždycky pospíchám, protože nestíhám a nechce se mi vstávat dřív. Po snídani jdu do koupelny provést ranní hygienu a jdu zpátky do pokoje. Zapnu notebook a pouštím si písničky, při tom hledím do skříně, co si vezmu na sebe. Z okna vidím, že prší, což tady bývá časté, tak si beru černé džíny, modré tričko s nápisem Hello and goodbye! Potom se nalíčím a učešu vlasy. Jdu do chodby a rozločím se, se Zachem. Beru na sebe fialovou bundu a deštník. Ani počasí mi nezkazí den a s Em máme dobrou náladu. Smějeme se a pak si vzpomenu na to co mi říkal Zach. Mám se jí na to zeptat? Jestli by mi něco chtěla říct, tak mi to řekne, ale zajímalo by mě, co se stalo. Ne, já Emily věřím a když o tom nechce mluvit, tak se v tom nebudu hrabat, já taky nemám ráda, když se mi někdo vnucuje a chce všechno vědět. Sice jsme k sobě upřímné, ale každý má nějáké své tajemství o kterém nikdo neví.

Příjdu domů a za pár minut slyším sms. Tuším od koho a je a trefila jsem se. Mason.

„Ahoj, jaký byl den? ”

„Ok , ale škoda, že jsem tě neviděla :( ”

„Mám nápad, až přijedu do Lakewoodu, můžem se vidět přes Skype. Dej mi kontakt na tvůj účet a já si tě najdu”

To je skvělý nápad”

Napíšu mu co potřebuje a jsem šťastná s toho nápadu.

„A kde jsi  vlastně jel?”

„Teď jsem právě na cestě domů a byl jsem v Nampě”

„Páni, ty jsi byl v Idahu? V kolik jsi proboha vstával?”

”To nechtěj vědět, ale vrátím se až večer”

„Fajn, doufám, že se ti nic po cestě nestane”

„Máš o mě strach?”

„Samozdřejmě, nechápu co se tak diviš?”

„Nedivím, je to hezké”

„Dobře, dobře. Máš zapnuté rádio?”

„Ano proč???”

„Co posloucháš?”

„Red Hot Chilli Peppers-Snow”

„Ta je dobrá, pustím si ji taky, a bude to jako bych ji poslouchala s tebou”

„To zní psychoticky, ale souhlasím”

Na notebooku si ji pouštím apři tom si dál píšu s Masonem. Když ukončíme naše smskování, tak se jdu osprchovat. Za chvíli jdu za Zachem a klepu na dveře, soukromí je pro nás důležité. Otevřu a s někým si píše, když mě uvidí znervózní a zaklapne noťas. Vypadá smutně, to u něj není zvykem.

„Ahoj, děje se něco?”

„Ách, víš za dva dny odjíždím do školy a zase vás dlouho neuvidím a vždyť víš, budeš mi chybět”

„Málem jsem zapoměla, ale od kdy jsi taková citlivka, málem tu brečíš? (smích)”

Ale on se nesměje, vážně má nějáký divný výraz ve tváři.

„Hahaha, tak že já ti chybět nebudu”

„Jistě, že mi budeš chybět, nebudu mít s kým doma pokecat”

„Hele, doufám, že ti zase nikdo neublíží, aby jsi nevypadala jako minule, víš jak to myslím. Jak vidím, už se to asi vyřešilo, jsi konečně v pohodě!”

„Neboj, ale divím se, že to zrovna říkáš ty, takový děvkař. Vždyť i tvoje holky mají bratry, sestry, ....”

„To je pravda, ale ty jsi moje sestra, tak že tě musím chránit”

„Fajn, už to nebudeme rozebírat. Doufám, že se ti spraví nálada a to co tě trápí, taky zmizí. Nezapomeň, že i já tě dobře znám a poznám co se s tebou děje. Vidím to na tobě”

„No jo, ale ty jsi mi taky nic neřekla, tak ti to taky nebudu říkat, rozumíme si i bez toho aby jsme věděli o našich problémech”

„Nechci tě nutit, aby jsi mi to řekl, jestli mi to nechceš říct, tak mi to neříkej. Budu tě podporovat i tak. ”

Po našem ”intimním” rozhovoru, jsem se šla projít ven. Šla jsem do parku k rybníku. Přestalo pršet, ale pro případ mám sebou i deštník. Je to tady opravdu uklidnující.

„Ahoj, co ty tu?”

Slyším Emily za mými zády.

-Na obrázku Zach