Poslední ročník

5.Náraz

Já to nechápu, proč mě sakra musí přitahovat zrovna učitel. Jak může vůbec dělat učtele s takovou vizáží, vdyť musel vědět, že se na něj budou holky jenom lepit. Mohl si přece vybrat jakoukoliv jinou profesi, proč zrovna tohle? No já chápu, že ho to může bavit, ale riskovat své místo, protože se může stát, že se na něj vrhne nějáká studentka a zrovna to někdo uvidí, nahlásí, a má po práci aniž by chtěl. Dobře, raději už to nebudu rozebírat a budu se soustředit na co mám. Teď sedím na hodině biologie, baví mě, jelikož příroda je mi blíž než nějáká čísla a rovnice. Právě probíráme rostlinou říši, a dobrovolníci nebo ti co si chtějí zlepšit známku mohou vytvořit herbář, ale né ledajaký, má oblíbená učitelka vysvětluje jak by měl vypadat a kolik rostlin musíme mít. Já si sice známku nepotřebuju zlepšit, i tak ho udělám, protože mě to baví. Než se naděju zvoní a všichni se hrnou na oběd. Samozdřejmě tu nebudu stát jak tyčka a pospíchám s ostatními.

„No tak Hano přidej, chci se najíst dokud tam ještě je jídlo”

volá na mě Emily 

„Neboj, už běžím, přece na nás zbyde”

Proboha, já fakt bežím na oběd, to snad ne, připadá mi to jako bych byla nenažranec. V tom ucítím, že jsem do někoho vrazila, ani nevím jak se to stalo, na chodbách je tolik lidí, že by jeden těžko prolez. Když vzhlédnu všimnu si, že je to Mason, tedy pan učitel Bradly. To snad ne, musela jsem vrazit zrovna do něj, už mě přastáva bavit, že vždycky naše setkání začína MÝM trapasem.

„Nestalo se ti nic?”

Dívá se na mě starostlivým pohledem

„Ano, srašně se omlovám, vážně mě to mrzí a vy jste v pořádku?

„ (smích), já jestli jsem v pořádku? vždyť to je, jako by do mě narazilo pírko, a ty se mě ptáš jestli jsem v pořádku? tak to je dobrý (smích)”

Pírko? To myslí vážně? S chutí bych mu řekla, že jeho svaly, které jsem cítila při nárazu byly tvrdé jak beton. Moment, on se mnou právě flirtuje nebo se mi to jen zdá?!

„Nooo, ehmm, chci říct, že jsem taky vpořádku a mrzí mě, že jsem si tě nevšimnul”

„To ne, vy se nemáte za omlovat, to já jsem letěla jak šílená, můžu pro vás něco udělat, abych to odčinila?”

Během našeho rozhovoru se chodba pomalu vyprazdňuje a už tu skoro nikdo není.

Dívá se na mě a vypadá, že mu má nabídka vrtá hlavou

„Jedna věc by tu byla Hano”

Páni, tak ven s tím

„Příště se při cestě na oběd prosím nezabij, dobře?”

„To vám slibuju, ale to je všechno?”

„Ano a myslím, že teď by jsi měla opatrně pospíchat, protože se zdá, že na obědě jsou už všichni”

Sakra, je to pravda a najednou mi začne zvonit mobil. Rychle ho beru do ruky a na displeji vidím Emily.

„Ještě jednou se moc omlouvám, ale už musím jít, tak na shledanou”

„na shledanou”

Když se pomalu otáčím směrem k jídelně, beru telefon.

„Kde vězíš?”

slyším Emily mluvit

„Promiň, už jdu”

Když už jdeme ze školy, nabídla jsem ji, jestli nechce jít k nám a užít si odpoledne společně. Souhlasila a hned po příchodu do domu za náma přišel brácha a cosi po mě chce, ale já hned na něj

„Buď prosím zdvořilý a pozdrav Emily”

vyhrknu a on se okamžitě podívá na ni a pozdraví jemným hlasem.Emily Zacha taky pozdraví a trochu nejistým pohledem se na sebe podívají.