Spoutaná mafií

1.

Probudím se celá rozbolavělá. Nejradši bych neexistovala. Večer jsem se nepřevlíkla do pyžama, takže na sobě mám ještě zakrvácené triko a džíny. Automaticky se zvednu z postele a zamířím do koupelny, která je díky bohu, součástí mého pokoje.

Svléknu ze sebe špinavé oblečení a prohlídnu se v zrcadle.

Oči mám oteklé od pláče. Kruhy pod očima mají stejnou barvu, jako modřiny pokrývající mé tělo. Je mi líto odrazu, jenž vidím v zrcadle. Mé dlouhé hnědé vlasy jsou rozcuchané a slepené od krve. Ret mám natržený a nehty polámané. Čím víc na sebe koukám, tím víc si vybavuji včerejšek.

Seděli jsme s mamkou u jídelního stolu a jedli večeři. Povídali jsme si, smály se a pak přišel otec. Obě jsme se zasekly v půlce věty a zmlkly jsme. Měl na sobě modrý oblek. Povolil si kravatu a zlostně si nás prohlížel.

,,Jde vidět, jak si skvěle rozumíte za mými zády." Pronesl hořce. Polkla jsem všechny slova.

Sedl si na židli v čele stolu. Pokračovala jsem v nimrání se v jídle. Nastalo dlouhé ticho. Matka se nakonec donutila promluvit.

,,Jak šel obchod?" Zeptala se jemným a opatrným hlasem.

,,Výtečně. Mám pro vás novinku, ze které budete nadšené." Řekl ironicky a zabodl pohled do mě. Snažila jsem se připravit na to, co přijde. Srdce jsem měla v krku. Spojil si ruce a hořce se usmál.

,,Dostal jsem nabídku o tvou ruku." Řekl a sledoval mou reakci.

Vyděšeně jsem vykulila oči. Ne prosím ne.

,,Nabídl mi ji šéf z největší mafie v Chicagu, Blade." Dodal. Tentokrát to byla matka, kdo se neovládl.

,,Neprodáš ji nejhoršímu kriminálníkovi!" Vykřikla. Otec zrudl vztekem a prudce vstal.

,,Ty se do toho nepleť! Prodán ji komu uznám za vhodné!" Vykřikl hlasitě až se stůl otřásl. Věděla jsem, co přijde. Vrazil jí facku až se zapotácela. Tmavé vlasy mu spadly přes obličej, vypadal jako ďábel.

Vstala jsem od stolu a přiběhla k ní. Pomohla jsem jí udržet rovnováhu. Otec nás napjatě pozoroval.

,,Nikoho si brát nebudu! Už tě nehodlám poslouchat!" Ta nenávistná slova ze mě vypadla sama. Divila jsem se, že jsem to opravdu řekla.

Hněv v jeho očích se změnil v plamen. Rychlými kroky byl u mě. Mamku odhodil stranou a chytil mě pod krkem. Silně. Pak se mnou mrštil o zeď. Dopadla jsem na vázu, která se rozbila a zabodla do mě své střepy. Ležela jsem na podlaze. Dřepl si přede mě. Ruku mi drtil v pevném sevření.

,,Vezmeš si ho, i kdybych tě měl odtáhnout v řetězech." Zavrčel. Oči se mi leskly, ale nebrečela jsem. Né před ním.

,,A ještě jednou mi budeš odporovat, budeš mít řetězy pořád!" Zlostně mi pustil ruku, vstal a odešel.

Zavrtím hlavou, abych zahnala vzpomínky. Zbytek noci jsem probrečela nad svým životem. Proč musím být dcera takové zrůdy. Vždy jsem matce vyčítala, proč s ním zůstala. Stále to nechápu. Mému otci nejde o nic jiného než o slávu a peníze. Je mu jedno, jak toho docílit a klidně po té cestě zničí stovky životů, včetně mého.

Vždy jsem ho poslouchala. Nedělala jsem mu naschvály. Dodržovala jsem pravidla. Nechodila jsem do obecné školy, měla jsem domácí studium. Kamarády, když nepočítám dceru kuchařky, nemám. Všechno jen proto, aby mně a nikomu koho bych měla ráda, neublížil. A teď mě hodí, jako zvěř nějakému mafiánovi?

Div si vztekem nevytrhám všechny vlasy. Prohlížím si své zubožené tělo. Kamkoli se podívám, vidím špatnou vzpomínku na něj.

Vší silou mrštím do pozlaceného umyvadla. Kousek se odštípne a pořeže mi ruku. Z té začne proudem téct krev. Pozoruji krev, která ztéká po umyvadle na bílé dlaždičky.

V tu chvíli mám jasno. Uteču.