Poslední ročník

6. Bez dozoru!

Po divném pozdravení mezi Emily a Zachem, začal mluvit o tom, jak parádní dny nás čekají, prý máma s tátou odjeli na pracovní cestu, oba totiž pracují jako archeologové a doma o tom svedčí všelijaké suvenýry, vždycky když se vrátí z cest přivezou něco nového a minule mi máma dala pravý africký náramek, vyrobený ženou jednoho náčelníka v oblasti, kde měli vykopávat nějáke pozůstatky původních obyvatel. Je opravdu zajímavý, je z menších hnědých, dřevěných korálků a mezi nimi jsou zajímavě zbarvené korálky, jejich barvy jsou opravdu zváštní, takové jsem u nás v obchodech nikdy neviděla. Nosím ho skoro pořád, přináší mi štěstí nebo aspoň by měl. Rodiče nás nechávají doma samotné, protože vědí, že se o sebe dokážeme postarat a při nejhorším máme zavolat někomu z rodiny.

„To je super, jen si zapoměl, že jsem tu i já a i když jem mladší, tak ti nakopu prdel jestli se budeš jenom flákat a bude to tu vypadat jak v chlívku”

„Přece nejsem prase, a i kdyby, tak se nemusíš bát, budu většinou pryč”

„Fajn, ale v noci tu nechci být v domě sama, vždyť víš, jak bývám paranoidní když se něco pohne nebo uslyším divný zvuk”

Vážně mám v noci strach když jsem sama a slyším zvuky, které vedne nevnímám, vím jsem strašpytel, ale se mnou to tak je.

„Neboj, ty moje malá sestřičko, bubáci neexistují”

„Ha ha ha, ale myslím to vážně”

„Já taky, a nemusíš se bát, do půlnoci budu doma, pokud nepůjdu na nějákou mega kalbu, to se domů doplahočím až ráno a kdybys nechtěla být sama, můžeš poprosit Emily, aby tu přespala s tebou”

dívá se na Emily a ona se hned ozve

„Jasně, mě to nevadí a ráda s tebou strávím víc času”

„Děkuju, jsi zlatá, jo a víš, že jsi moje nejlepší kámoška?”

„(smích) ještě aby ne”

potom jsme spolu dělaly blbosti, dívaly se na film a kecaly co nás čeká v našem posledním ročníku. Já se nejvíc těším na ples, protože si můžu obléct krásné dlouhé šaty, akorát mě trápí jedna  věc,  s kým tam půjdu? Je pra da, že mám ještě dost času abych někoho našla nebo mě snad nějáký kluk osloví. No a když se z toho nic nestane, tak půjdu sama a užiju si to, co budu moc.

Když jdu konečně spát, tak přemýšlim mad tím, co se dneska stalo s učitelem. Mám nesmírnou chuť zeptat se ho jestli si na mě pamatuje z toho večera, ale nejsem si jistá jestli to je zrovna nejlepší nápad. Taky mě trápí, že se mi líbí někdo ským být nemůžu a třeba je to jenom  středoškolské  pobláznění učitelem a on si o mě myslí, že jsem naivní studentka a všechno si moc beru. Bude lepší, když si budu dávat pozor na to abych s ním mimo hodinu nemluvila.

Ráno mě budí dřívější budík, abych stihla přijít dřív než Emily a vyhrála sázku. Rychle jsem se umyla, oblékla a hodila do tašky oplatek. Když přicházím na místo, vidím, že tam ještě nikdo není.

„Ano!”  prohlásím nahlas

V dálce vidím Emily jak přicház, a když už je u mě vyhrkne

„Jak jsi to dokázala? To snad není možné”

„Tak co budu mít zítra na svačinu?”

„Překvapení (smích)”

Do školy jsme přišli na čas a dokonce jsme měly chvilku přestávky. První hodinu máme fyziku, tak jdeme do učebny. Další hodiny ubíhají jedna za druhou a při odchodu domů se těším na víkend. Víkend a celý příští týden bez rodičů, co víc si přát. Při cestě domů mi Emily navrhla, že o víkenu můžem jet nakupovat do Seattlu. Souhlasila jsem, ráda jezdím s Em nakupovat, ptotože mi vždycky dobře poradí. Když vcházím domů slyším ticho, tak že jsou všichni pryč. Brácha se má celé dny má volno, protože škola mu začína za dva týdny. Chodí na Kalifornskou univerzitu Berkeley, studuje medicínu a kupodivu má dobré hodnocení. Medicína ho baví, ale je to těžké. Za dva roky bude mít promoce a jsem na něj pyšná, že se mu daří. Večer přišel domů a honem za mnou pospíchal a aby mi řekl, že můžem slavit týden bez dozoru.

„Ježiš Zachu, teď se chováš jak dítě co dostalo zmrzlinu (smích)”

„Ale no tak, taky můžeš projevit trochu radosti?”

„Jasně že mám radost, ty blázne, jen tady netřeštím jako ty, já myslela, že jsi vysokoškolský student  (smích)”

-na obrázku Zach