Spoutaná mafií

11.

Lia

Všichni slyšeli, jak hází věcmi ve své pracovně. Will mě už dávno opustil s tím, že má práci a tak jsem tu zůstala sama.

Teď stojím přede dveřmi jeho pracovny. Je tam zavřený celý den a furt s něčím tříská. Venku už je dávno tma a v domě je ticho.

Polknu a zaklepu na dveře. Po chvíli se ozve přiškrcené dále.

Vejdu dovnitř a naskytne se mi pohled na nehorázný nepořádek. Zděšená se podívám na Nicka, který sedí za stolem s překříženýma rukama a pozoruje mě, jako dravec, co vidí kořist.

,,Potřebuješ něco?" Zeptá se hořce. Zhluboka se nadechnu.

,,Děje se něco?" Zeptám se.

Jeho pohled se nezmění jen vstane a přejde blíž ke mně. Necouvnu.

,,Děje se toho hodně." Odpoví ledově. ,,Například to, že si tě někdo chce vypůjčit." Málem mi vypadnou oči z důlků.

,,Cože?" Vyhrknu zděšeně.

Studenou rukou mě začne hladit po tváři.

,,A já nevím, jestli mu tě mám půjčit." Sdělí mi zamyšleně.

Přimrazeně stojím na místě. Mám nehorázný strach. Zkoumá mě.

,,N...nedělej to." Vykoktám ze sebe.

Zvedne jedno obočí.

,,A proč bych neměl. Nedáváš mi žádný důvod, proč si tě nechat." Ten jeho ledový hlas mě děsí.

,,Jsem tvoje snoubenka." To je poprvé, co si to přiznám. A teď to použiju, jako obranu.

,,Nepůsobíš, jako má snoubenka. Navíc, co z toho manželství budu mít? Můžu si vybrat kteroukoli jinou." Strachy nemůžu dýchat.

Stále mi jezdí rukou po tváři. Najednou mi ten dotek přijde, jako to jediné, co mě drží naživu. Zvláštní, jak na něj mé tělo reaguje.

Vzpomenu si na jeho slova z rána. Jsi můj majetek. Stále slyším ta slova. Vzchopím se. Já si tenhle osud nevybrala, ale nebudu před ním utíkat. Jednou jste se narodili do mafiánského světa, už z něj neutečete.

Sebevědomě zvednu bradu a narovnám se.

,,Jsem přeci tvůj majetek. Můžeš si se mnou dělat, co chceš. Klidně si mě prodej. Nebudu se tě doprošovat." Řeknu tvrdým hlasem.

Překvapeně zamrká. Otočím se směrem k východu, ale chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Naše obličeje jsou milimetr od sebe. Dívá se mi upřeně do očí. Čekám, že mě praští nebo zmlátí, ale nic z toho nedělá.

Jeho tělo je tak blízko. Chci se ho dotýkat. Chci mu zajet rukou do jeho hebkých vlasů. Ale stojím zamrzlá na místě a čekám, co udělá.

,,Tak neoblomná." Řekne si pro sebe.

Na nic nečeká a zběsile přisaje své rty na mé. Tím mě překvapí. Měla bych ho odstrčit, ale nedokážu to. Po chvilce s ním začnu spolupracovat. Zatlačí mě ke zdi a přišpendlí mi ruce nad hlavu. Z úst mi unikne tichý vzdech, využije toho a proklouzne do mě jazykem. Naše jazyky spolu bojují. Pustí mé ruce a přesune se s nimi na můj zadek. Pevně ho chytne a vyhoupne si mě na boky. Zajíknu se, ale to už na mě znovu přisaje své rty. Rukama mu zajedu do vlasů. Chci víc. Nedokážu se ho nabažit.

Dravě se líbáme. Rukou mi zajede pod svetr a začne mi přejíždět po břiše a po zádech. Když dospěje k podprsence prohnu se v zádech. Zkoumá ji. Trvá mu mučivě dlouho, než dospěje k jejímu zapínání, ale než ji rozepne, kdosi zaklepe na dveře.

V tu ránu to je pro mě, jako studená sprcha. Okamžitě ztuhnu a přestanu. To se Nickovi nelíbí a zavrčí v nesouhlasu. Tak i tak ho od sebe odstrčím. Dívá se na mě hladově. Nejradši by pokračoval, ale také si je vědom osoby za dveřmi.

Poraženecky si povzdychne.

,,Dále." Zvolá.

Do jeho neuklizené pracovny vstoupí muž okolo 30. Vysoký, svalnatý se strništěm. Jeho pohled na mě, mě znepokojuje. Dívá se na mě jinak, než Nick. V jeho očích je násilnická touha. Jeho slizký pohled se mi vůbec nezamlouvá. Nick si toho také všimne. Naštvaně si odfrkne.

,,Doufám, že to bude stát za to Henry." Řekne mu ledově Nick.

Stojím furt na stejným místě. Nick shodí všechny papíry ze stolu na zem a pokyne Henrymu, aby si sedl naproti němu.

Všechna touha a dravost, které stínily Nickovy oči, jsou pryč. Nahradila je opovrženost a pýcha.

Přesně s tím se na mě podívá a řekne ,,Zmiz."

Šokovaně na něj vyvalím oči. Cože? Je normální? Ne, není to, ale to bych už měla dávno vědět.

Naštvaně si odfrknu a odejdu. Cítím jejich pohledy na zádech.

Úplně vytočená se svalím zpátky na gauč v obýváku. Nejhorší na tom je, že to tak chodí. Ženy mafiánů tu jsou jen pro zábavu a dělání dalších synů. Nedejbůh se narodí dcera a potká ji stejný osud, jako mě.

Nevím, co jsem si zase myslela. Nikdo se nemění. Můj otec je toho příkladem. Jednou mafián, vždycky mafián. A v tomhle světě já své děti vyrůstat nenechám. A Nick? Ten není jiný. To jen mé naivní srdce si to myslí.